"A person who is a master in the art of living makes little distinction between their work and their play, their labor and their leisure, their mind and their body, their education and their recreation, their love and their religion. They hardly know which is which and simply pursue their vision of excellence and grace, whatever they do, leaving others to decide whether they are working or playing. To them they are always doing both."

Zen poet (zdroj neznámý)

Moodboard

Všechno to začalo jednou aktivitou v rámci Kurzu kritického myšlení. Měli jsme vytvořit koláž na téma Čas. Tak jsem ji vytvořila. A pak jsem měla chuť tvořit koláže dál.

Vlastně ve mně tohle puzení dřímá už dlouho. Sbírám obrázky, pohlednice, výstavní katalogy a cokoli mě vizuálně zaujme odjakživa (proto jsem schopná zaplnit dva pokoje šanony a knihami a složka v počítači s názvem pictures už přesahuje 1 GB), akorát v poslední době mě to tak nějak víc nutilo ty obrázky nějakým způsobem kombinovat. Jen jsem se k tomu nedostala. A teď najednou, ve škole (!) přišel ten impulz. Hned když jsem další týden přijela z Prahy, vytáhla jsem jednu část obrázků z časopisů, kterou jsem nastřádala v poslední době a začala jsem je skládat k sobě. Podle barevných asociací. Pak jsem to nalepila na zeď. A teď čekám, co bude dál.

Je mi jasné, že jsem neobjevila Ameriku. Nástěnku měl v nějaké etapě svého života každý z nás a někteří ji mají dodnes. Já se teprve nedávno zamyslela nad tím, proč. V Liberci jsme si se spolužákama, každý svým způsobem a naprosto instinktivně, kolem sebe lepili inspirační podněty, podle toho, na čem jsme v daném semestru pracovali. V kanceláři se na nástěnku ani nevejdu a vše, co chci a potřebuju mít na očích, lepím bez skrupulí všude okolo. Potvrzuje to, že většina s nás je "vizuální typ" - učíme se nejlépe, když informace vidíme - a to nikoli pouze napsané, asociace a pamatování jde daleko lépe, když si informace vizualizujeme obrazem (proto si skvěle pamatujeme děj románu, a s vědeckým článkem máme problém - román si vlastně v hlavě přehráváme obrazy, kdežto vědecký článek obvykle ne)...(a co teprve, když si zažijeme něco na vlastní kůži, ale to by bylo na poučnou stať do učebnic pro učitele).

Takže, abych se vrátila k té nástěnce, či jakkoli jinak tomu kdo říká. Nejde jen o to si tam dávat pohlednice od kamarádů a vstupenky z výstav, nebo seznam, co je třeba udělat a nakoupit. Je to skvělý nástroj pro kohokoli, kdo něco plánuje, obzvlášť, týká-li se to něčeho vizuálního (web, časopis, módní kolekce, interiér, architektonický projekt,...). Seskupit na jednu hromadu barvy, textury, tvary, velikostní poměry a získat tak představu, jak to všechno bude působit dohromady. Jakou to bude mít náladu. Od toho taky moodboard v nadpisu - tak se tomu říká na anglicky psaných webech a blozích.

Pokud člověk není zrovna typ "handmade vystřihni a nalep", může si dost dobře vyhrát i v počítači. Dneska jsem narazila na zajímavý nástroj na webu - Moodshare. Ještě nevím, jestli je to placené, ale instruktážní video mě zaujalo. Dobré i pro spolupráci více lidí. Také si dokážu představit, že pro potřeby prezentovat zamýšlený vizuální efekt by mohl dobře fungovat i nástroj Prezi - ten mě nadchl jako zajímavá alternativa klasických powerpointových prezentací - je to vlastně myšlenková mapa, jejíž jednotlivé části představujete publiku.

Pokud někdo znáte nějakou zajímavou aplikaci pro tvorbu "nástěnek", sem s nimi :-).

Bulharsko

Tak já už mám položku "letošní první sníh" splněnou.

"Architektura je umná, přesná a velkolepá hra těles shromážděných pod světlem."
Le Corbusier

Po dni plném přednášek o architektuře...

Cibule (hlavně pro E.)

Říjen, čas řešit cibuloviny, tedy narcisky, tulipány, hyacinty, modřence. Máme-li od jara schované cibulky na suchém chladném místě, je ten pravý čas rozmyslet si, co s nimi - pokud se chci na jaře kochat rozkvetlým záhonem, je nejvyšší čas je do něj zasadit, aby přezimovaly a na jaře kvetly. Pak je tu možnost kochat se jejich květy o něco dřív doma v květináči, třeba už v lednu, únoru, březnu, a pak je třeba je tzv. "narychlit". Nedávno jsem narazila na dva instruktážní články, které mi přijdou dobré pro ty, kteří mají hlubší zájem se o tom něco dozvědět (oba jsou v angličtině, pro nespíkry doporučuju aspoň obrázky): zde a pak taky obrázky, jak to roste: zde a zde a zde a tu.

Shrnu-li stručně, jak cibule narychlit (a jestli jsem to teda dobře pochopila): zabalit cibule do novin, tak, aby byly úplně ve tmě, ale aby nebyly moc izolované, a uložit asi na 6 týdnů do spodní části lednice. Tím se cibulkám simuluje zima a připraví se v nich látky na nový růst. Pak je vyděláme a zasadíme do odpovídající zeminy (podrobně jeden z článků), i když existuje i možnost nechat je bez zeminy a rychlit jen s kořeny ve vodě (viz druhý článek). Květináče by měly mít odpovídající hloubku na kořeny i prostor kolem cibule, která nahoře mírně "kouká" (záleží na druhu, třeba hyacinty rády koukají víc). No a pak se zalívá, a necháváme spíše v chladu. Chceme-li růst a kvetení hodně urychlit, pak umístíme rostlinu do teplého prostředí (příliš rychlý růst ale cibuli vyčerpává).

Takže přeju hezké zahradničení...

update: moje oblíbená Saídos da Concha přidala nový článek s velmi instruktážním obrázkovým návodem, jak vypěstovat hyacinty. Zde.

The world is just whooshing by
and I lay here and watch the sky.

Někdy před rokem

Duna du Pyla, jihozápadní pobřeží Francie.