Jarní únava?

Nechte ji doma a vyražte za kultůrou.
Několik výstav, které nás postaví na nohy a ještě bychom je mohli stihnout:

Praha
František Drtikol u Sudka na Úvoze. Do 21.4. (tato neděle!)
Karel Malich v Jízdárně Pražského hradu. Vřelé doporučení. Do 8.5. (první abstraktní)
Jonas Mekas v Doxu. Do 22.4.
Radek Kratina v Domě u Kamenného zvonu. Do 19.5. (druhá abstraktní)
Signály z neznáma v Doxu. Do 20.5. Tam určitě půjdem!
Hugo Demartini ve Veletržáku. Do 28.7., stíháme:-) (třetí abstraktní)

Brno
Rytmy+Pohyb+ Světlo v Morgalu. Do 19.5. Jdeme tento pátek po 16. hod s Beru.
Tomáš Císařovský ve Wannieck Gallery. Do 19.5. To ještě stíháme.
Rudolf Koopitz v Morgalu. Do 7.7., pohoda, necháme si na léto:-).

Malich

a taky trochu Federico Diaz. Aneb, jak zásadně může ovlivnit vyznění uměleckých děl jejich instalace - vřele doporučuji k návštěvě!

!!! pozor, kdo chce být překvapen, až do instalace vstoupí, ať tohle dál nečte - spoilers! :-)

Tichá, postupně se stupňující - ze tmy do světla - hra s prostorem, atmosférou, barvou/nebarvou. Hmota versus duch. Orientace, pohyb, stín. To by bylo k působivé instalaci Diáze.

Co se týče samotného Malicha, nebyla jsem vůbec připravená. Ve škole jsme se o něm asi neučili, těžko říct, kdo se v tom současném umění má občas vyznat? Takže výprava naslepo, žádné čtení životopisu, hledání obrázků a vzpomínání, kde jsem to už viděla.
Tajnosnubným vchodem kolem zdi jsme vstoupily do temného prostoru. Nejdřív orientace - pozor, ať na něco nešlápnem. Stíny se prolínaly s reálnými objekty a člověk stál na popiscích. Pak se zrak zvedl a následoval prostor. A postupně si začal uvědomovat, co v prostoru najde, co musí hledat, kam to vede. Můj dojem byl chrámový - jakoby člověk vstoupil do promyšleného barokního prostoru, kde při prvním dojmu je temno, ale pohybem tím správným směrem se vše postupně prosvětluje, jakoby někdo pohyboval spínačem s postupným stmíváním a roztmíváním. Pohled upřený do dálky, objev univerzálního, magicky osvětleného kruhu, který působí jako ultramoderní oltář náboženství Světla.
Mezi tím plují ve vzduchu smotky, zámotky, hnízda, kokony... drátěné objekty. Osvětleny vrhají grafické stíny na podlahu.
Pocit chrámového prostoru umocňují boční panely, rozdělující prostor na jednu hlavní a dvě boční lodě. Plující objekty plní hlavní loď, panely a boční lodě tvoří prostor pro nástěnné i pozemní plastiky. Často v příkrém kontrastu s něžnými odlehčenými smotky drátů, jsou uzemněné, připevněné a z masivních materiálů, z geometricky přísných objektů.
A pak jsou tam ještě kresby-malby. Speciálně umístěné:-). Z pastelů křičí barvy. Tohle mi viset doma, nezlobím se.

Mám ráda umění, které inspiruje, mám ráda výstavy, kde se může fotit. Pohled skrze hledáček může, obzvlášť pak u abstrakce, pomoci proniknout k dílům. Člověk si uvědomuje kompozice, barvy, materiály, světla a stíny, povrchy. Sám z uměleckého díla tvoří, převádí do plochy své dojmy a postřehy, svůj pohled na vnímaná díla.

Až se vrátíte z výstavy, dejte vědět, jak jste to viděli vy.
Foceno mobilem. Více fotek zde.

Info: http://www.karelmalich.cz/
Na ČT 24

Pinterest

Tak jsem mu nakonec podlehla. Co mě zaujalo, můžete sledovat zde.

A kdybyste někde v obchodě viděli něco takovéhoto, tak mi dejte určitě vědět. Zdroj.

Vajíčka

Inspirována jakýmsi obrázkem kdesi, pojala jsem letošní barvení vajíček trochu experimentálně. Co kdyby přece jen někdo přišel, že jo.
Výsledkem je kolekce akvarelových, více či méně zapitých, pruhovaných a flekatých vajec.