Colin Firth a Julianne Moore to zahráli moc dobře. A Tom Ford to všechno hezky zkomponoval.
obrázky zde
neděle 30. září 2012
A Single Man
Muži ještě nosili perfektně padnoucí obleky při každé příležitosti. Kombinace košile, kravaty, kapesníku, vesty, obleku, byla promyšlená a důležitá. A všichni se oblékli společensky, když se sešli k večeři a na drink. A ženy měly ty úžasné účesy a líčení...
Colin Firth a Julianne Moore to zahráli moc dobře. A Tom Ford to všechno hezky zkomponoval.
obrázky zde
Colin Firth a Julianne Moore to zahráli moc dobře. A Tom Ford to všechno hezky zkomponoval.
obrázky zde
pondělí 24. září 2012
Slovinsko
 |
| Ljubljanská katedrála |
 |
| Plečnik |
 |
| Skautská základna u Bohinjského jezera. |
 |
| Bohinjské jezero |
Další fotky zde.
středa 19. září 2012
Svatební šaty
Někdo si stěžoval, že neviděl ty loňské. Jsou tu.
Mimochodem, kdyby někdo chtěl vědět, jaké šaty bych chtěla já (ne že by to bylo na pořadu dne) - nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela, protože dobře vím, že tuto volbu ovlivňuje asi tak 100+1 věcí (koho si beru, kde svatba bude, kdy bude, jak v tu chvíli vypadám atp.). No ale tenhle obrázek mám v jedné knížce založený už mnoho let a když jsem na něj teď náhodou narazila, napadlo mě, že takové šaty by se mi líbily... (pokud by nebyly proti všem těm věcem, o kterých jsem psala v předchozí závorce). Takže tak.
(Pokud by svatba neměla být nikdy, tak si takové ušiju jen tak. Hezkých šatů není nikdy dost)
Jil Sander, kolekce jaro-léto 1992. Fotograf Nick Knight.
Mimochodem, kdyby někdo chtěl vědět, jaké šaty bych chtěla já (ne že by to bylo na pořadu dne) - nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela, protože dobře vím, že tuto volbu ovlivňuje asi tak 100+1 věcí (koho si beru, kde svatba bude, kdy bude, jak v tu chvíli vypadám atp.). No ale tenhle obrázek mám v jedné knížce založený už mnoho let a když jsem na něj teď náhodou narazila, napadlo mě, že takové šaty by se mi líbily... (pokud by nebyly proti všem těm věcem, o kterých jsem psala v předchozí závorce). Takže tak.
(Pokud by svatba neměla být nikdy, tak si takové ušiju jen tak. Hezkých šatů není nikdy dost)
Jil Sander, kolekce jaro-léto 1992. Fotograf Nick Knight.
Svatební šaty Numero 5
Pro Myš a Kukačku
Více fotek od Vaška zde.
Šaty: živůtek princesového střihu bez rukávů, s kulatým výstřihem, sukně dvoukolová vícevrstevnatá, délka ke kolenům (vrstvy z organzy a směsi hedvábí a bavlny, barva smetanová, mírně do žluta). Spodnička bavlněná s tylovými volány ve světlé holubičí modři (jako boty), s kapsou.
Přes ramena pletené rukávky od franzee, kytice, ozdoba do vlasů a brože-ptáčci od kamarádek, boty Vagabond (mimochodem, 3. nevěsta z 5!).
Až budu mít profi fotky, podělím se.
pondělí 10. září 2012
Dovolená v Chorvatsku
Slyšela jsem už dost vtipů a narážek na českou řízkovou dovolenou v Chorvatsku, ale musím říct, že jsem jim nikdy moc nerozuměla. Když jsme tam jezdili ještě s našima, vždycky týden někde na horách v Itálii nebo Slovinsku, a pak týden u moře, přišlo mi to hodně dobrodružné a k řízkům na pláži to mělo hodně, hodně daleko.
Teprve včera jsem ty narážky pochopila (inu, člověk se učí celý život).
Takže takhle to vypadá? Hotely podél pobřeží, malinké škaredé pláže s navezenými oblázky, ohraničená místa pro koupání, špinavá mrtvá voda, hlava na hlavě, otravní prodejci všech nezbytností na světě, adrenalinové vodní sporty, děti od zmrzliny, školy v přírodě, sedm dní v kuse. Jediné vzrůšo, když kolem projede loď s turisty a přijdou nějaké větší vlnky.
