Pozdrav tatínka z opačné strany zeměkoule

Uz jsme v nepalu super brutus vse v poho supr fotky

(motorkářská expedice po Nepálu a Indii)

Rychlovka

Včera jsem byla po dlouhé době v kině - na Ondine. Zajímavý film, v žádném ohledu zrovna bomba (třeba vizuálně, nebo herecky nebo zápletkou). Je přesně takový, jak je naspáno v jeho popisu. Kdo chce, najde v něm severskou pohádku, kdo chce, kochá se drsným irským pobřežím a celkově studenými barvami. Kdo chce, tím otřese po cestě z kina každý alkoholik, kdo chce, zasměje se zpovědi, kdo chce, užije si love story. Kdo nechce, řekne, že je to nezajímavý film bez přílišné gradace, že ty drogy na konci jsou trapný a celý konec stojí zaprd (jsem ten, kdo chce:-).

Zítra odjíždím na dlouho chtěnou cestu do dálek, k mořským a horským obzorům.

Postřehy vyjukané venkovanky III.

11. Nevím, kam chodit běhat.
12. Pražština je pořád stejně hrozná.
13. "Lítačka" říkají jen naplaveniny.
14. Zapomněla jsem, jak vařit pro jednoho. Snad slečna domácí nepohrdne domácí stravou:-).
15. Divných lidí je tu vidět mnohem mnohem víc. Drtivá většina z nich jsou chlapi a dost často si upravujou gatě - nebo si je natahujou (????)
16. Zatím nemám potřebu chodit do knihovny, slečna domácí má čtyři knihovny plné knih, které jsem ještě nečetla.
17. V Praze je všechno 2x rychlejší než v Brně - teda spíš pospíchající.
18. V tramvajích je mnohem víc ožralů a smradochů (taky je fakt, že v tramvaji jsem NIKDY nepotkala revizora).
19. Praha je moc fan, ale doma je DOMA.
20. Hrozně se tu práší - jako usazuje na nábytku.

Oikoooooooooooooooos

:-))
skvělá bublinková koupel, úžasná trasa pro Forresta
každý rok více a více poznávám i oceňuji rozdílnost a odbornost každého jednoho
nové společné nitky, nová poznání, nové vztahy... teď o tolik dražší, když jsou v Praze
dilemata o tom, jak to dělat správně
jediný důvod, proč nezanevřít na Junáka
touha zůstat
chut se posunovat, vzdělávat, zlepšovat a moci tak nabídnout ještě o něco víc
touha dělat to příští rok znovu a odhodit všechny pochyby
rozdat se
téměř úchylné motivačky
skvělé vaření
místnost u skutečného vodopádu (ne jak na Prutech jen na obrázku:-)
nečekaně nadšené hodnocení od účastníků (asi jsme fakt dobří!)

:-(
touha někoho zmlátit (někoho velmi určitého)
málo sušenek a čokolády, kakaa a mlíka
mělo to jen týden
špinavá a 10x zabitá Amálka
průtrž během Tvořivosti
záchranná psychická síť na mateřské
nedostatek času s účastníky
nedostatek času
nedostatek

otázky na konci:
Jeden můj instruktorský vzor kdysi říkal: třikrát a dost. Ale co potom?

Postřehy vyjukané venkovanky II.

Naučit se trasu do práce a nic kolem neřešit je hloupé. Celý srpen jsem totiž cestovala "prázdninovými spoji", a ode dneška už tudy 33 nejezdí... Ráno jsem odvážně jela sedmičkou, vystoupila jsem na Albertově kvůli přesednutí a vzápětí zjistila, že jsem mohla ještě počkat - jediná naděje nezměněného spoje mezi Jindřišskou a Kubánským náměstím, 24, má pro změnu změněnou trasu od 1.9. Prodlužuje se mi tím doba cestování z 24 minut asi na 35, ale furt to jede přímo a navíc ted bonusově kousek kolem řeky, kterou teda pražákům fakt závidíme a máme proč...

Pěkně upravené okolí řeky dává městu zvláštní šmrnc... možná ta pomalu plynoucí masa vody, která si klidně teče, i když ten most nad ní je ucpaný a řidiči na sebe troubí... Lítají tam racci, kotví tam lodičky a přímo na náplavce se čepuje pivo. Krok se mimochodem zpomalí a protáhne, páry se chytnou za ruce, děti pobíhají a najednou nevnímáte projíždějící auta, prostě jen pozorujete třpytící se hladinu, mraky na modrém nebi, parníky...

