Puzzle online!

Pro všechny, co jsou nemocní, nebo se chtějí odreagovat, nebo se chtějí pokochat nádhernými fotkami, nebo chtějí zabít čas, nebo prostě a jednoduše milují skládání puzzlí.
Doporučuju návštěvu webu National Geographic už kvůli tomu všemu, co obsahuje, ale pokud chcete jít přímo za puzzlíkama, následujte odkaz: http://ngm.nationalgeographic.com/your-shot/jigsaw-puzzles

Dají se nastavit velikosti kostiček, a taky to, jak moc se budou otáčet. Tak se ukažte! Měří se čas... V nabídce je více než 2500 fotek, které redakce průběžně vybírá z čtenářských snímků (takže můžete taky zkusit štěstí).
Příběhy fotek si můžete přečíst pod heslem The Daily Dozen.

Miluju tenhle klip!

http://www.youtube.com/watch?v=sMZwZiU0kKs

(chtěla jsem ho vložit sem, ale nejde to, tak sorry, ale určitě na to mrkněte...)

Bazalková radost

Hlásím, že bazalka je zasazena.
Roztahuje se ve dvou dlouhých truhlících a já ji chodím každou hodinu kontrolovat, jestli se chytla a bude růst v pořádku... Brzy rozvezu vybrané vzorky po republice, těm, kterým jsem to slíbila i těm, kteří to nečekají:-).
Není totiž nad rajčata pokapaná olivovým olejem a posypaná vlastnoručně vypěstovanou, čerstvě utrženou bazalkou. V parném letním počasí je tohle kombinace, která osvěží, povzbudí a potěší. Protože někdy stačí ke zvednutí nálady prostě jen dobré jídlo (a v dobré společnosti).
Vědomí, že jsme se o něj zasloužili vlastní zemědělskou činností má v dnešní době odtržení většiny lidí od surovin neopominutelné kouzlo. A když se podaří přebytky zpracovat a zachovat i na zimu, radost je ještě znásobena, a to jak na straně hostitele, tak i na straně strávníků:-)...

Dovolená v Řecku

Naši se vrátili z dvoutýdenní dovolené v Řecku. Hm, řeknete si, co na tom... Jenže není dovolená jako dovolená.
Mí rodiče jsou nadšenými cyklisty typu terénního až horského, a k tomu si potrpí na kvalitní vínečko a pokud možno plný talíř chobotnic. Takže se nelze než divit, že jeli do Řecka až letos. Tatínek má ten dar, nalákat na jakoukoli šílenost velké množství lidí, takže se k jeho geniálnímu nápadu, přejet z Atén celý Peloponés na jih a zpět, přidalo dalších 11 lidí (ne že by to jeli na kole celé).

Mnojo, ale nejsou to žádné máčky, takže místo, aby si našli nějaký pěkný zájezd s cestovkou dobrodružného typu, zorganizovali si ho sami. Sehnali si krabice na kola (letadlo není žádná lokálka s hákama v předsíňce), vyskákali si povolení převozu 13 kol v jednom letadle (stejně jim to ale na Ruzyni vzít nechtěli), naplánovali trasu a sehnali vlakové spoje v Řecku, aby pak měsíc běhali po domě, vážili trička a kartáčky na zuby, vyzkoušeli osm způsobů skládání kola do krabice, koupili si nové brašny a nafukovací karimatky, a nakonec konečně vyrazili.
Musím říct, že mě jejich cestovní horečka zasáhla, takže jsem si těch 14 dnů klidu doma opravdu užila.

A teď jsou zpět. Černí jako bota (=opálení), vyslunění a vyvětraní, napití retsinou a naládovaní dary moře, promazaní olivovým olejem. Těším se na fotky, které taťka zpracovává, a jak se budu mýt tím mýdlem z olivového oleje, který mi dovezli.

Kudy chodí tudy trousí historky. Jak jeli vesnicemi, kde snad nikdy žádný Čech nevkročil, o tavernách, jejichž hygienická úroveň patří spíš do Asie než do EU, o tom, jak kvůli jedné suché opuncii všichni píchli duši aspoň na čtyřech místech.

A já si přeju, aby byli ještě dlouho takhle aktivní, a sobě a svým vrstevníkům, abychom, za třicet let, tohle taky dokázali.

