Slyšela jsem už dost vtipů a narážek na českou řízkovou dovolenou v Chorvatsku, ale musím říct, že jsem jim nikdy moc nerozuměla. Když jsme tam jezdili ještě s našima, vždycky týden někde na horách v Itálii nebo Slovinsku, a pak týden u moře, přišlo mi to hodně dobrodružné a k řízkům na pláži to mělo hodně, hodně daleko.
Teprve včera jsem ty narážky pochopila (inu, člověk se učí celý život).
Takže takhle to vypadá? Hotely podél pobřeží, malinké škaredé pláže s navezenými oblázky, ohraničená místa pro koupání, špinavá mrtvá voda, hlava na hlavě, otravní prodejci všech nezbytností na světě, adrenalinové vodní sporty, děti od zmrzliny, školy v přírodě, sedm dní v kuse. Jediné vzrůšo, když kolem projede loď s turisty a přijdou nějaké větší vlnky.
Moje asociace na dovolenou v Chorvatsku "po našem": opuštěné kamenité pláže, někdy i oblázky, tyrkysová voda, ryby, sasanky, krabi, ježci, šnorchlování, prozkoumávání nepřístupných míst pobřeží na nafukovacím člunu, prázdný nekonečný modrý horizont, každá noc někde jinde (v jiném keři), cestičky mezi kamenitými zídkami a trnitými keři a uschlými travinami, shánění pitné vody, nákupy u místních, rybářské vesničky, první olivy a suché místní víno, služby ve vaření na vařiči a mytí nádobí mořskou vodou, západy slunce nad horizontem přímo před stanem, pokusy o lovení ryb na vlasec, dlouhé diskuze o focení, sbírání kamínků a mušliček, čtení a psaní knih, sůl ve spacáku, meloun k svačině, příboj na útesech.
Není Chorvatsko jako Chorvatsko...
Žádné komentáře:
Okomentovat