Následující vybrané odstavce jsou z učebnice Dějiny výtvarné kultury (2.díl) od Bohumíra Mráze. Učili jsme se z ní už na střední, ale dodnes v ní nacházím spoustu nových a zajímavých informací, a na rozdíl od tehdejší doby, dnes velmi oceňuji stručné nastínění politické situace v časovém období, odpovídajícím konkrétnímu slohu.
Rozhodně všechny díly doporučuji těm, kteří se do dějin výtvarných umění chtějí ponořit hlouběji, nedoporučuji ale těm, co se chtějí jen kochat reprodukcemi děl a fotkami staveb - k tomu jsou jiné publikace.
Renesance:
Renesanční stavby se od gotických lišily především novým pojetím stavební hmoty a prostoru. Renesanční antropocentrismus (středem světa je člověk) vyžadoval, aby architektura působila dojmem konstrukční jistoty, statického klidu a rovnováhy, a tím posilovala lidské sebevědomí; proto renesanční stavba měla být tvarově určitá, jasně půdorysně i pohledově vymezená a tektonická (měla vyjadřovat vyváženost sil nesených a nesoucích). Renesanční architekti uplatňovali na svých stavbách lidské měřítko, horizontální členění, princip rytmického opakování a prosvětlenost prostoru.
Proti gotice a jejím konstruktivním prostředkům (lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný systém) dávala renesance přednost valené klenbě, často opatřené lunetami, klenbě klášterní, neckovité nebo zrcadlové, a kupoli (hranaté a melounové). Tlaky nesly prosté svislé podpěry (sloup, pilíř), členěné na patku, dřík a hlavici; zeď byla opět zdůrazněna ve své přirozené hmotnosti a členěna vně i uvnitř stavby horizontálně i vertikálně, přičemž se využívalo antických příkladů (rustika, antické kladí, inkrustace).
Barok:
Hlavní znaky baroku vyniknou v konfrontaci s renesančním uměním, jehož je barokní sloh dialektickým protikladem; barok je totiž opakem renesanční touhy po uzavřené formě, harmonii, klidu a rovnováze. Proti renesanční harmonii stojí barokní disharmonie, proti statičnosti dynamismus, proti racionalismu iracionalismus, proti vyrovnanosti nadsázka, proti přirozenosti nadpřirozenost.
Prostor barokního chrámu (radikálního nebo iluzionistického směru) je založen na průniku geometrických obrazců a stereometrických těles, vzájemně svázaných rytmem ploch a linií, takže působí iracionálním dojmem; teprve zaměřený půdorys stavby nám odhalí její racionální geometrický základ. Výstavba stěn chrámu vně i uvnitř je výrazem barokního dynamismu a atektoničnosti, jež usilují přemoci stavební hmotu a učinit ji poddajným materiálem pro vyjádření subjektivních uměleckých záměrů. Stěny jsou zprohýbané, zbavené plošnosti, jejich vlnící se rytmus zdůrazňují pilastry, sloupy, římsy a ostatní architektonické články, postavené k sobě pod různými úhly. Často bývá vnějšek stavby členěn jinak než vnitřek (barokní dualismus). Kupole na elipsovém základě s lucernou ve vrcholu otevírá iluzionistickou freskou divákův pohled do nadpřirozeného prostoru. Barokní chrám má celým svým založením, utvářením stěn a složitých kleneb, bohatstvím plastické a malířské výzdoby, zvýrazněním tvarů zlatem, polychromií a osvětlením vyvolat v divákovi iluzi křesťanského nebe.
1 komentář:
Jo je to super ale mohly by být i obrázky.
Okomentovat