Moje asociace na dovolenou v Chorvatsku "po našem": opuštěné kamenité pláže, někdy i oblázky, tyrkysová voda, ryby, sasanky, krabi, ježci, šnorchlování, prozkoumávání nepřístupných míst pobřeží na nafukovacím člunu, prázdný nekonečný modrý horizont, každá noc někde jinde (v jiném keři), cestičky mezi kamenitými zídkami a trnitými keři a uschlými travinami, shánění pitné vody, nákupy u místních, rybářské vesničky, první olivy a suché místní víno, služby ve vaření na vařiči a mytí nádobí mořskou vodou, západy slunce nad horizontem přímo před stanem, pokusy o lovení ryb na vlasec, dlouhé diskuze o focení, sbírání kamínků a mušliček, čtení a psaní knih, sůl ve spacáku, meloun k svačině, příboj na útesech.
Není Chorvatsko jako Chorvatsko...
Teprve včera jsem ty narážky pochopila (inu, člověk se učí celý život).
Takže takhle to vypadá? Hotely podél pobřeží, malinké škaredé pláže s navezenými oblázky, ohraničená místa pro koupání, špinavá mrtvá voda, hlava na hlavě, otravní prodejci všech nezbytností na světě, adrenalinové vodní sporty, děti od zmrzliny, školy v přírodě, sedm dní v kuse. Jediné vzrůšo, když kolem projede loď s turisty a přijdou nějaké větší vlnky.
Moje asociace na dovolenou v Chorvatsku "po našem": opuštěné kamenité pláže, někdy i oblázky, tyrkysová voda, ryby, sasanky, krabi, ježci, šnorchlování, prozkoumávání nepřístupných míst pobřeží na nafukovacím člunu, prázdný nekonečný modrý horizont, každá noc někde jinde (v jiném keři), cestičky mezi kamenitými zídkami a trnitými keři a uschlými travinami, shánění pitné vody, nákupy u místních, rybářské vesničky, první olivy a suché místní víno, služby ve vaření na vařiči a mytí nádobí mořskou vodou, západy slunce nad horizontem přímo před stanem, pokusy o lovení ryb na vlasec, dlouhé diskuze o focení, sbírání kamínků a mušliček, čtení a psaní knih, sůl ve spacáku, meloun k svačině, příboj na útesech.
Není Chorvatsko jako Chorvatsko...
pondělí 3. září 2012
Takže Colours
Trochu s odstupem, ale pořád aktuální. Co mi zůstalo v hlavě, či v přehrávači?
Nejhlouběji vrytým zážitkem jsou Kronos Quartet s dvěma dalšími umělci. Několikrát jsem někde četla, že to bylo na festivalový večer příliš náročné číslo, ale já jsem organizátorům moc vděčná, protože si myslím, že právě kvůli takovýmto zážitkům se na Colours jezdí. Odlehčených hvězd tam bylo taky dost, možná až moc.
Kronos Quartet předvedli úžasnou show, která nebyla pro každého, to je fakt, ale posluchač a divák, který svou pozornost tomuto představení věnoval, investoval dobře.
Dalším hlubokým zážitkem, i když úplně jiným než byli Kronos, byl Antony and the Johnsons. Škoda, že nám zážitek z velice zvláštní hudby a ještě zvláštnějšího hlasu kazila banda pubertálních opilých pitomců, před kterými nebylo moc kam utéct.
Jeden příjemný podvečer vytvořila Zaz, které fandím už delší dobu a na festivalu plně splnila mé představy. Moc jsem si ji užila, líbila se mi její interakce s publikem, i když tak obrovským. Jen bych holčině doporučila doučit se angličtinu:-).
Super úlet byly Katzenjammer, čtyři mířené střely a jejich skvělá živá show. Takovýmhle ženským temperamentem bych taky ráda hýřila.
Neuvěřitelný večer nám připravila čerstvá hvězda Janelle Monáe. Skvělý tanec a osobně se mi moc líbí její hlas. Ze začátku to vypadalo, že si jen odzpívá svoje a odejde bez kontaktu s publikem, ale pak se konečně rozjela a nakonec přiměla tisícihlavý dav, aby si sedl na bobek a stoupl si, až dá ona pokyn. Bylo to poslední představení festivalu a slušná pecka na závěr. Rozhodně doporučuji její klipy (třeba tenhle a tenhle.).
Parov Stelar už jsem taky znala, ale jejich vystoupení se mi taky líbilo. Skvělá trsačka, a navíc se mi líbí název škatulky: elektro-swing.
Dan Bárta s Illustratosphere odvedli dobrou práci. Bobbyho McFerrina jsme si nechaly dobrovolně utéct a ani jsme toho nelitovaly. A asi už si všichni přečetli, že chudera Alanis byla hodně špatně nazvučená.
Z čerstvých objevů pak mám poznamenaný Hjaltalín, který se nám na poslech zalíbil.
