Přesunutá porada odboru dala dobrý důvod k návštěvě zlaté matičky, tentokrát, po dlouhé dlouhé době v prodlouženém čase - s plánem vidět nějakou instalovanou kulturu.
Porada byla velmi plodná, možná kvůli tomu prostředí intelektuální čítárny, obřím hrnkům s heřmánkovým čajem a plnotučné šlehačce na horké čokoládě. Ještě než byl čas ke srazu, zabloudila jsem do tepla obřího palladia (kvůli záchodům) a dalo mi dost práce odtam vybloudit úplně jinou dírou. Nicméně, propojka do metra pod Náměstím Republiky mi tak intenzivně připomněla torontskou PATH, že se mi nezvykle silně zastesklo po nějakých cizokrajných dobrodružstvích.
Večer, absolutně vypustíc z hlavy antibiotika, jsem si Pod Jindřišskou věží nalila žaludek plzničkou a byla jsem spokojená jak želva... taky díky pokecu s Áš a následně Uff, u které jsem našla noční útočiště. Téměř dva týdny churavé izolace mi nastřádaly velkou slovní zásobu, která se ve dvě v noci špatně zastavovala...
Ráno jsem vyrazila do Umprum na výstavu Artělu, a to pěkně pěšky, oblíbenou trasou Prašný most, Hrad, obchůzka Víta s kochačkou u Zlaté brány, Nerudovkou dolů a na Janském vršku po schodech doprava, kolem hodně zajímavého obchůdku s originálními oděvy, stočení k ambasádě USA a výlez na Malostranské náměstí, přes Karlův most (s pietním pohledem na Mlýn na Kampě, kde bydlela Evi a kde se mi podařilo jednou přespat), obhlédnutí problematických kvádrů na Karlově mostě a pak rychle kolem Klementina do Umprum muzea. Po Artělu jsme s Áš šly ještě poobdivovat středověké oděvy v Klementinu a už byl čas to přímo přes Staromák vzít na Florenc.
Snad díky mrazivému ránu, nebo málo rušné turistické sezóně, se mi na nádvoří Hradu povedlo být na slušnou chvilku absolutně sama samotinká, stejně jako na Nerudovce... Tyhle okamžiky v Praze nejvíc miluju, je to, jako by město neznalo nápory turistických davů, ignorujících poezii starobylých budov a vysokých střech a úzkých ulic a především jejich přirozených obyvatelů, a lovících jen aranžované zážitky... Užít si prázdnou plochu od Plečnika, které dominuje vznešená a neotřesená gotika, ten prostor...
Výlet to byl prostě nadmíru příjemný, vzbudil ve mě takovou prázdninovou náladu... při loučení s městem už byly střechy i chodníky pocukrované a poslední dojmy jsou tedy velmi poetické.
Žádné komentáře:
Okomentovat