Takže Colours

Trochu s odstupem, ale pořád aktuální. Co mi zůstalo v hlavě, či v přehrávači?

Nejhlouběji vrytým zážitkem jsou Kronos Quartet s dvěma dalšími umělci. Několikrát jsem někde četla, že to bylo na festivalový večer příliš náročné číslo, ale já jsem organizátorům moc vděčná, protože si myslím, že právě kvůli takovýmto zážitkům se na Colours jezdí. Odlehčených hvězd tam bylo taky dost, možná až moc.
Kronos Quartet předvedli úžasnou show, která nebyla pro každého, to je fakt, ale posluchač a divák, který svou pozornost tomuto představení věnoval, investoval dobře.

Dalším hlubokým zážitkem, i když úplně jiným než byli Kronos, byl Antony and the Johnsons. Škoda, že nám zážitek z velice zvláštní hudby a ještě zvláštnějšího hlasu kazila banda pubertálních opilých pitomců, před kterými nebylo moc kam utéct.

Jeden příjemný podvečer vytvořila Zaz, které fandím už delší dobu a na festivalu plně splnila mé představy. Moc jsem si ji užila, líbila se mi její interakce s publikem, i když tak obrovským. Jen bych holčině doporučila doučit se angličtinu:-).

Super úlet byly Katzenjammer, čtyři mířené střely a jejich skvělá živá show. Takovýmhle ženským temperamentem bych taky ráda hýřila.

Neuvěřitelný večer nám připravila čerstvá hvězda Janelle Monáe. Skvělý tanec a osobně se mi moc líbí její hlas. Ze začátku to vypadalo, že si jen odzpívá svoje a odejde bez kontaktu s publikem, ale pak se konečně rozjela a nakonec přiměla tisícihlavý dav, aby si sedl na bobek a stoupl si, až dá ona pokyn. Bylo to poslední představení festivalu a slušná pecka na závěr. Rozhodně doporučuji její  klipy (třeba tenhle a tenhle.).

Parov Stelar už jsem taky znala, ale jejich vystoupení se mi taky líbilo. Skvělá trsačka, a navíc se mi líbí název škatulky: elektro-swing.

Dan Bárta s Illustratosphere odvedli dobrou práci. Bobbyho McFerrina jsme si nechaly dobrovolně utéct a ani jsme toho nelitovaly. A asi už si všichni přečetli, že chudera Alanis byla hodně špatně nazvučená.

Z čerstvých objevů pak mám poznamenaný Hjaltalín, který se nám na poslech zalíbil.
A dalších pár tipů: Rufus Wainwright and His Band; Mogwai; Sea and Air; Eweret and the Two Dragons; klezmerovití Shtetl Superstars; neuvěřitelní Staff Benda Bilili; zajímavý písničkář Fink. A vlastně drtivá většina dalších, které najdete na promakaném webu festivalu. Bohužel se člověk nedostane na všechno, co by chtěl vidět, i když běhá, co mu síly stačí.

A jinak?
Nemůžu srovnávat s loňskými ročníky, ale areál festivalu mě NADCHL, to bylo něco pro mé industriální choutky! Šly jsme na prohlídku zpřístupněné vysoké pece a to je teda pecka. Vyfotila jsem tam celý film a moc se těším na fotky, až se dostanu k nějakému skeneru. Zjednodušeně řečeno, jednotlivé stage byly rozstrkány po různých koutech celého areálu Dolních Vítkovic, takže člověk se dostal skoro všude, kde se dostat dá (ale dost se u toho nachodil:-).

Jediné, co se dá vytknout, ale nejsou to věci, se kterými se nedá nic dělat: příliš hrubé povrchy, málo místa v kempu, málo WC, a příliš mnoho kuřáků VŠUDE.

Bylo to skvělé, a doufám, že ne naposled.