O víkendu se veřejně předvedly výsledky mé červnové práce - svatební šaty pro Daj. Zde malá ochutnávka, než budu mít víc fotek v galerii.
úterý 29. června 2010
just married
O víkendu se veřejně předvedly výsledky mé červnové práce - svatební šaty pro Daj. Zde malá ochutnávka, než budu mít víc fotek v galerii.
neděle 27. června 2010
neděle 20. června 2010
k módě aneb Vyznání
Mám ráda jednoduché formy, čisté plochy se zajímavými detaily, kvalitní a zajímavé materiály, eleganci 50. a 60. let, maxidélky 70. let, minimalismus konce 90.let, široké nabírané či skládané sukně a k nim upnuté vršky, styl japonských návrhářů (chromatické barvy, složitě jednoduché střihy, maxivelikosti, zavinování, variabilitu a nadhled), sandálky, baleríny a kozačky bez podpatků, pánské sportovní polobotky, přírodní materiály i barevné tóny, zavinovací efekt, asymetrii, velké tašky, vysoké límce na bundách, objemné šály, vrstvení, zajímavé náušnice a náramky, citrusové vůně, široké kalhoty s velkýma kapsama, dobře střižená saka, hrubé pleteniny, proužky a pruhy, etno vlivy...
Nemám ráda styl-nestyl neslušivých 80. let, zužující se mrkváče, přeplácanost - ve tvarech i třeba potiscích, platformy, minikraťásky a tak celkově když se toho ukazuje až moc, zlato, záměrně ošoupané a pravidelně roztrhané rifle, zvířecí potisky, pravé kožešiny s hlavama a packama, když se všichni oblékají stejně, příliš mnoho make-upu a oranžové opálení ze solárka, tmavé kalhotky pod bílýma kalhotama, silonky nepřirozeně "tělových" barev, boty na podpatku těsně pod kotníky, kabelky z krokodýlí kůže, předražené značky, těžké parfémy naplňující 10x10 m kolem nositele, ulíznuté pánské účesy, okázalost, nabubřelost a nepokoru...
V poslední době jsem tu ukázala některé zajímavé výroky současných módních návrhářů (nevím, proč je většina japonského původu:). No, možná ne tak zajímavých jako mě osobně sympatických.
Móda je opravdu zvláštní věc.
Na jednu stranu nestojí za to, aby se nad ní moc dumalo, protože 1.) je to plýtvání časem na něco nesmírně prchavého a povrchního, 2.) nenucenost je to, co dělá styl unikátní, 3.) vždyť je úplně jedno, co máme na sobě (důležité je to, co je uvnitř).
Na druhou stranu, 1.) nebrat ji vůbec v úvahu je krátkozraké a hloupé, protože nás prostě obklopuje a když jen slepě kupujeme, co je v obchodech, stáváme se součástí stáda, 2.) osobní styl je jednou z důležitých forem mimoslovní komunikace, ať už se nám to líbí nebo ne (takže oblečení absolutně čehokoli lze číst jako naše sdělení nějakého názoru/nálady okolním světu, a to včetně ignorace trendů), 3.) není nezbytně nutné, aby móda povrchní a pomíjivá opravdu byla. Stačí se zamyslet nad několika věcmi, které vedly a vedou ke vzniku oděvu.
Zakrytí těla - kvůli společenským konvencím (historické a sociální souvislosti, tradice, náboženství), kvůli tepelnému komfortu (ochrana před zimou, vedrem, ochrana kůže, vlasů).
Spolu s prostým zahalením těla přichází myšlenka - když už se do toho zabalit, proč by to nemělo mít i další funkce? - tedy otázka funkčnosti oděvu - úložné prostory na osobní potřeby, nepromokavost, prodyšnost, mimikry - splynutí s prostředím, víceúčelovost, střihová funkčnost (jak dlouhý krok asi mohly dělat dámy v secesních sukních? Proč Keltové kdysi a nejen Skotové dodnes používají sukně?).
Estetická stránka - když už to mám na sobě a je to funkční, proč by to nemělo být hezké? Otázka slušivosti konkrétní osobě, potlačování nedostatků a zvýrazňování předností lidského těla, aplikace tradičního zdobení a střihů pro danou oblast - vyjádření příslušnosti ke skupině, současně svým oděvem spoluvytváříme podobu životního prostředí ostatních lidí (popravdě, my se vlastně moc nevidíme, koukat na nás musí hlavně ti druzí).
Samozřejmě také - vyjádření vlastního stylu a vkusu, vnímání vlastního těla, vnímání okolí, pro které se oblékám, vyjádření k příležitosti, pro kterou se oblékám, souhlas či opozice ke společnosti a jejím zvyklostem, vyjádření společenského statusu, který zastáváme nebo bychom chtěli zastávat a oděv by nám v tom mohl pomoci, což vede třeba k investici do renomovaných značek nebo naopak k zamítnutí trendů a třeba recyklaci oděvů po dědečkovi.
