Brzy?

Podzim je, jak má být - ohnivě barevný, lehce vlezlý, kouřově voňavý, mírně zamžený a občas ještě teploučký...

A já cítím, jak na mě doléhá tíha stísněného prostoru betonového vězení města. Chtěla bych se rozletět po širých pláních, ztratit se v hlubokých lesích, rozplynout se v modravých horizontech.
Chybí mi zima, vlhkost, promočené boty, pachy a špína, štiplavý kouř ohně a uslzené oči, vítr pronikající na kůži, ledové potůčky, uchozená únava. Opar, lechtající slunce, rychlý dech při výstupech a pocit vítězství i malosti při dosažení vrcholu.

Kopce mé, ať jste kde jste, uvidíme se?
Brzy?