Fotky kytek

Možná je to trochu obsese, ale hrozně mě baví sem vyvěšovat fotky kytek, co rostou kolem mě. Možná sama ta práce, focení a úprava, hra s kompozicí, mi pomáhá vnímat krásu jednotlivých květů. A člověk si v té blízkosti i načichá doforoty...
Takže pokud chcete, kochejte se v pravém sloupci, úplně dole jsou ty, co kvetly dávno, nahoře kvetoucí aktuálně. No, možná ne úplně přesně:-))

Bylinky - sezóna je tu!

Šalvěj potvora veliká se roztahuje do šířky tak, že na jedné straně zalehla řádek pažitky a na druhé oregána. Tak jsem ji zkrotila dřevěným zábradlíčkem, ale nevím, jak dlouho ta srandovní konstrukce vydrží:-).
Nicméně jsem doznala, že ji stejně budu muset brzy seřezat, asi ještě během tohoto týdne, ten příští nezbude čas. Už na ní vyrazila strašná spousta květů a je opravdu obrovská.

To mě ovšem přivádí k tomu, že jsem během zimy chtěla vyřešit systém sušení a neudělala jsem to. Tak nevím, asi zatím zůstanu tradičně u rozprostřených novin, ale v hlavě si maluju dřevěné rámy s napnutým plátýnkem nebo nějakou síťovinou. Bylinek rok od roku přibývá a chtěla bych časem zásobit i další domácnosti než tu naši (máte se na co těšit:-).

Teta mi dovezla z chalupy trs meduňky a oregána, takže jestli se chytnou na úplně nových stanovištích, bude úroda snad i bohatá.

Mno, a koukala jsem na bez, a brzy budeme mít plné ruce práce se sušením na čaj a máčením na sirup. To zase bude vůně všude po baráku. Jste zvaní na chladivou osvěžující voňavou šťávičku...

Kdo ví

Možná je to tím, že se téměř vůbec nestýkám s dalšími lidmi.
Možná je to tím, že koukám na zvláštní filmy.
Možná je to tím, že poslouchám zvláštní hudbu z těch zvláštních filmů, nebo tím, že má denní četba je stará přes šedesát let.
Možná je to tím, že náš dům je pro mě pevností a naše zahrada malým světem skrytým před ostatními.
Možná je to tím, že venku je teplo a do pokoje mi odpoledne svítí půl metru slunce.
Možná je to tím, že na svátky všichni odjeli z města, a mě při nočních toulkách ulicemi napadají slova písně - ten den, co vítr listí z města svál...

A možná, že na tom okolní děje nic nemění. Třeba i ostatní žijí ve svém vlastním filmu, toulají se svým vlastním městem, proplouvají mezi vlastními davy a váhu pro ně mají věci, kterých si ostatní nikdy nevšimnou

Surrealismus a fotografie

"Rád bych se zmínil o nejjednodušší technice, schopné, jak ostatně takřka všechny techniky, jichž se přidržuje surrealismus ve svých experimentech, při minimu vnějších technických předmětech, při minimu vnějších technických předpokladů, vydat zázračné výsledky, o technice fotografie, které v poslední době věnoval Jindřich Štýrský nejvíce pozornosti. Jeho úsilí spočívalo v tom, vymanit se, jak jen možno, z formalismu, jenž v poslední době vyčerpal ve fotografii všechen svůj půvab, i z onoho abstraktního plánu fotografie bez objektivu, jenž bude navždy spjat se zázračnými díly Man Raye, a dát kameře volnost přizpůsobiti si jisté předměty, které samy o sobě po léta vzbuzovaly náš obdiv, jako loutky z kadeřnictví, ortopedického člověka, muže s páskou na vousy, krejčovskou pannu, mám-li jmenovat jen nejcharakterističtější, k nimž jsme se vraceli nejsystematičtěji. Fotografie, berouc jim reálnou funkci, již slouží, a vnášejíc je svou zjednodušující korekturou do plánu fantomů, zdůraznila na nich ožehavou latentní symboliku, již dráždily naši obraznost takřka ode vždy, působíce na nás jako jisté velmi zvláštní básnické obrazy, a učinila je podobnými krajně hmotným a přece těžko uchopitelným obyvatelům snu.

