Taška

Zbytky potahových textilií umí udělat parádu i jako tašky...

Hedvábí

Dala jsem se po mnoha letech zase na malování hedvábí (díky Kec, která potřebovala dotvořit koupené šaty). V hlavě se mi nakupily nápady, spíš jakési experimenty "co by, kdyby", a tak jsem nakoupila několik malých šátečků a začala to zkoušet. Některé věci vycházely úžasně, takže mě to chytlo a pokračuju. Přemýšlím, jestli je dát na fler, protože doma je skladovat nepotřebuju, ale nevím, jestli by se líbily i někomu jinému než mně (tím chci říct, že mě zajímá váš názor:-).

Místo dortu

k narozeninám pro bráchu - pokus z kuchařky Easy Baking (Marks and Spencer) - Blueberry Clafoutis. Chuťově výborné, příště nezapomenout vymazat a vysypat formu!

Večírky na zahradě

Aneb zahrada je požehnáním obyvatel města. Kam jinam by se vlezla celá rodina i s bazénkem pro děti?

Z dílny

Hm, to zní téměř vznešeně. Každopádně, poslední dobou docela šiju, a nejen pro sebe.
A sem to nepíšu proto, že ještě pořád nemám dokončenou instalaci svého počítače. Je až překvapivé, jaká je to komplikace pro normální fungování.

K feminismu srozumitelně

Díky Šíkovi za zajímavý odkaz pod článkem na blogu Křižovatky.

Historická zkušenost nám ukazuje, jak nebezpečné může být a kam až může vést věčné rozdělování na „my“ a „oni“. Feminismu však o nic takového nejde, nesnaží se vyvolat válku mezi muži a ženami, ale zdůraznit individuální vlastnosti, schopnosti a životní plány žen a mužů na úkor přetrvávajících představ, které vznikly v naprosto odlišném historickém kontextu. Feminismus je kritickým myšlenkovým směrem, kterému rozhodně nejde o to všechno, co dosud existovalo, odmítnout, zničit a překopat, ale kriticky reflektovat skutečnosti, které považujeme za „samozřejmé“ ve světle vývoje společnosti. Snaží se nacházet cesty k tomu, aby lidé bez ohledu na své pohlaví mohli svobodně rozhodovat o svém životě, svých plánech, svých tělech, svém životním stylu, aby mohli uplatnit své talenty napříč různými obory lidské činnosti. 

zdroj: Mýtus genderového feminismu aneb Kdo vlastně rozpoutává válku pohlaví?

šaty Numero Seis

  

První fotky z víkendové události. Jistě bude fotek víc a podrobnějších, tahle je pro nedočkavce.

Jakub Polanka

Móda je pro Polanku především nástrojem k vyjádření emocí. "Oděv je médium, kterým se dá vyjádřit úplně všechno - podobně jako třeba poezií. Tím, co si vezmete na sebe, sdělujete ostatním váš sociální status, váš názor, ale i to, jestli jste milá, nebo krutá." Vkusným oblečením podle něj člověk ukazuje respekt ke svému okolí, ale móda není to samé jako styl. "Nemusíte mít na sobě pořád nové trendové věci, jde spíš o to umět to konzistentně kombinovat."

Přitom z rozhovorů, které Polanka dává českým časopisům, získá člověk - na rozdíl od osobního setkání - snadno dojem, že české ženy bezmála nenávidí. "Vypadají tak nějak ubitě, přitom by stačilo, aby se narovnaly. Chybí jim sebedůvěra a nejsou přirozené. Proč musí mít pořád miliardy melírů a speciální střihy, když stačí mít zdravé umyté vlasy?" citují ho novináři. Při zmínce na toto téma se upřímně rozčílí. "Média v rozhovorech vždycky nechají jen ta negativa, asi proto, že jsou zajímavější, a už ne to, že také říkám, že Češky jsou moc krásné a charismatické - jen si musí uvědomit, že jsou jedinečné, a ne se pořád schovávat mezi tou ruskou přezdobeností a podivnou německou strohostí, které v ulicích vládnou."

