Podivnůstky

Občas člověk vyřízne ze skutečnosti opravdu zvláštní věci...

Podzimní

U příležitosti podzimní rovnodennosti

Mnojo, už je to tady. Minulý týden nás dostatečně přesvědčil, že se blíží zima. Dnes je po dlouhé době hezky, rozhodně tepleji než včera a svítí sluníčko. Skvělá příležitost pro dokumentaci toho, co ještě kvete, jak se můžete přesvědčit v pravém sloupci.

Je čas jablek... nám se letos obzvláště urodilo. Staré jabloně plodí sice malá, tvrdá a občas dost prožraná jablíčka, ale o to víc jsou sladká a voňavá. Kam se hrabou nahoněné goldny.

Přeju všem ještě nějaké krásné voňavé dny venku.

Let´s listen some music!

Objevila jsem ho poměrně nedávno. Jednou za čas projdu své dlouhé seznamy hudby, kterou bych si jednou chtěla poslechnout, a podaří se mi něco "sehnat" (chápete, co tím myslím:-). Pamatuju si, že záznam o něm jsem udělala při poslechu nějakého jazzového pořadu na Vltavě. Asi se mi to fakt líbilo.

No a teď si ho hrozně užívám.
Jmenuje se Jamie Cullum, je to Brit a hraje především na piáno (znáte ty nadané jazzmany, vždycky toho ovládají víc). Samozřejmě zpívá a já pořád dumám, kde takovej floutek mladej (narozen 1979) vzal takový hlas... zralý, hluboký a trošku nakřáplý, tak akorát, jak to máme my rády...

Jeho jazz bych označila téměř za pop-jazz:-) ovšem bez pejorativního nádechu! Melodie chytlavé i náročnější, aranže od tradičních po mix s dalšími styly. Chytré texty. Příjemná sóla. Myslím, že bych ho doporučila i svým "ne-zrovna-jazz-milujícím" přátelům.

Takže sem dávám video s jednou z mých oblíbených písní. Taky to má příjemný klip. Užijte si ten nástup bicích a basy!

Tůdumtumtum, tudududududum...
Prostě klasika:-)



http://www.myspace.com/jamiecullum

Mé oblíbené kavárny

Budu se opičit po jednom, který si udělal o kavárnách celý blog - vlastně je tam hlavně hodnotí. Bohužel seznam je už dost starý, vezmeme-li v úvahu důsledky dnešní kapitalistické doby - tedy že jsou místa, kde se to střídá tak rychle, že to jeden ani nestačí sledovat. No a kromě toho, dotyčný je Pražák, a aniž bych měla něco proti, v Brně byl podle počtu hodnocených kaváren jen jednou:-))).
Však se mrkněte sami

A tak, co udělat seznámek oblíbených kaváren znovu?
Za mě by to byly tyto:
Cafe 99, Úvoz
Cafe Steiner, Gorkého
Cafe Etno, Etnografické muzeum, Dům šlechtičen
Spolek, Měnínská
Air café, Zelný trh, Dietrichsteinský palác

Nejsem kávoznalec, při hodnocení mi jde nejen o chuť, ale i o rozsáhlost nabídky, estetiku kavárního prostoru, posezení, a v neposlední řadě obsluhu. Prostě to musí být zážitek, že jo.

Před chvílí jsem našla zajímavé stránky - pan Cuketka (vy ho ještě neznáte???) hodnotí kavárny. Tento odkaz je na brněnské, 1.díl článku je o pražských.

Těším se na vaše oblíbené. Začíná období pošmourných dní a dlouhých večerů, dobré tipy z různých měst se budou hodit...

ACH JJJJJJO II.

Nová galerie

Založila jsem si novou fotogalerii. Specializovanou na mé výtvory.
Mrkněte se.

A co z tebe vlastně bude?

Tak tuhle otázku nesnáším už dlouho. Co by ze mě asi tak mělo být, když studuji další obor a navíc tak nesmírně široký?

Myšlenka, že škola musí připravit na jedno konkrétní zaměstnání, mi přijde trošku zastaralá. V některých profesích je to samozřejmě téměř nezbytné, např. lékaři, právníci. Člověk má na výběr, ale je už dost specializovaný.

Spoustu dalších oborů, především těch humanitních, ale vnímám jako něco, čím se člověk může zabývat celý život a přeskakovat z jednoho do druhého. Jde přece o vzdělanost, rozhled, vysokou úroveň vnímání a hodnocení dění kolem nás.
Byla bych pro, aby každý prošel velmi podrobným kurzem novodobých dějin Evropy a světa. Neboť, národ, který nezná svoji historii, nemá budoucnost. Mám trochu pocit, že to na nás ukazuje... To je ovšem poznámka do diskuze o nové koncepci vzdělání na všech úrovních, především té základní.
Proč se např. v deváté třídě ZŠ neučí práva a povinnosti občana, zákoník práce, sociální zabezpečení? A na střední znovu? Co takhle pomoci orientovat se v základních věcech čerstvým absolventům?

Trošku jsem se do toho zapletla. Původně jsem se totiž chtěla zamyslet nad tím, co ze mě vlastně bude.
Těžko říct.

