Všechno to začalo jednou aktivitou v rámci Kurzu kritického myšlení. Měli jsme vytvořit koláž na téma Čas. Tak jsem ji vytvořila. A pak jsem měla chuť tvořit koláže dál.
Vlastně ve mně tohle puzení dřímá už dlouho. Sbírám obrázky, pohlednice, výstavní katalogy a cokoli mě vizuálně zaujme odjakživa (proto jsem schopná zaplnit dva pokoje šanony a knihami a složka v počítači s názvem pictures už přesahuje 1 GB), akorát v poslední době mě to tak nějak víc nutilo ty obrázky nějakým způsobem kombinovat. Jen jsem se k tomu nedostala. A teď najednou, ve škole (!) přišel ten impulz. Hned když jsem další týden přijela z Prahy, vytáhla jsem jednu část obrázků z časopisů, kterou jsem nastřádala v poslední době a začala jsem je skládat k sobě. Podle barevných asociací. Pak jsem to nalepila na zeď. A teď čekám, co bude dál.
Je mi jasné, že jsem neobjevila Ameriku. Nástěnku měl v nějaké etapě svého života každý z nás a někteří ji mají dodnes. Já se teprve nedávno zamyslela nad tím, proč. V Liberci jsme si se spolužákama, každý svým způsobem a naprosto instinktivně, kolem sebe lepili inspirační podněty, podle toho, na čem jsme v daném semestru pracovali. V kanceláři se na nástěnku ani nevejdu a vše, co chci a potřebuju mít na očích, lepím bez skrupulí všude okolo. Potvrzuje to, že většina s nás je "vizuální typ" - učíme se nejlépe, když informace vidíme - a to nikoli pouze napsané, asociace a pamatování jde daleko lépe, když si informace vizualizujeme obrazem (proto si skvěle pamatujeme děj románu, a s vědeckým článkem máme problém - román si vlastně v hlavě přehráváme obrazy, kdežto vědecký článek obvykle ne)...(a co teprve, když si zažijeme něco na vlastní kůži, ale to by bylo na poučnou stať do učebnic pro učitele).
Takže, abych se vrátila k té nástěnce, či jakkoli jinak tomu kdo říká. Nejde jen o to si tam dávat pohlednice od kamarádů a vstupenky z výstav, nebo seznam, co je třeba udělat a nakoupit. Je to skvělý nástroj pro kohokoli, kdo něco plánuje, obzvlášť, týká-li se to něčeho vizuálního (web, časopis, módní kolekce, interiér, architektonický projekt,...). Seskupit na jednu hromadu barvy, textury, tvary, velikostní poměry a získat tak představu, jak to všechno bude působit dohromady. Jakou to bude mít náladu. Od toho taky moodboard v nadpisu - tak se tomu říká na anglicky psaných webech a blozích.
Pokud člověk není zrovna typ "handmade vystřihni a nalep", může si dost dobře vyhrát i v počítači. Dneska jsem narazila na zajímavý nástroj na webu -
Moodshare. Ještě nevím, jestli je to placené, ale instruktážní video mě zaujalo. Dobré i pro spolupráci více lidí. Také si dokážu představit, že pro potřeby prezentovat zamýšlený vizuální efekt by mohl dobře fungovat i nástroj
Prezi - ten mě nadchl jako zajímavá alternativa klasických powerpointových prezentací - je to vlastně myšlenková mapa, jejíž jednotlivé části představujete publiku.
Pokud někdo znáte nějakou zajímavou aplikaci pro tvorbu "nástěnek", sem s nimi :-).