A krokem, ke kterému dojde jen málokdo, je povýšit módu na umění a filosofii a podle toho s ní i zacházet. Nová estetika není zkoumána jen prostřednictvím obrazů a soch v galeriích, nových avantgardních staveb a progresivních hudebních stylů, ale také modely, které se prochází po přehlídkových molech. Když se to tak vezme, je móda součástí všeho toho uměleckého průmyslu. O kterém současném uměleckém díle řekneme, že je to nadčasová klasika? Jistě, jsou tu věci, které vydrží dlouhá desetiletí či století, jako je třeba nová knihovna, zatímco kabát a plavky nosíme maximálně dvě tři sezony a když nás omrzí, jednoduše je schováme nebo vyhodíme. Ale drtivá většina veškerého umění je ovlivněna módou, ne tou oděvní, ale tou, co je nad tím vším - módními názory, módní politikou, módními konvencemi, módní vědou - věcmi, které hýbou společností tady a teď (nebo poslední 3 roky).
Oděvy ale potřebují být nošeny, kdežto sochu lze schovat do muzea - snad proto je móda považována za povrchní (musí zvolit jazyk, který oslovuje davy), kdežto umění apriori za hluboké (cha!), protože mu radši nikdo nerozumí.
Tak tohle se mi teď prostě prohnalo hlavou.
P. S.: Mám ráda návrháře, kteří se ženou za podstatu kabátu a plavek a přináší něco nového. Často osloví a podnítí víc než výherce Ceny Jindřicha Chalupeckého (nic proti němu:-).
A někdy mám prostě jen ráda krásné oblečky. To mě na módě baví - co je špatného na tom, být občas povrchní?
Nemám ráda styl-nestyl neslušivých 80. let, zužující se mrkváče, přeplácanost - ve tvarech i třeba potiscích, platformy, minikraťásky a tak celkově když se toho ukazuje až moc, zlato, záměrně ošoupané a pravidelně roztrhané rifle, zvířecí potisky, pravé kožešiny s hlavama a packama, když se všichni oblékají stejně, příliš mnoho make-upu a oranžové opálení ze solárka, tmavé kalhotky pod bílýma kalhotama, silonky nepřirozeně "tělových" barev, boty na podpatku těsně pod kotníky, kabelky z krokodýlí kůže, předražené značky, těžké parfémy naplňující 10x10 m kolem nositele, ulíznuté pánské účesy, okázalost, nabubřelost a nepokoru...
V poslední době jsem tu ukázala některé zajímavé výroky současných módních návrhářů (nevím, proč je většina japonského původu:). No, možná ne tak zajímavých jako mě osobně sympatických.
Móda je opravdu zvláštní věc.
Na jednu stranu nestojí za to, aby se nad ní moc dumalo, protože 1.) je to plýtvání časem na něco nesmírně prchavého a povrchního, 2.) nenucenost je to, co dělá styl unikátní, 3.) vždyť je úplně jedno, co máme na sobě (důležité je to, co je uvnitř).
Na druhou stranu, 1.) nebrat ji vůbec v úvahu je krátkozraké a hloupé, protože nás prostě obklopuje a když jen slepě kupujeme, co je v obchodech, stáváme se součástí stáda, 2.) osobní styl je jednou z důležitých forem mimoslovní komunikace, ať už se nám to líbí nebo ne (takže oblečení absolutně čehokoli lze číst jako naše sdělení nějakého názoru/nálady okolním světu, a to včetně ignorace trendů), 3.) není nezbytně nutné, aby móda povrchní a pomíjivá opravdu byla. Stačí se zamyslet nad několika věcmi, které vedly a vedou ke vzniku oděvu.
Zakrytí těla - kvůli společenským konvencím (historické a sociální souvislosti, tradice, náboženství), kvůli tepelnému komfortu (ochrana před zimou, vedrem, ochrana kůže, vlasů).
Spolu s prostým zahalením těla přichází myšlenka - když už se do toho zabalit, proč by to nemělo mít i další funkce? - tedy otázka funkčnosti oděvu - úložné prostory na osobní potřeby, nepromokavost, prodyšnost, mimikry - splynutí s prostředím, víceúčelovost, střihová funkčnost (jak dlouhý krok asi mohly dělat dámy v secesních sukních? Proč Keltové kdysi a nejen Skotové dodnes používají sukně?).
