Dostal se ke mně tak nějak mimochodem, jako náhle splněné nevyslovené přání, možná proto, že nevysloveným přáním byl. Pustila jsem si ho v hodině ke koukání na film dost netradiční, neboť zcela denní, s tím, že se jen potěším několika scénami. Jenže už úvodní zajetá moucha na Montmartru mě přibila k obrazovce a já se následujících několik desítek minut jen střídavě smála a dojímala, nechala se okouzlit vším, co na mě režisér, scénárista a herci nastražili.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme na Amelii šli do kina, na to, jak i kluci z něj byli nadšení, jak jsme o něm dlouze diskutovali (byli jsme tehdy tak mlaďoučcí:-).
Nevím, čím to je. Asi je to prostě geniální film, nabitý emočně tak, že to málokoho mine. Máte-li šedivé období (a kdo v únoru nemá?), doporučuju. Je to sice třeskutě romantické, ale současně roztomile ujeté, krásně barevné, výtvarně vymazlené, chytré a vykutálené (vždycky mě dostane soused u fotbalu), hudebně famózní a prostě celkově povznášející.
Neviděla jsem ho několik let a asi proto je ten zážitek tak silný... delší přestávky se prostě hodí, člověk toho hodně zapomene a taky trochu dospěje a všimne si pak věcí, kterých si předtím nevšiml.
Žádné komentáře:
Okomentovat