Teď přemýšlím nad tím, že učené povídání si zájemci najdou jinde, a že vlastně nevím, proč se mi to tak líbilo. Také jsem hledala - a našla jednu recenzi, která mě pobouřila - autor tvrdil, že Čapek tak maximálně navozuje dojem pohody, věčné neděle a poetiky.
Musím se vymezit.
Myslím si, že Josef Čapek byl významná osobnost s nesmírným morálním, uměleckým a humanistickým kreditem, a všechno tohle dokázal do svého umění dostat, aniž by působil jako veliký rádobyspasitel. Věnoval se svým tématům, která dokáže přetlumočit každému, a vyjadřoval se prostředky, které vycházely z dobových avantgardních tendencí, ale pracoval s nimi svobodně a tak, jak to vyhovovalo jeho vyjadřování.
Autor recenze tvrdí, že Čapek obrušoval hrany avantgard - samozřejmě. Věděl moc dobře, že utopistické vize stojící za některými výtvarnými hnutími v té době jdou přímo proti společnosti a jejich realizace by byla osudná (futurismus, konstruktivismus jako podpora pro fašismus a komunismus), jak jsme se o tom mohli sami přesvědčit v době, kdy umělec sám odpykával trest za své názory, případně dlouho potom, co za své názory zemřel.
A tak tedy přemýšlím, proč se mi výstava tak líbila, abych našla ke zmíněné recenzi protiargumenty.
Možná proto, že na mě její jednoduchá koncepce fungovala a já si mohla uvědomit, jakými tématy, prostředky a hnutími autor prošel.
Možná proto, že jsem na ní strávila přes dvě hodiny a ani mi to nepřišlo, jak jsem byla zaujatá.
Možná proto, že jsem zažívala opravdové emoce - čistou radost na Oravě, hluboké pohnutí v koncentračním táboře, obdiv nad varováními před fašismem, smutné pobavení nad karikaturami, nostalgii nad Pejskem a kočičkou.
Líbí se mi, že autor dokáže vysoce uměleckými postupy a prostředky sdělit myšlenky běžnému obecenstvu. A navíc přes propast několika desetiletí. Jeho dílo i poselství v něm je stále aktuální.
Takže to nakonec je dlouhé, aspoň že ne učené.
1 komentář:
Mám teď JČ pod kůží!
Okomentovat