Pokud by se tam člověk přestěhoval, musel by zapomenout na příliš časté návštěvy rodného štatlu a především těch, kteří se v něm zdržují.... a to je asi to nejhorší pomyšlení a největší mínus jinak úžasné příležitosti.
čtvrtek 26. února 2009
Do Plzně ?!?!?!
V jakkoli virtuálně propojeném světě žijeme, cestovat fyzicky během jednoho dne na druhou stranu republiky a zpět je stále stejně náročné - fyzicky, psychicky i finančně. Včerejší avantýra v Plzni znamenala následující: ráno vstát neobvykle brzy, přesunout se busem do Prahy, počkat na Florenci na bus do Plzně, tam utíkat do centra, za hodinu jít zpět na bus oklikou přes náměstí (najít v Plzni bankomat spořky je téměř keškárna), přitom uvažovat, jestli by se tam člověk přece jen neodstěhoval s větší chutí, než si původně myslel - v každé hospodě, která je na každém rohu, točí plzeň:-). Přežít cestu do Prahy, po pravé ruce obdivovat Brdy, kde jsme ještě nebyli, na Florenci získat lístek na osmou do Brna, setkat se s Ášuš, řešit málo účastníků, a při půlhodinkové poradě obejít Florenc kolem dokola, přesunout se na Letnou do Junu, vyzkoušet tři trika, sbalit Šotíka a vrátit se do centra, zjistit, že ve Staré poště je zase plno, přesunout se Pod jindřišku, kopnout do sebe jedno plnocenné a vývar, usadit starostu a Blonďáka, prohodit pár slov, a pak utíkat zase na Florenc, sednout do busu vedle neuvěřitelně rozložité paní a přežít cestu domů (pomohla k tomu animovaná blbárna Happy Feet). Doma jen padnout do betle a v bezvědomí dočkat jitra.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Za prvé si beru osobně, že jsem nebyla začleněna do maratonu, za druhé už by mě konečně zajímala ta příležitost více exaktně. Průda ze Sgtřešovic):-)
Evi, ja si te setrim na pristi tyden, kdy budu mit hafo vic casu, vis? Ted jsem musela jen stihnout ty nejnutnejsi... v pracovnich zavazcich. Pro kamarady budu v Praze pristi patek az nedele:-)))
Okomentovat