Estetická stránka - když už to mám na sobě a je to funkční, proč by to nemělo být hezké? Otázka slušivosti konkrétní osobě, potlačování nedostatků a zvýrazňování předností lidského těla, aplikace tradičního zdobení a střihů pro danou oblast - vyjádření příslušnosti ke skupině, současně svým oděvem spoluvytváříme podobu životního prostředí ostatních lidí (popravdě, my se vlastně moc nevidíme, koukat na nás musí hlavně ti druzí).
Samozřejmě také - vyjádření vlastního stylu a vkusu, vnímání vlastního těla, vnímání okolí, pro které se oblékám, vyjádření k příležitosti, pro kterou se oblékám, souhlas či opozice ke společnosti a jejím zvyklostem, vyjádření společenského statusu, který zastáváme nebo bychom chtěli zastávat a oděv by nám v tom mohl pomoci, což vede třeba k investici do renomovaných značek nebo naopak k zamítnutí trendů a třeba recyklaci oděvů po dědečkovi.
A krokem, ke kterému dojde jen málokdo, je povýšit módu na umění a filosofii a podle toho s ní i zacházet. Nová estetika není zkoumána jen prostřednictvím obrazů a soch v galeriích, nových avantgardních staveb a progresivních hudebních stylů, ale také modely, které se prochází po přehlídkových molech. Když se to tak vezme, je móda součástí všeho toho uměleckého průmyslu. O kterém současném uměleckém díle řekneme, že je to nadčasová klasika? Jistě, jsou tu věci, které vydrží dlouhá desetiletí či století, jako je třeba nová knihovna, zatímco kabát a plavky nosíme maximálně dvě tři sezony a když nás omrzí, jednoduše je schováme nebo vyhodíme. Ale drtivá většina veškerého umění je ovlivněna módou, ne tou oděvní, ale tou, co je nad tím vším - módními názory, módní politikou, módními konvencemi, módní vědou - věcmi, které hýbou společností tady a teď (nebo poslední 3 roky).
Oděvy ale potřebují být nošeny, kdežto sochu lze schovat do muzea - snad proto je móda považována za povrchní (musí zvolit jazyk, který oslovuje davy), kdežto umění apriori za hluboké (cha!), protože mu radši nikdo nerozumí.
Tak tohle se mi teď prostě prohnalo hlavou.
P. S.: Mám ráda návrháře, kteří se ženou za podstatu kabátu a plavek a přináší něco nového. Často osloví a podnítí víc než výherce Ceny Jindřicha Chalupeckého (nic proti němu:-).
A někdy mám prostě jen ráda krásné oblečky. To mě na módě baví - co je špatného na tom, být občas povrchní?
sobota 19. června 2010
k módě V.
Yohji Yamamoto
je borec!
Jeho práce zde (nejen, kdo hledá, najde)
Zdroj obrázku s portrétem: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.
Modely skrze Google search:-), tmavý Yohji's Jeans, světlé "I do".
pátek 18. června 2010
k módě IV.
Junya Watanabe
Práce k nahlédnutí zde, tu a tady!
Zdroj: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.
sobota 12. června 2010
k módě III.
Naoki Takizawa a jeho práce.
Zdroj: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.
pátek 11. června 2010
k módě II.
čtvrtek 10. června 2010
k módě
Dries Van Noten, původem z Antwerp, návrhář praktických a relativně střízlivých kousků:-).
Zdroj: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.
úterý 8. června 2010
První sklizeň
První sklizeň o 20 dní opožděná oproti loňsku. Počasí sklízení moc nepřálo - bylinky musí být úplně suché a sklízet by se mělo kolem poledne, když je v nich díky intenzivnímu slunečnímu svitu největší koncentrace silic.
Nejvíc je tradičně šalvěje, tu snad začnu prodávat:-). Všechna sušící místa jsou obsazena, a to bych měla tento týden ještě dovézt bez a sklidit další záhonky - saturejku, yzop a další meduňku a oregáno. Po dlouhé době jsem letos nakoupila nějakou mátu, uvidíme, jak se jí bude dařit. Na majoránku v záhoncích mi lezou slimáci.
meduňka
šalvěj
oregáno - dobromysl
Nejvíc je tradičně šalvěje, tu snad začnu prodávat:-). Všechna sušící místa jsou obsazena, a to bych měla tento týden ještě dovézt bez a sklidit další záhonky - saturejku, yzop a další meduňku a oregáno. Po dlouhé době jsem letos nakoupila nějakou mátu, uvidíme, jak se jí bude dařit. Na majoránku v záhoncích mi lezou slimáci.
meduňka
šalvěj
oregáno - dobromysl
pondělí 7. června 2010
Bez
Je nejvyšší čas, takže pro případné zájemce, aby to nemuseli hledat v archivu, zde je odkaz na recept na bezinkovou šťávu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)