Soukromé jaro

... aneb cibule v únoru. Škoda, že nelze přenést i vůni.

A co budeš studovat teď?

... se mě zeptalo několik lidí.
NIC.
Kromě toho, co mě oslovuje stále víc, a co se mi zdá stále důležitější - estetická výchova a smysluplná pedagogika. Ale nemusím z toho psát už žádnou další diplomku nebo skládat zkoušky. Teď už si to udělám tak, jak chci já.
Takže ano, má studia jsou, po nepočítaně letech, úspěšně za mnou. Ještě se s tím vyrovnávám - občas se mi ta úleva zdá až k neunesení. Ne, že bych posledního půl roku chodila do školy, jen tam byl pořád ten pocit tlaku na dodělání. Nakonec jsme dospěla k závěru, že napsat diplomku je spíše záležitostí vůle, odhodlání, zaťatých zubů, schopnosti se zorganizovat a sedět dost dlouho na židli, než vyspělé inteligence a hlubokého vzdělání. Jak smutné, a současně jak jasné. Jen obraz vysokého školství.

Neodpustím si ještě poděkování, jako na Oscarech: především našim, kteří všechny mé studijní nápady přijímali s klidem a aktivní podporou (kromě toho, že se půjdu vyučit švadlenou... no, pořád ještě je to otevřená možnost, není nad zvládnuté řemeslo). A pak taky vám všem, co jste mi drželi pěsti a občas i pomohli.

Tak, co teď podniknem s mým volným časem?
(Jo, a kdybyste věděli o nějakém zajímavém místě pro mě, dejte vědět:-)

"Mám volný čas a mají jej všichni, kdo chtějí. Záležitosti nikoho nepronásledují. Lidé se jich chápou sami a myslí si, že zaměstnanost je důvodem pro štěstí."
Seneca (zdroj neznámý)