Ani nevím, jak se to stalo... u starostů v poličce jsem zahlédla obálku příjemně objemné knihy a náhle zatoužila osvěžit si zásobu anglických slovíček a přidat nějaké nové. Navíc už jsem dlouho nečetla zajímavou a dobrodružnou pohádku...
O dva týdny později se utápím na začátku čtvrtého dílu a nechce se mi skončit, jít spát, dělat cokoli jiného.
Vždycky jsem byla nebezpečně náchylná nechat se chytit do pasti dobře vyprávěného příběhu, nechat se odvanout do jiného světa, času, na jiné místo, odsunout svoji realitu a vyměnit ji za virtualitu.
Zdají se mi sny, směju se nahlas a při běžných činnostech v mysli stále přebírám zajímavé okamžiky, vystavění zápletky a živě si představuji situace. Případně si domýšlím další části příběhu, osudy těch, o kterých se tolik nepíše, nebo přemýšlím, proč autor hrdinu nikdy nenechá osprchovat...
Prostě jsem nemocná příběhem a stalo se mi to po dlouhé době znovu. Pamatuju si na své období Pána Prstenů, záchvat možná znásobený osamělým bydlením na koleji, nedovolila jsem sama sobě koupit si za jeden měsíc víc než jednu knihu, abych to čtení neměla tak rychle za sebou a hlavně abych občas i zašla do školy.
Tehdy jsem ale před čtením neviděla filmy. Tentokrát je to jinak - a motivace je jiná. Prostě se mi zdálo, že ve filmech toho spousta chybí, jsou sice úžasně promyšlené a vizuálně vymazlené, ale tak nějak tam není to pozadí, úplné vykreslení charakterů, zápletky zůstávají nedořešené, rozhovory zkratkovité a nakonec celý příběh tak nějak plochý, bez pochopení, proč se co děje.
První dva díly jsou víceméně věrné a taky jsem je s tímto přístupem četla, ale ten třetí, ten mě dostal. Je to úplně odlišný příběh od filmového, absolutně mě pohltil, konečně jsem se dozvěděla něco víc o hrdinech. Je to logické, člověk už je vpraven do cizího světa, orientuje se v jeho prostředí, alespoň víceméně, a může se soustředit na to, co se tam děje, koukat se kolem sebe a užívat si s hrdiny i chvíle, kdy se zrovna moc nemává hůlkami.
Takže, teď mi na stole leží další dva díly, třikrát tlustší než ty předchozí, plus dva tlusté slovníky, ve kterých hledám ty největší špeky. Jsem obklopená vším, co v tuto chvíli potřebuji ke štěstí, a jediné, co si přeju je, aby po mně nikdo nic nechtěl... abych nemusela zítra vstávat a pracovat, ale vstát a hned číst, případně, abych ani nemusela jít spát, a číst dokud nepadnu...
Co se mnou bude, až Harry skončí školu?????????????????????????????????
Žádné komentáře:
Okomentovat