Právě jsem dokončila dvoudenní paličský večírek a uzavřela jsem tak inventuru a současně zálohování hudby, kterou jsem za loňský rok nasbírala. Je toho 30 datových CD, to není málo. Asi bych to neměla hlásit s tak lehkým srdcem... chudáci umělci, nemají ze mě ani korunu... a tak. Jenže já jsem si každé mega poctivě vyhledala, vyčetla někde, poslechla u kohosi, vycucala ze soundtracku... a hrozně moc si jich vážím. Kochám se sloupečky vzorně popsaných cédéček. Vytahuji jedno po druhém a pouštím si, na co mám chuť, a mám chuť na všechno naráz.
Napadá mě myšlenka, že opravdový sběratel musí být současně systematik. Měl by mít přehled, co už má a co mu ještě chybí, aby věděl, co má hledat a o co bojovat. A svých zisků si tak váží, že je pozorně ukládá a taky katalogizuje. Prostě je to magor.
Sběratelství je vlastně závislost na zisku. V extrému už nejde o to něco mít, protože to chci používat/poslouchat/kochat se tím apod., ale o ten pocit v okamžiku, kdy člověk něco získává. Hrozně to zlepšuje náladu. Mám nový kousek! To je pravý pocit mamonu. Proto se obklopujem více či méně movitými věcmi. Ti, co mají smysl pro abstrakci, schraňují peníze a akcie, případně funkce, my přízemnější sbíráme cédéčka, knihy, trička, známky, boty, baráky, plakáty.
V tomhle je trochu výhoda, když má člověk hodně málo peněz. Protože pak hrozně prožívá nákup jakékoli blbosti. Třeba dneska jsem si koupila koláč - mřížku s jablky. Za dvacet korun! Takových peněz. Šla jsem zmrzlým městem, před sebou v pytlíku nábožně držela buchtu, na tváři zmrzlý úsměv a v duši nadnesený pocit požitku z utracených peněz a získané buchty. Dost na hlavu. Když kupuju věci trvalejšího charakteru, po příchodu domů je vybalím a chvíli se jen tak kochám... nová tužka, sešit, noviny, litr mlíka, pytlík korálků. Hotové bohatství.
Možná je to vlastně taky požitek ze směny - vyměním abstraktní peníze za něco, co má prakticky vzato větší váhu. Svou práci, za kterou jsem dostala zaplaceno, vyměním za zboží, které k něčemu použiju. Neuvěřitelné, na jakých principech společnost funguje a jak se i emoce tomu pěkně přizpůsobily.
Tak to je můj dnešní okamžitý myšlenkový pochod. Není moc o čem psát. Šiju a tak, znáte to. V pátek mi držte pěsti, jedu na pohovor do Telče (nechcete jet někdo se mnou, jen tak na výlet?) - když už to místo nedostanu, tak ať ze sebe aspoň neudělám moc velkýho debila.
Žádné komentáře:
Okomentovat