"Plant your own garden and decorate your own soul, instead of waiting for someone to bring you flowers.” Veronica A. Shoffstall

sobota 6. srpna 2011

Jane Eyre (2011)




















Po dlouhé době v kině, poprvé v Oku, notoricky známý příběh, velice zajímavý zážitek.
Tahle adaptace vůbec poprvé vystihla moje představy o místech, kam se Jane dostala, když utekla z Thornfield Hall. Neutěšené, osamělé, rozlehlé, nelítostné pláně vřesovišť v knize Charlotty Brontë přesně vystihují pocity, které Jane musela prožívat - odešla od muže, kterého milovala, protože s ním nemohla být, a tím pro ni skončilo jakékoli spojení s lidmi, se společností. Obrátila se k jediné zbývající hodnotě - k Matce přírodě, schoulila se do její náruče a poprvé za svůj život se odevzdala osudu.
Nezní to moc povzbudivě a ten film vůbec povzbudivý není. Tahle adaptace se totiž zaměřuje na černou stránku známé romantické knihy - na to, co je v knize strašidelného a nejasného, temného a tajemného, na utrpení Jane jako dítěte a na utrpení Jane dospělé, když nemůže být s tím, kdo se k ní tolik hodil.
Poprvé jsem si u tohoto filmu uvědomila, jak obrovské rozdíly mezi Jane a Rochestrem jsou. Skoro dvakrát starší a navíc muž, byl o století starší co do zkušeností - se společností a jejími pravidly, v kontaktu s druhým pohlavím, se světem, který procestoval. Kontrastem k tomu je Jane, která přichází z internátní školy, kromě ředitele nikdy nemluvila s mužem, neviděla nic než dům své tety a svou školu a světem cestovala pouze ve své bohaté fantazii. Musela si vybojovat, aby přežila, a byla díky tomu silná a neústupná. Její nevinnost a čistota, a současně síla, klid, vášeň, inteligence, přímost, unaveného Rochestra samozřejmě okouzlí, ale nebyl by to on, aby ze situace netěžil. Hraje si s Jane, která se neumí bránit, uvědomuje si, že nejedná správně, ale stále v tom pokračuje, až dosáhne svého. Kdo by ho nemiloval :-).
Tahle adaptace shrne rozvíjení jejich vztahu do pár krátkých, ale intenzivních setkání, takže lze jen těžko uvěřit, že tam vzniklo tak silné pouto. Režisér i scénáristka se tedy spolehli na notorickou znalost jejich příběhu a rozhodli se poukázat na jeho jiné rozměry. Ti, kteří si chtějí užít přesný přepis knihy na plátno, můžou shlédnout například adaptaci z r.1983 s Timothy Daltonem a Zelah Clarke v hlavních rolích (je to taková statická konverzačka). Mě osobně se hodně líbila adaptace z roku 2006, s Ruth Wilson a Toby Stephensem, která se právě na rozvíjení vztahu mezi hlavními hrdiny hodně soustředí.
Film lze doporučit také kvůli skvělé scénografii - dechberoucí exteriéry, nádherné interiéry, puntičkářské kostýmy. Plus spousta tmavých scén pouze se svíčkami...
A nenechte se zmást trailerem... podle něj je to velice akční film. Není.

Zdroj: IMDB

3 komentáře:

evelina.ta řekl(a)...

Moc se těším na konci srpna do kina Svět u nás na maloměste s maminkou. Ta teda vzpomíná na českou verzi s Martou Vančurovou.
Díky za nalákání.

brněnský drak řekl(a)...

Čéče, normálně ten článek pošli a požaduj honorář. Musím juknout, kde to dávají v Brně.
D.

Anonymní řekl(a)...

České verze jsem viděla jen kousíček a moc mě nendachl Kačer v roli Rochestera - příliš civilní.
A na tuhle adaptaci půjdu ráda znovu.