Proč by zde právě víc než kde jinde nemohl najít uplatnění básnický duch, proč by neměl dát přednost technice spouště před technikou „sonetu“, když jde přece o to, aby se co nejdokonaleji vyjádřil, a ne o to, aby uběhl největší rekord. Je to jen otázkou zaostření na sebe sama, je to jen otázka pozornosti k svým nejintensivnějším hnutím mysli a vyznání se v odhadnutí příčiny a následku, co dovolí básníkům nahradit velkolepými fotografickými snímky, které jim umožňuje sklidit intuice, ty bídné šablonovité fotografie krajinek a přístavů, jimiž nás unavují výstavy."

Vítězslav Nezval, Světozor 1936

"Fotograf nebásní,

ale referuje o skutečném vzhledu světa. Ten zjišťuje a opticky zkoumá, hledá v něm nové stránky a nové pohledy, vše, co může říci povrch, ať již je to trvalý stav objektu nebo jeho prchavé hnutí (...) pravý fotograf měl by míti i rys objevitelského nutkání. Pak dostane se do jeho obrazů vyšší smysl, pak teprve stává se z libůstky a z řemesla skutečné inteligentní oko světa, upřené pozorně na život, na maličkosti i věci veliké."

V.V. Štech, Estetika fotografie, 1922

K pramenům

Asi tři zimní měsíce jsem strávila hledáním pramenů pro závěrečnou práci.
Znamenalo to strávit nekonečné hodiny u počítače hledáním prastarých periodik v různých knihovnách této země, objednávat a objednávat znovu, když to napoprvé nevyšlo, čekat, vést si dlouhé záznamy o tom, co kde mají, jak dlouho se na to čeká a v kterém patře si to mohu prezenčně prohlédnout. Momentálně mám průkazky do čtyř brněnských knihoven a jednu knihovnickou kliku v NK v Praze, které jsem dokázala, že není časopis jako časopis a že Teige je Teige...

Naučila jsem se nedělat fóry a veřejně ve studovně fotit desítky stránek materiálů, abych je doma stáhla do počítače a nekonečné hodiny koukala do obrazovky při čtení těch článků (doma si u toho můžu popíjet čajíček a neplýtvám papírem:-). Snažím se doteď zorientovat v tom, kdo reagoval na koho, protože myšlenková mapa se soubory v počítači nejde vytvořit...

Přesvědčila jsem se, že prvorepublikové nakladatelské počiny stojí opravdu za to a že by byla docela zajímavá studie, srovnávající tehdejší dobu s tou dnešní v oblastech témat časopisů, počtu výtisků apod.

A abych se dostala k pointě, dnes se mi podařilo stáhnout z webu Slezské univerzity dokument, který obsahuje přesný přepis mnoha nejdůležitějších článků o fotografii, přesně těch, které jsem tak dlouho hledala...
Nicméně Jarmark umění od Teigeho tam nemají. Jsem zvědavá, jak dlouho na něj budu čekat v MZK...

Záhonek

Má se k světu, asi proto, že ho neznervózňuju návštěvami několikrát za den jako loni. Dnes jsem se značným překvapením zjistila, že na šalvěji vyrazily desítky poupat, to se musí zatrhnout (květy čerpají většinu energie, kterou rostlina získává, což je v neprospěch růstu listů, o které při sklizni (nejen) u šalvěje jde:-).
Na názorném obrázku můžete obdivovat moje pěstitelské doufejme že úspěchy - v popředí meduňka, za ní pažitka s poupaty a za ní houští šalvěje...

Zahrady v květu

Z městských přírodních zákoutí se stává nepozorovaně, ale dosti rychle džungle.
Polovina naší zahrady je poctivě posekaná, polovina vesele mizí v houštinách.
Zvu všechny, co jsou na kytičky, aby se na chvíli ponořili do krás května...

Naučný slovník nové doby

A zase jeden výlet do roku 1936.
po kliknutí se obrázek dojde ke zvětšení

Čarodějnice

V noci jsme spálili čarodějnice, tedy i vše nedobré v nás, čeho se chceme zbavit. Symbolizovala ji střapatá postavička z klacíků...
A po ní vzplála na hranici moje kytara. Chtěla bych jí touto cestou vzdát hold, za to, že se mnou vydržela více méně věrně od mých kytarových počátků doteď. Mé objevy, co všechno se z ní dá vyloudit za zvuky, naše společné cestování po koutech této země, mé bolavé prsty, její odlepující se kobylka... na to všechno zůstanou v mé paměti vděčné vzpomínky.
I když ji nahradí nová, ta první je vždy nejdůležitější.