Myšlenek nit

Právě jsem dokončila dvoudenní paličský večírek a uzavřela jsem tak inventuru a současně zálohování hudby, kterou jsem za loňský rok nasbírala. Je toho 30 datových CD, to není málo. Asi bych to neměla hlásit s tak lehkým srdcem... chudáci umělci, nemají ze mě ani korunu... a tak. Jenže já jsem si každé mega poctivě vyhledala, vyčetla někde, poslechla u kohosi, vycucala ze soundtracku... a hrozně moc si jich vážím. Kochám se sloupečky vzorně popsaných cédéček. Vytahuji jedno po druhém a pouštím si, na co mám chuť, a mám chuť na všechno naráz.

Napadá mě myšlenka, že opravdový sběratel musí být současně systematik. Měl by mít přehled, co už má a co mu ještě chybí, aby věděl, co má hledat a o co bojovat. A svých zisků si tak váží, že je pozorně ukládá a taky katalogizuje. Prostě je to magor.

Sběratelství je vlastně závislost na zisku. V extrému už nejde o to něco mít, protože to chci používat/poslouchat/kochat se tím apod., ale o ten pocit v okamžiku, kdy člověk něco získává. Hrozně to zlepšuje náladu. Mám nový kousek! To je pravý pocit mamonu. Proto se obklopujem více či méně movitými věcmi. Ti, co mají smysl pro abstrakci, schraňují peníze a akcie, případně funkce, my přízemnější sbíráme cédéčka, knihy, trička, známky, boty, baráky, plakáty.

V tomhle je trochu výhoda, když má člověk hodně málo peněz. Protože pak hrozně prožívá nákup jakékoli blbosti. Třeba dneska jsem si koupila koláč - mřížku s jablky. Za dvacet korun! Takových peněz. Šla jsem zmrzlým městem, před sebou v pytlíku nábožně držela buchtu, na tváři zmrzlý úsměv a v duši nadnesený pocit požitku z utracených peněz a získané buchty. Dost na hlavu. Když kupuju věci trvalejšího charakteru, po příchodu domů je vybalím a chvíli se jen tak kochám... nová tužka, sešit, noviny, litr mlíka, pytlík korálků. Hotové bohatství.

Možná je to vlastně taky požitek ze směny - vyměním abstraktní peníze za něco, co má prakticky vzato větší váhu. Svou práci, za kterou jsem dostala zaplaceno, vyměním za zboží, které k něčemu použiju. Neuvěřitelné, na jakých principech společnost funguje a jak se i emoce tomu pěkně přizpůsobily.

Tak to je můj dnešní okamžitý myšlenkový pochod. Není moc o čem psát. Šiju a tak, znáte to. V pátek mi držte pěsti, jedu na pohovor do Telče (nechcete jet někdo se mnou, jen tak na výlet?) - když už to místo nedostanu, tak ať ze sebe aspoň neudělám moc velkýho debila.

????????????

10. platová třída

Zajišťování komplexu činností s obecně vymezenými vstupy, rámcově stanovenými výstupy, značnou variantností způsobu řešení a postupů a specifickými vazbami na široký okruh procesů (dále jen „systémové práce“). Předmětem práce je komplexní systém složený ze samostatných různorodých systémů se zásadními určujícími vnitřními a vnějšími vazbami. Koordinace a usměrňování odborných specializovaných prací.

zdroj: http://www.smlouva-zdarma.cz/platove-tridy-2009

Muffins

K Vánocům jsem dostala jen jednu knížku, ale stojí za to - Muffiny od nakladatelství Ikar. Je v ní přes 70 receptů a asi 15 z toho slaných!
O víkendu jsme s mamkou dva recepty zkusily - její slané olivové s ovčím sýrem můžete vidět na vlastní oči plus recept, já jsem dělala minimuffiny meruňkové.
Mňam.

Nocuji v domku zvaném Pavilon Borovicové řeky

Jasný měsíc pobývá v prázdné zahradě.
Kam odešel pán domu?
Spadalé listy se vrší na branku z proutí
a borovice zmítané větrem hovoří do hloubky noci.

Songgang Čong Čchol (1536-1539)

Tato báseň nápadně připomíná básně zenových mistrů (sonsi): jasný měsíc v úplňku symbolizuje mysl člověka, který dosáhl probuzení. Buddhisté vysvětlují, že člověk, který dokázal vyprázdnit svou mysl (zde "zahradu") od svého ega (zde "pána domu"), který dosáhl vhledu do své buddhovské přirozenosti, a pochopil tak, že neexistuje nic, na čem by bylo třeba lpět, je schopen vnímat věci bezprostředně v jejich pravé "takovosti" nezastřené prizmatem "já". (pozn. č. 31)

Ze sbírky Déšť v horách rozeznívá bambusy. Výběr z básní hansi, klasické korejské poezie psané čínsky. Praha : DharmaGaia, 2005.

Výprodej naušnic

Proč se namáhat s vysvětlováním tajemství věcí...

Proč se namáhat s vysvětlováním tajemství věcí?
Když je řeka čistá, odráží se v ní měsíc úplně celý.
A když se v hlubokých roklích zrodí vítr,
strhává z podzimních hor červené listí a ony zůstávají prázdné.

Čchö Čchi-won (857-?)

Ze sbírky Déšť v horách rozeznívá bambusy. Výběr z básní hansi, klasické korejské poezie psané čínsky. Praha : DharmaGaia, 2005.

Kdybych...

si teď mohla jít koupit knížku, bude to Zbornoplaz - setkání Adolfa Borna a Christiana Morgensterna v jedné směsi poezie obrazové a slovní. A po dlouhých zimních večerech bych se obojím kochala.

Helena Wilsonová

Kromě estetického potěšení z absolutně zasypané Prahy jsem od víkendu bohatší ještě o jeden vizuální zážitek. Navštívily jsme (těsně před koncem) s Beru výstavu Helena Wilsonová - Fotografie v Galerii Josefa Sudka na Úvoze. Galerie patří pod Uměleckoprůmyslové muzeum, které ze svých sbírek tentokrát vybralo autorku, kterou zná jen málokdo.
O tom, co fotila a kdy a jak, se fundovaně a stručně dozvíte zde.

Já můžu jen říct, že to bylo inspirativní nahlédnutí do života kulturního undergroundu 70.let. Wilsonová do něj patřila a tak je její pohled vlastně skutečnou dokumentací jeho života.

Dostaly jsme s Beru chuť podniknout nějakej hepáč, poctu.
A já fotit na negativ.

Novoroční předsevzetí

Novoroční předsevzetí je hloupost. Proč by mě měl motivovat k větším výkonům zrovna přelom roku? Je to stejné jako se všemi pondělky, kdy přestáváme jíst sladké a se všemi prvními dny v měsíci, kdy omezujeme alkohol a začínáme pravidelně běhat.

Přesto mi to nedá a říkám si: tento rok bude jiný. Ne, že bych si to předsevzala - prostě to tak je, cítím to. Proběhnou velké změny, vylížu se ze všech nemocí a zranění těla i duše a budu mít dost prostoru k rozletu.

Však je taky načase.