Líčení kultury v knize Schéma masové kultury koresponduje s kritikou moderní společnosti tak, jak bylo běžné pro stoupence Frankfurtské školy. Zde je kritika moderní společnosti založena na kritice technologií, liberalismu a demokracie, které vznikly jako prostředky k osvobození člověka, ale staly se jeho novým břemenem. A to, co tak zásadně ovlivňuje lidskou společnost, to stejným způsobem tvaruje její kulturu.
V Adornově stati se objevuje kritika realismu – zde pojímaná jako princip pohledu na svět kolem nás. Z umění a kultury, která je následuje, se vytrácí metafyzično, kouzlo, fantazie. Funkcionalistické pojetí fotografie hledá krásu a poezii ve věcech denní potřeby a v průmyslovém prostředí a jeho produktech, čímž odvádí pozornost od čehokoli, co se vymyká empirickému náhledu světa.
„Od industriální epochy je v módě umění řádného smýšlení, jež se paktuje se zvěcněním, neboť právě odkouzlení světa, tomu prozaickému, ba duchaprázdnému připisuje vlastní poezii, napájenou étosem práce.“1
Subjektivně intuitivní umění se v tomto prostředí stává dolem, ze kterého čerpá masová kultura, aby obrazy demytizovala a nekontrolovaně reprodukovala. Právě technologie, která masové šíření kulturních produktů, podporovaných všudypřítomnou reklamou umožňuje, se stává hlavní „transcendencí v masové kultuře.“2
Nelze rozeznat mezi obrazem a realitou, neboť obraz věrně zobrazuje realitu a realita se v rukou kultury stává obrazem.
„... masová kultura vznáší svůj nárok na realitu právě proto, aby ji hned pokřivila.“3 Zobrazuje konflikty, u nichž je předem jasné, jak dopadnou, snižuje psychologické rozměry umění do konzumní sféry. „Veškerá masová kultura je principiálně adaptací. Avšak adaptační charakter, (…) je zároveň přizpůsobením konzumentům. Stravitelnost se prosazuje, ospravedlňuje a stabilizuje, neboť v každém okamžiku odkazuje na to, co nelze strávit jinak než jako předžvýkané.“4
Individuální výraz ve spojení se standardizací dává mechanickou reprodukci. Díky tomu již neexistuje kýč nebo nesmiřitelná moderna, surrealismus je spolknut reklamou a obsahem kýče se stává nenávist k němu samému.
Všechny osudy, líčené v příbězích a ilustrované filmem, se stávají díky všudypřítomné a populární psychologii jednoduše pochopitelnými, protože zarámovanými do plochého obrazu. Konflikty jedince jsou stejné jako konflikty jiného jedince, a je o nich pojednáno zcela nekonfliktně. Opravdový konflikt je nahrazen šokováním a senzací, které působí jen vnějškově, ale zůstávají bez vnitřních následků.
Kulturní dílo nepředpokládá, že by diváci – konzumenti přemýšleli, že by si na něco vzpomněli. Jde jen o to, vnímat nejpřítomnější děj, přijímat, co se nabízí, a na nic se neptat.
Zdroj:
Theodor W. Adorno. Schéma masové kultury. Praha : Oikoymenh, 2009.
1 Str. 7
2 Str. 10
3 Str. 15
4 Str. 16
Prosinec 2010
Žádné komentáře:
Okomentovat