prostě Albert

Tohle mě dnes po ránu pobavilo... asi se v tom sama trochu vidím...

"My passionate sense of social justice and social responsibility has always contrasted oddly with my pronounced lack of need for direct contact with other human beings and human communities."

Albert Einstein

Jenom dnešní četba...

„Víme, že jsme zvířata, že jsme součástí řádu přírody, jsme svázáni zákony, které nás poutají k přírodním silám, jež vládnou celému světu. Jsme přesvědčeni, že bohové jsou náš výmysl a že smrt je přesně tím, čím se zdá být. Náš svět byl zbaven kouzla a naše iluze byly zničeny. Přesto však nedokážeme žít tak, jako by toto byla celá pravda o našem životě. I moderní člověk je přinucen k tomu, aby chválil a obviňoval, miloval a nenáviděl, odměňoval a trestal. I moderní člověk – a zvláště pak moderní člověk – si uvědomuje své „já“, středobod svého bytí. A i moderní člověk se snaží spojit s ostatními „já“ kolem sebe. Proto vnímáme ostatní, jako by byli svobodnými bytostmi, jimž „já“ nebo duše dává život a jež čeká osud, přesahující tento svět. Když však tuto představu opustíme, promění se mezilidské vztahy v mechanickou parodii sebe sama, svět bude zbaven lásky, povinnosti a touhy a zbude pouhé tělo (dříve jeviště duše), přepínající kanály své soukromé televize. Moderní věda dodala povahu „jako by“ i lidské svobodě, nikdy by se jí však nemohlo podařit přimět nás žít bez bez víry ve svobodu.“

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. S. 101.

Paralely

Nedá mi to jinak... Je neuvěřitelné, jak byla situace ve společnosti, kultuře, sportu před 80 lety podobná té dnešní. Člověk se stále učí, i to, že doba moderní je doba moderní a že to, co funguje teď, dost často vzniklo už tehdy:-).

Následující výstřižek je z časopisu Linie, který vycházel v Českých Budějovicích v 30.letech minulého století. Autorem dlouhého, zajímavého a čtivého článku Hledá se smysl umění je k.f. (Karel Fleischmann), únor roku 1933.

Gogo je zpět! Tentokrát politicky...

Možná si pamatujete na Goga. Navštívil nás párkrát na jaře a obveselil svým uměním karikatury.

Dnes přidávám další příspěvek - vzhledem k blížícímu se Adventu na křesťanské téma:-)



Jenom připomínám, že rok vzniku je 1936, více zde.
Další příspěvky najdete ve složce historický zážitek.

Fascinace.

Přichází obvykle nečekaně.

Náhle nás přinutí se zastavit a podívat se, zaposlouchat se, celými svými smysly, celou duší.

Mráz přeběhne po zádech, dech se zastaví a srdce se prudce rozbuší.
Oči zvlhnou.

Pocity, které se nedají popsat. Jako dar přímo z nebes. Stojíme nehnutě, přesto se pohybujeme... naše duše odletí a zase se vrátí, obohacena o zcela novou zkušenost, o dar krásy světa... Odnášíme si ho s sebou a už nikdy nás neopustí, i když se někdy musí schovat hodně hluboko...

Zvuk, melodie, barva, dálka, výška, světlo, pohled, úsměv, dotek, struktura, vůně, chuť, bolest, materiál, radost...

Čistá radost ze jsoucna.



Michael Kenna - fotografie

Rychlebky

Po velmi, velmi dlouhé době se mi splnilo, co jsem si přála - puťák na horách. Byly to "jen" moravské Rychlebské, bylo to "jen" na tři dny, a bylo to "až" v polovině listopadu, ale rozhodně to stálo za to.

Sešla se nás příjemně veliká skupina dvou kluků a tří holek, takže i při chůzi jsme se skoro všichni slyšeli:-) Putovali jsme od Javorníka do Ostružné, nejčastěji přímo po hřebeni.

Opuštěná hranice, horské travnaté louky mezi stromy, sluníčko i mlha, kamenitá cestička mezi borůvčím akorát na jednu nohu, dokopce a skopce, vítr na zpocené kůži. Spadané listí, hučící vichr, lesní ticho, kapky bušící do kapuce, rachot šutrů a večerní četba Saturnina...

A jako vždy, člověk by tam zůstal ještě pár dalších dní... třeba prošel přes Jeseníky až do Orliček...



fotky zde
Vaškovy fotky zde

A lepší literární líčení a naše inspirace zde.

Zdrhací choutky

Někdy stačí tak málo...

... venku svítí slunko, a člověk má chuť se sbalit a vyrazit... Všem, kteří mají podobné choutky, posílám video, které jejich utrpení asi ještě trochu zvětší...:-). Takže se omlouvám, užijte si to.

Já se teď dvakrát víc těším na víkend...

Dívka v červeném svetru

Proč sem vkládám tohle video, pochopí jen ti, kteří četli knížku Naivní.Super.

A pokud se nechytnou, prozradím - hlavnímu hrdinovi této knížky (se kterou jsem například pracovala v alternativním duchovním programu na Oikose) se líbí jedna dívka, se kterou se setká díky tomu, že hlídá syna jedněch sousedů... no je to trochu na delší vysvětlovaní. Každopádně, připodobní dívku k Alanis v červeném svetru...

A protože si občas nemůžu v těchhle věcech pomoct, našla jsem klip, na který jsem si díky Erlendu Loe vzpomněla.

A teď se můžete mrknout i vy.

Vyhledávání kaváren - v Praze

Vracím se obloukem k tématu kaváren.
Náhodou jsem narazila na stránku, která by mohla být tím, co občas potřebujeme - najít kafe v Praze, někde na konkrétním místě, nebo podle zadaných parametrů.
Tak se mrkněte na kafevemeste.