Dojmy nezaměstnaného

Zajímavý úkaz – mám pocit, že pro jakéhokoli kamaráda bych našla několik relativně zajímavých nabídek v jeho oboru. Pro sebe však nic. Napadá mě, jak si osud s člověkem hraje – je mi jasné, že je těžké najít práci v textilním průmyslu, když českým domácnostem a šatníkům vládne textil asijské provenience. A když už existuje česká textilka, tvrdohlavě produkuje, zřejmě za pomoci všech svých zaměstnanců od ředitele logistiky po paní uklízečku, nesmírně originální designy (kdo to může kupovat?).
Proč jsem to vlastně studovala?
To samé se ovšem můžu ptát ohledně uměnověd. Lze se kulturním institucím divit, že nikoho nenabírají, když neví, jestli záchvat ekonomické hysterie samy přežijí?

No, možná to není osud, ale vlastní blbost. Tak to vypadá, když člověk zásadně studuje jen to, co ho baví, bez ohledu na pravděpodobnost přežití v budoucnu. Mám dojem, že jsem si nemohla najít lepší čas pro ukončení studia než leden 2009. Už před státnicemi mi při sledování zpráv běhal mráz po zádech. Tušení se plní a velmi cílevědomě. Sedět na pracáku a čekat na audienci je zajímavější alespoň o to, jaké typy se tam sejdou dohromady...