Nehodlám rozvíjet své názory na kvalitu fotografické optiky. K této oblasti přistupuji pragmatickým citem - fotím tím, co mám, a co se mi osvědčilo, to používám nejčastěji.
Spíš bych chtěla formulovat svoji teorii o rozdílnosti vnímání světa a komponování obrazu s různými přístroji v ruce a před okem.
Pro focení mám k dispozici čtyři aparáty, začnu-li od nejstaršího, je to Flexaret (dvouoká zrcadlovka na svitkový film), Nikon (zrcadlovka na kinofilm, základní objektiv 50), Olympus Camedia (chytřejší digitální automat) a Nikon D70 (digitální zrcadlovka s univerzálním objektivem). Ne vždy mám k dispozici každý (tzn. nevlastním osobně úplně všechny:-).
Nicméně pozorovala jsem na svých obrázcích, jak se mění jejich atmosféra a snad i kvalita v závislosti na zvoleném aparátu.
Nejvíc se mi líbí fotky ze starého Nikona. Záklaďácký objektiv je nejkvalitnějším, který doma máme, má nádhernou kresbu a úžasnou světelnost. A snad i to, že foťák je lehký a dobře se s ním manipuluje, že v hledáčku vidím všechno tak, jak to bude na fotce, ovlivňuje výsledek.
S Flexaretou (pro mě je to ona) se koukám na svět jinak. Za prvé černobíle, za druhé čtveratě, za třetí zrcadlově:-). Čtverec mě fascinuje, je pro mě kompozičně stále zajímavý a nevšední.
U obou těchto starých aparátů je důležitým faktem také to, že objektivy nemají zoom. Což znamená, že člověk před exponováním hodně chodí, plazí se, leze do výšek, prostě vydá více energie při komponování snímku. A protože každé políčko něco stojí, taky se před exponováním zamyslí.
Olympus používám pouze pod nátlakem, nejčastěji k běžnému dokumentování. V jeho hledáčcích není nic vidět, takže si cvičím intuici. Nicméně i s ním se dá udělat hezká fotka.
S "Denisou"(D70) se stále seznamuji. Začala jsem na ni montovat ten starý objektiv, což vede k zajímavým výsledkům, nicméně digitální políčka (=zadarmo) mě často vedou k nepřemýšlení a zbytečnému plácání.
Tak, to jsou mé postřehy. Někdy mám pocit, že je třeba s sebou tahat všechny aparáty, protože na každý záběr se hodí jiný "pohled". Dalo by se to vyřešit více hodinami strávenými ve fotošopu, což mě ale vůbec neuspokojuje. Pořád ještě považuji fotografii za opticky estetickou alchymii a věřím, že snímek se tvoří před stisknutím spouště.
Žádné komentáře:
Okomentovat