"Rád bych se zmínil o nejjednodušší technice, schopné, jak ostatně takřka všechny techniky, jichž se přidržuje surrealismus ve svých experimentech, při minimu vnějších technických předmětech, při minimu vnějších technických předpokladů, vydat zázračné výsledky, o technice fotografie, které v poslední době věnoval Jindřich Štýrský nejvíce pozornosti. Jeho úsilí spočívalo v tom, vymanit se, jak jen možno, z formalismu, jenž v poslední době vyčerpal ve fotografii všechen svůj půvab, i z onoho abstraktního plánu fotografie bez objektivu, jenž bude navždy spjat se zázračnými díly Man Raye, a dát kameře volnost přizpůsobiti si jisté předměty, které samy o sobě po léta vzbuzovaly náš obdiv, jako loutky z kadeřnictví, ortopedického člověka, muže s páskou na vousy, krejčovskou pannu, mám-li jmenovat jen nejcharakterističtější, k nimž jsme se vraceli nejsystematičtěji. Fotografie, berouc jim reálnou funkci, již slouží, a vnášejíc je svou zjednodušující korekturou do plánu fantomů, zdůraznila na nich ožehavou latentní symboliku, již dráždily naši obraznost takřka ode vždy, působíce na nás jako jisté velmi zvláštní básnické obrazy, a učinila je podobnými krajně hmotným a přece těžko uchopitelným obyvatelům snu.
Proč by zde právě víc než kde jinde nemohl najít uplatnění básnický duch, proč by neměl dát přednost technice spouště před technikou „sonetu“, když jde přece o to, aby se co nejdokonaleji vyjádřil, a ne o to, aby uběhl největší rekord. Je to jen otázkou zaostření na sebe sama, je to jen otázka pozornosti k svým nejintensivnějším hnutím mysli a vyznání se v odhadnutí příčiny a následku, co dovolí básníkům nahradit velkolepými fotografickými snímky, které jim umožňuje sklidit intuice, ty bídné šablonovité fotografie krajinek a přístavů, jimiž nás unavují výstavy."
Vítězslav Nezval, Světozor 1936
Žádné komentáře:
Okomentovat