Stojím na křižovatce a hledám mapu v batohu plném věcí, které jsem nasbírala cestou.

ACH JJJJJJO

Je mi z toho tak smutno...

Hrozně moc jsem se těšila, že si do nové Národní knihovny v Praze na Letné pořídím průkazku. Budu mít o důvod víc tam jezdit, užívat si město a jeho rozlehlé centrum a k tomu jako třešničku nahoře na špičce krásnou, geniálně neobvyklou stavbu současné architektury.
Vodila bych tam všechny své zahraniční návštěvníky a chlubila bych se jí. Chodili bychom tam na kafe se svým milým, až bych si ho pořídila. A jednou, bych tam zavedla své děti a učila je vnímat osobitý rukopis dobrého architekta a vážit si představitelů, kteří projektu dali zelenou.

Všechny mé sny vzaly za své. Prozatím. Je to ukázkový příklad toho, jak je v téhle zemi stále ještě nemožné povznést se nad minulost a nad svou vlastní malost a zahleděnost, a stát se férovým členem Evropy.

Zahraniční návštěvníci budou dál vzdychat na Hradem a Staromákem a když se mě zeptají, co takhle něco moderního, odvezu je do Brna a navštívíme vilu Tugendhat. Až bude spravená. Nebo jim mám ukázat, jak krásné máme tunely v centrech měst? Spíš bych je vzala do všech těch multi mega super hyper obchodních komplexů... tomu říkám kvalitní kultura...

Vzdávám na dálku hold panu Kaplickému a s obrovským studem za naše představitele se mu omlouvám. Kéž by chtěl ještě jednou zkusit něco postavit ve své rodné zemi, která se k němu stále chová tak macešsky...

Doporučuji k přečtení:
http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/493179?hodnoceni=1
http://www.novinky.cz/clanek/149261-video-odvolany-reditel-jezek-za-blob-budu-dal-bojovat.html

Nový život

Mě čeká.
Studování je u konce, ne, že by vrátka byla zamčena, ale petlici jsem prozatím zajistila. Dlouhé studium mi neprospívá. Nemyslím tím ovšem studentský život - sezení na přednáškách, studium v knihovnách, kulturní akce všeho druhu, dumání na výstavách, diskuze v kavárnách, dlouhatánské prázdniny, neustále se rozšiřující obzory díky profesorům i spolužákům a kamarádům - to všechno vlastně miluju. Co mě na studiu nejvíc štve, je psaní semestrálních prací, které nemají žádný význam, pocení se na zkouškách, které jsou jen zeleným políčkem ve studijním systému, prostě neustálé dokazování někomu, že studuji.

Ovšem to, co je teď přede mnou, mě děsí. Nemyslím dokončení bakalářky a učení na státnice, asi jsem divná, ale na to se ohromně těším. Je to to nejsmysluplnější, co v poslední době na škole vidím.

Jde spíš o ztrátu postu studenta.

Vstup do světa, kde se za všechno platí - za to, že člověk svěřuje své peníze bance. Zdravotní pojištění už si platím pár měsíců, ale ještě jsem si nezvykla. Myslet na to, že bych měla střádat na důchod. Platit plné vstupy na výstavách a v buse do Prahy. Přispívat na domácnost. Šalinkarta za plnou cenu.

Vítejte v produktivním věku.

Blokování

Přemýšlela jsem.
Chtěla bych sem psát zajímavé, formálně i obsahově podnětné příspěvky.
Ale vždycky, když si vzpomenu, že už jsem sem dlouho nic nenapsala, mám náhle v hlavě prázdno. A to se mi zajímavé myšlenky v hlavě míhají téměř neustále. Nebo jsou zajímavé je chvíli a po zrevidování v hlavě je vyhodnotím jako hloupoučké? Nehodné písmenek a visení v síti?
Možná se veškerý můj potenciál vyplýtvá v mailech, které každý den napíšu, v smskách, které každý den rozešlu a v rozhovorech, které (skoro) každý den vedu.
Rozhodně mě to ale nutí přemýšlet o smyslu tohoto bloku.
Třeba se to časem vyvrbí.
Uvidíme.
Mazat ho nechci, ráda se koukám na ty kytičky....:-)

Září, září

Léto je pryč, i když některé dny nám ještě dávají zabrat. Déšť nikde, od konví vytahané ruce sahají někdy až ke kolenům...

Spolu s nástupem podzimu, radostných burčákových oslav ničeho a kumulování posledního teplého slunce do starých kostí, se hrozivě plní stránky v diáři. Schránka s emaily zažívá každodenní nápor, všichni se náhle probudili z letního líného tempa a všechno se musí řešit teď hned... A tak nás čeká každou chvilku nějaká rada, nějaká cesta do Prahy či jinam...

Snažím se nasměrovat letní energii, probudivší se náhle na konci srpna, do všech těch "nutných" projektů. Na povrchu je člověk klidný, ale uvnitř to dělá jeden kotrmelec za druhým... je možné, aby se osobnost dospělého tak rychle měnila? Nebo jen vyplouvají na povrch ty stránky, jimž nedal nikdo nikdy naději?

Děkuji za probuzení.