A dalších pár tipů: Rufus Wainwright and His Band; Mogwai; Sea and Air; Eweret and the Two Dragons; klezmerovití Shtetl Superstars; neuvěřitelní Staff Benda Bilili; zajímavý písničkář Fink. A vlastně drtivá většina dalších, které najdete na promakaném webu festivalu. Bohužel se člověk nedostane na všechno, co by chtěl vidět, i když běhá, co mu síly stačí.
A jinak?
Nemůžu srovnávat s loňskými ročníky, ale areál festivalu mě NADCHL, to bylo něco pro mé industriální choutky! Šly jsme na prohlídku zpřístupněné vysoké pece a to je teda pecka. Vyfotila jsem tam celý film a moc se těším na fotky, až se dostanu k nějakému skeneru. Zjednodušeně řečeno, jednotlivé stage byly rozstrkány po různých koutech celého areálu Dolních Vítkovic, takže člověk se dostal skoro všude, kde se dostat dá (ale dost se u toho nachodil:-).
Jediné, co se dá vytknout, ale nejsou to věci, se kterými se nedá nic dělat: příliš hrubé povrchy, málo místa v kempu, málo WC, a příliš mnoho kuřáků VŠUDE.
Bylo to skvělé, a doufám, že ne naposled.
Nejhlouběji vrytým zážitkem jsou Kronos Quartet s dvěma dalšími umělci. Několikrát jsem někde četla, že to bylo na festivalový večer příliš náročné číslo, ale já jsem organizátorům moc vděčná, protože si myslím, že právě kvůli takovýmto zážitkům se na Colours jezdí. Odlehčených hvězd tam bylo taky dost, možná až moc.
Kronos Quartet předvedli úžasnou show, která nebyla pro každého, to je fakt, ale posluchač a divák, který svou pozornost tomuto představení věnoval, investoval dobře.
Dalším hlubokým zážitkem, i když úplně jiným než byli Kronos, byl Antony and the Johnsons. Škoda, že nám zážitek z velice zvláštní hudby a ještě zvláštnějšího hlasu kazila banda pubertálních opilých pitomců, před kterými nebylo moc kam utéct.
Jeden příjemný podvečer vytvořila Zaz, které fandím už delší dobu a na festivalu plně splnila mé představy. Moc jsem si ji užila, líbila se mi její interakce s publikem, i když tak obrovským. Jen bych holčině doporučila doučit se angličtinu:-).
Super úlet byly Katzenjammer, čtyři mířené střely a jejich skvělá živá show. Takovýmhle ženským temperamentem bych taky ráda hýřila.
Neuvěřitelný večer nám připravila čerstvá hvězda Janelle Monáe. Skvělý tanec a osobně se mi moc líbí její hlas. Ze začátku to vypadalo, že si jen odzpívá svoje a odejde bez kontaktu s publikem, ale pak se konečně rozjela a nakonec přiměla tisícihlavý dav, aby si sedl na bobek a stoupl si, až dá ona pokyn. Bylo to poslední představení festivalu a slušná pecka na závěr. Rozhodně doporučuji její klipy (třeba tenhle a tenhle.).
Parov Stelar už jsem taky znala, ale jejich vystoupení se mi taky líbilo. Skvělá trsačka, a navíc se mi líbí název škatulky: elektro-swing.
Dan Bárta s Illustratosphere odvedli dobrou práci. Bobbyho McFerrina jsme si nechaly dobrovolně utéct a ani jsme toho nelitovaly. A asi už si všichni přečetli, že chudera Alanis byla hodně špatně nazvučená.
Z čerstvých objevů pak mám poznamenaný Hjaltalín, který se nám na poslech zalíbil.
A dalších pár tipů: Rufus Wainwright and His Band; Mogwai; Sea and Air; Eweret and the Two Dragons; klezmerovití Shtetl Superstars; neuvěřitelní Staff Benda Bilili; zajímavý písničkář Fink. A vlastně drtivá většina dalších, které najdete na promakaném webu festivalu. Bohužel se člověk nedostane na všechno, co by chtěl vidět, i když běhá, co mu síly stačí.
A jinak?
Nemůžu srovnávat s loňskými ročníky, ale areál festivalu mě NADCHL, to bylo něco pro mé industriální choutky! Šly jsme na prohlídku zpřístupněné vysoké pece a to je teda pecka. Vyfotila jsem tam celý film a moc se těším na fotky, až se dostanu k nějakému skeneru. Zjednodušeně řečeno, jednotlivé stage byly rozstrkány po různých koutech celého areálu Dolních Vítkovic, takže člověk se dostal skoro všude, kde se dostat dá (ale dost se u toho nachodil:-).
Jediné, co se dá vytknout, ale nejsou to věci, se kterými se nedá nic dělat: příliš hrubé povrchy, málo místa v kempu, málo WC, a příliš mnoho kuřáků VŠUDE.
Bylo to skvělé, a doufám, že ne naposled.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)