Postřehy vyjukané venkovanky

1. V oblíkání může být člověk o něco odvážnější a taky se tu při pohledu na ostatní člověk víc pokochá.
2. Pražština je hrozná a hrozně nakažlivá.
3. Chodníky jsou hrozně plné, nedá se tu chodit rychle - lepší je jezdit tramvají (!)
4. Mnohem líp se tu utrácí (ale to je možná tím zabydlováním)
5. Najíst se tu dá dobře ledaskde, ale s nekuřáckými kavárnami je to tu špatný.
6. Když už pracuju tady, tak aspon že v centru - dojíždět někam na periferii by bylo jako ani nebýt v Praze.
7. Těším se na objevování Albertova a Vyšehradu, dvou částí, které se mi vyhýbaly.
8. Je tu víc hezkých kluků, než jsem si myslela (moraváci u mě vždycky vedli).
9. Rozdíl mezi prázdninovou Prahou a Prahou 1.9. je zásadní - kdovíodkud se vyrojily bandičky a tlupy vyfintěných pubertáků a dětí. Počet lidí v ulicích se zdvojnásobil.
10. Chybí mi výhledy do zeleně.
    

Melancholická

Poslední svobodný týden před nástupem do úvazku v Praze si v nejlepším městě na světě (Brně, samozřejmě) užívám. V pondělí jsem si vychutnala nákupy v centru a knihovnu, v úterý nákupy zeleniny a ovoce na Zelňáku a procházku s plným batohem přes Špilberk, večer jsme na počest bráchových narozenin grilovali proklatě dobré prase na zahradě. Stihla jsem dokonce i své běhací kolečko, na dlouhou dobu asi poslední, kdo ví. Včera jsme se na frisbee konečně nepřipíkali k hřišti, většinou bylo zataženo a suše foukalo, takže člověk rychle schnul a hru si užil.

Přemýšlím, jestli budu dojíždět z Prahy do Brna do školy, nebo z Brna do Prahy do práce. Kdybych si registrovala předměty před tím, než bych dostala tu práci, tak bych mnohem víc uvažovala, jestli to chci dělat, protože nabídka předmětů je u nás tak zajímavá, že se jí prostě nedá odolat. Takže z těch sedmi předmětů budu ještě hodně škrtat, abych to vůbec zvládla...

Rukodělná

Při úklidu na půdě jsme s tetou objevily mimo jiné také krabici s jejíma starýma výtvarnýma potřebama. Některé z nich byly ještě použitelné, po důkladném omytí, takže jsem si domů odnesla tyto poklady:

• plechovku od tabáku
• několik kulatých štětců s dlouhýma štětinama nebo chlupama
• trojúhelník
• razítkovou barvu modrou a zelenou
• plakátové barvy
• několik temper
• plastickou gumu
• dvě násadky a tři krabičky se špičkama
• tuhy do pentelky
• tři šutry a zlaté prase :-)

Kromě toho kus tuhé technické tkaniny a, zlatý hřeb, tetina vlastnoruční výšivka, ze které bych ráda vytvořila nějakou hustou tašku.

Včera jsem dokončila a hned i na Bohemia Jazz Festu ozkoušela nové letní šaty s velmi letním výstřihem, empírovou siluetou a barvou světle lila. Přemýšlím, jestli délka až ke kotníkům je opravdu to pravé...

Ode dneška jsem bez dveří. Taťku chytl letní opravářský záchvat, nakoupil barvy a kyty a konečně si tedy můžu opravit dveře, ve kterých jedna skleněná tabulka chybí hádám už rok (to když se na mě tatínek naštval a práskl s něma), kromě toho jejich výzdoba pamatuje mé pubertální psavé záchvaty, na které už se dlouho nemůžu koukat. Takže vysadit, otlouct starý kyt, opálit a ošmirglovat, nafermežovat a natřít. Ve světle přesunu do Prahy se to může zdát jako velká námaha k ničemu, ale jsem rozhodnuta se vracet jak jen to půjde - proč jinak bych si taky se zápalem zařizovala v bráchově pokoji vysněnou dílnu (už se to rýsuje!).

Stylově IV.

Skandinávský styl
aneb něco pro kecu :-)

Derivát skandinávského stylu známe všichni z Ikea - jednoduché tvary a barvy, praktičnost, vzdušnost.
Skandinávský design se proslavil v padesátých a šedesátých letech a jeho sláva trvá dodnes. Myšlenkově vychází z minimalismu a funkcionalismu meziválečného období, důležitá je jednoduchost, funkčnost a nízká cena - tedy orientace na masovou produkci, která využívá moderní postupy při zpracování obnovitelných zdrojů materiálů.

