Možná ty pocity znáte.
Automatizované vykonávání denních rituálů. Za 10 minut už nevím, jestli jsem si ty zuby teda čistila, nebo ne. Skládám nádobí z myčky, přijde myšlenka, běžím ji zapsat, k nádobí se už nevrátím. Automatické úsměvy při konverzaci s kýmkoli. Mě je fakt jedno, co mi teď zrovna říkáte... Večer jdu na večírek, abych z toho aspoň občas vypadla, a stejně se nezmůžu na nic jiného, než sedět, poslouchat, co si ostatní povídají, koukat do prázdna a pojídat bezmyšlenkovitě cokoli, co je v dosahu ruky. Stejně nemám, co bych k tématu dodala - nečtu zprávy, časopisy se vrší na hromadě na později. Poslední beletrii jsem měla v rukou o prázdninách, zůstala nedočtená. Podlaha pokoje je pokrytá hromádkami knih, není možno vysávat. Aspoň se mi tu nekupí zasychající nádobí... Každý den pozoruji tmavé kruhy pod očima a přibývající vrásky. Až donedávna se mi vyhýbaly.

Teď před Vánocemi je situace stokrát horší, než by byla třeba o prázdninách: je mnohem víc večírků plných lidí, kteří vás rok neviděli a těšili se na vás, a vy jste se taky těšili. Doma je o něco víc nároků na to, jaké úkoly mají být splněny a kdy. Je třeba sehnat dárky, ale nezbývá fantazie na jejich vymýšlení. Nesnáším kupovat a darovat blbosti k ničemu.

Prožitek a zážitek je třeba fixovat reflexí, aby se z nich stala zkušenost (to vyplývá z teoretické části mé práce). Takže: ano, mohla bych pracovat jako vědecký pracovník, dokážu se vášnivě ponořit do tématu, nikdy nemám dost načteno, abych byla spokojená, baví mě srovnávat různé teorie, jsem nadšená, když se věci propojí a mě napadne něco originálního. NICMÉNĚ: nesměla bych mít žádné blízké, i když oni by asi časem sami odpadli, protože bych jim nevěnovala NIC, ani čas, ani pozornost. Buď bych umřela na hlad, nebo na obezitu. Něco by mě zajelo, nebo bych něco zajela já a pak by mě zavřeli (hm, to by bylo času na studium...). Prostě, můj ŽIVOT by stál za houby. Takže, na základě těchto poznatků opravuji předchozí tezi: Nemohla bych být vědeckým pracovníkem, protože mě to příliš pohlcuje, ždímá, vyčerpává.

Myslela jsem si, že se sem občas svěřím s nějakým úžasným poznatkem, který jsem někde vyčetla, ale bohužel.

Pro všechny ty, na které jsem letos neúmyslně zapomněla s dárkem nebo aspoň PFkem - berte to prosím sportovně. Od února jsem zase fit a přítomná v tomto světě (jestli to všechno stihnu). Možná udělám další narozeninový taneční večírek, anebo to vynahradím příští Vánoce.

Přeju všem krásné svátky, hlavně klid a dobré zdraví, a dobrý rok se scifi číslem 2013.

Vždycky mě fascinuje, jak sníh v zimě promění krajinu v černobílé obrazy...

zdroj

Praha listopadová

"We all fear death and question our place in the universe. The artist's job is not to succumb to despair, but to find an antidote for the emptiness of existence."

Gertrude Stein in Midnight in Paris

“The biggest coward of a man is to awaken the love of a woman without the intention of loving her.” Bob Marley

Cibule

Dámy, nejvyšší čas řešit cibuloviny!
Minimálně je nakoupit. Včera v zahradnictví už neměli ani jednu, nakonec jsme pochodily až v Bauhausu.
Do záhonu zasadit okamžitě. Pokud chcete mít v zimě rozkvetlo doma, tedy cibuloviny narychlit v květináči, článek jak na to najdete zde.

Já letos utratila hodně za nové cibule, takže uvidíme, co z toho bude. Koupila jsem si tulipány, směs modřenců (místo klasických modrých fialové až bílé), směs hyacintů a narcisky Salome (bílé okvětní lístky a žlutý kalich uprostřed).
Tak hodně štěstí!

"The teacher is not in the school to impose certain ideas or to form certain habits in the child, but is there as a member of the community to select the influences which shall affect the child and to assist him in properly responding to these influences."
John Dewey

A Single Man

Muži ještě nosili perfektně padnoucí obleky při každé příležitosti. Kombinace košile, kravaty, kapesníku, vesty, obleku, byla promyšlená a důležitá. A všichni se oblékli společensky, když se sešli k večeři a na drink. A ženy měly ty úžasné účesy a líčení...

Colin Firth a Julianne Moore to zahráli moc dobře. A Tom Ford to všechno hezky zkomponoval.

obrázky zde

Nové brože

13 nových kousků na fleru...

Colours - tentokrát obrazem

Colours of Ostrava - na mém barevném filmu jsou to barvy trošku pošahané, ale co už.

Slovinsko

Ljubljanská katedrála

Plečnik

Skautská základna u Bohinjského jezera.

Bohinjské jezero

Další fotky zde.

Colours of Ostrava - zpracovávám fotky...

Svatební šaty

Někdo si stěžoval, že neviděl ty loňské. Jsou tu.
Mimochodem, kdyby někdo chtěl vědět, jaké šaty bych chtěla já (ne že by to bylo na pořadu dne) -  nikdy jsem o tom vlastně nepřemýšlela, protože dobře vím, že tuto volbu ovlivňuje asi tak 100+1 věcí (koho si beru, kde svatba bude, kdy bude, jak v tu chvíli vypadám atp.). No ale tenhle obrázek mám v jedné knížce založený už mnoho let a když jsem na něj teď náhodou narazila, napadlo mě, že takové šaty by se mi líbily... (pokud by nebyly proti všem těm věcem, o kterých jsem psala v předchozí závorce). Takže tak.
(Pokud by svatba neměla být nikdy, tak si takové ušiju jen tak. Hezkých šatů není nikdy dost)

Jil Sander, kolekce jaro-léto 1992. Fotograf Nick Knight.

Svatební šaty Numero 5

Pro Myš a Kukačku
Více fotek od Vaška zde.

Šaty: živůtek princesového střihu bez rukávů, s kulatým výstřihem, sukně dvoukolová vícevrstevnatá, délka ke kolenům (vrstvy z organzy a směsi hedvábí a bavlny, barva smetanová, mírně do žluta). Spodnička bavlněná s tylovými volány ve světlé holubičí modři (jako boty), s kapsou.
Přes ramena pletené rukávky od franzee, kytice, ozdoba do vlasů a brože-ptáčci od kamarádek, boty Vagabond (mimochodem, 3. nevěsta z 5!).
Až budu mít profi fotky, podělím se.