Hlavní barvou je bílá, doplněná nekomplikovanými jasnými základními barvami a přírodními tóny, případně kontrastní černou. Tvary jsou minimalistické, praktické - stohovatelné, využitelné více způsoby, lehce udržovatelné.
Obložení stěn je často dřevěné, barevně ladí se stěnami, podlahou i nábytkem ve světlých barvách (asi potřebovali navodit alespoň dojem světla, obzvlášť hodně na severu:-). Taky by se daly zmínit jednobarevně pruhované textilie... to je ovšem takový univerzální přímořský prvek, který najdeme po celé Evropě i severní Americe.

Skandinávský styl má hodně společného s cottage stylem, nepochybně z něj ten druhý vyšel. Na nás suchozemce může dýchat až prázdninovou atmosférou.

Fascinuje mě především sofistikovaný design nádobí, je tak klasický i originální zároveň, a v minimalismu mi připomíná japonský design...

Inspirace a zdroje:
Alvar Aalto
Iittala (Fiskars)
Design House Stockholm
Style files

před půl rokem

Takhle bylo v Brně 8.ledna, tedy před 6 měsíci :-)

mňam

Nevím, jak jste na tom se zmrzlinou vy, ale já spíš preferuju ledňáky před kopečkovou, alespoň většinou (rozhodně ne v Itálii a když někdo ví, kde mají excelentní). Nejmíň ze všeho mám ráda točenou, možná proto, že nejvíc nejradši mám ovocné dřeně a mezi těmahle dvěma je propastný rozdíl. Rozhodně se mi nikdo nezavděčí polárkáčem.

Kam tím směřuju? Protože dřeň je tak obecně jaksi nedostatkové zboží, vymyslela jsem něco dalšího, co můžu v pohodě debužírovat v klidu domova. Asi jsem to někdy někde četla... je to mražené, ne příliš sladké, hodně ovocné, a je to na špejli... mražený jogurt!

Prostě si koupíte oblíbený jogurt v kelímku (150g), doporučuji spíš smetanové a v kulatých vysokých kelímcích. Doma do jejich skrz víčko propíchnete žličku, já používám kovové s dřevěným držátkem z vyřazeného servisu (mohly by být i silné plastové) a strčíte je do mražáku. Když na tom necháte víčko, tak vám do toho nic v mražáku nespadne a hlavně to drží žličku ve vzpřímené poloze. Jakmile máte chuť na ledňák, vytáhnete z mrazáku, na pár sekund kelímek ponoříte do teplé vody, odstraníte víčko, vytáhnete zmrzlý jogurt a můžete si pochutnávat... na skvělém ledňáku za pár korun :-). Zatím jsem nezkoušela jiné než ovocné, asi proto, že je moc nemusím, nejčastěji používám smetanový Florian. Taky by to asi šlo jíst jako dřeň, nezapíchnout tam tu žličku.
Kdybyste to zkusili, tak dobrou chuť.

letní jazz! jazzové léto?

Skvělá zpráva pro jazzové nadšence - Bohemia Jazz Fest (organizovaný našim oblíbencem Rudy Linkou) se letos poprvé podívá i do Brna! (takže už nemusíme jezdit do Českých Budějovic:)
22.7. od 17hod na Svoboďáku, to bude pařba!

Kromě této pecky si lze jazz podávat i v menších, ale zase pravidelných dávkách - každý čtvrtek po celé prázdniny v areálu koupaliště na Monte Bú (Kraví hora).

Stylově III.

Středomořsky

... aneb trocha inspirace s prázdninovou příchutí
Co říct ke středomořskému stylu?
Vůně tymiánu, saturejky, rozmarýnu a suché zeminy mísené se slaným větrem od moře. Spalující slunko, křupání kamínků pod botami, třpytivé světlo. Rozložité borovice, olivové háje, křoví aloe.

Domy jsou kamenné s dřevěnými okenicemi, aby se bránilo vstupu vedra. Žije se napůl venku, takže prostorné dvory, terasy či balkony jsou zařízené jako další obývák. Dominantní bílá tu je tentokrát pro pocit ochlazení, další barvy se odvíjí od konkrétní oblasti. V interiérech jsou kamenné či dlaždicové podlahy a schody, místo dveří slouží závěsy, nábytek je ze dřeva.
Skvělou inspiraci lze nalézt (třeba) na stránkách style-files a v jejich archivu, třeba zde (následujte odkazy pod článkem).

Syndrom začátku července
Město ztichlo

Zbrojovka

Při návštěvě FFM prohlídka co nejvíce prostor. Škoda, že se u nás s těmihle budovami a prostory neumí pracovat... viděla jsem už hodně zajímavě využitých brownfieldů a starých továren, ale za hranicemi. U nás se vždycky z nějakého areálu jeden barák opraví a hrozně se o tom kecá, ale většina se zbourá a místo toho vznikne větší, levnější a sterilnější stavba (viz Vaňkovka a projekty na přestavbu Zbrojovky).