A jeho kritice neuniká ani tuzemská pánská móda. "Každý druhý muž tu nosí trekové kalhoty a boty bez ohledu na to, v jaké části dne je nebo kam chodí do práce. Chlapi tu prostě neradi chodí nakupovat." Častá chyba, na kterou prý u Čechů naráží, je tendence nosit věci větší, než je třeba. "I když muž nemá dokonalou postavu, ale má správnou, dobře střiženou velikost, bude vypadat dobře - třeba u košil si chlapi neuvědomují, že v užším rukávu bude i muž při těle vypadat štíhlejší." Vzápětí připouští, že i toto se trochu mění - hlavně mladí lidé už se nebojí experimentovat, oblečení pro ně není jen zájmem, ale také nutností - jezdí víc po světě a sjíždějí internet a okukují, co se nosí třeba v Berlíně, Londýně a New Yorku. "Je asi jen otázka času, než se tu nový přístup k oblékání víc prosadí."


Jakub Polanka: Hedvábí z garáže. Bel/mondo, květen 2013.

http://www.jakubpolanka.com/

(chodil na textilce v Brně o pár tříd výš na oděvu, pamatuju jeho vítězství ve Smirnoff Fashion Awards v Praze a tamní přehlídku :-)

Jarní únava?

Nechte ji doma a vyražte za kultůrou.
Několik výstav, které nás postaví na nohy a ještě bychom je mohli stihnout:

Praha
František Drtikol u Sudka na Úvoze. Do 21.4. (tato neděle!)
Karel Malich v Jízdárně Pražského hradu. Vřelé doporučení. Do 8.5. (první abstraktní)
Jonas Mekas v Doxu. Do 22.4.
Radek Kratina v Domě u Kamenného zvonu. Do 19.5. (druhá abstraktní)
Signály z neznáma v Doxu. Do 20.5. Tam určitě půjdem!
Hugo Demartini ve Veletržáku. Do 28.7., stíháme:-) (třetí abstraktní)

Brno
Rytmy+Pohyb+ Světlo v Morgalu. Do 19.5. Jdeme tento pátek po 16. hod s Beru.
Tomáš Císařovský ve Wannieck Gallery. Do 19.5. To ještě stíháme.
Rudolf Koopitz v Morgalu. Do 7.7., pohoda, necháme si na léto:-).

Malich

a taky trochu Federico Diaz. Aneb, jak zásadně může ovlivnit vyznění uměleckých děl jejich instalace - vřele doporučuji k návštěvě!

!!! pozor, kdo chce být překvapen, až do instalace vstoupí, ať tohle dál nečte - spoilers! :-)

Tichá, postupně se stupňující - ze tmy do světla - hra s prostorem, atmosférou, barvou/nebarvou. Hmota versus duch. Orientace, pohyb, stín. To by bylo k působivé instalaci Diáze.

Co se týče samotného Malicha, nebyla jsem vůbec připravená. Ve škole jsme se o něm asi neučili, těžko říct, kdo se v tom současném umění má občas vyznat? Takže výprava naslepo, žádné čtení životopisu, hledání obrázků a vzpomínání, kde jsem to už viděla.
Tajnosnubným vchodem kolem zdi jsme vstoupily do temného prostoru. Nejdřív orientace - pozor, ať na něco nešlápnem. Stíny se prolínaly s reálnými objekty a člověk stál na popiscích. Pak se zrak zvedl a následoval prostor. A postupně si začal uvědomovat, co v prostoru najde, co musí hledat, kam to vede. Můj dojem byl chrámový - jakoby člověk vstoupil do promyšleného barokního prostoru, kde při prvním dojmu je temno, ale pohybem tím správným směrem se vše postupně prosvětluje, jakoby někdo pohyboval spínačem s postupným stmíváním a roztmíváním. Pohled upřený do dálky, objev univerzálního, magicky osvětleného kruhu, který působí jako ultramoderní oltář náboženství Světla.
Mezi tím plují ve vzduchu smotky, zámotky, hnízda, kokony... drátěné objekty. Osvětleny vrhají grafické stíny na podlahu.
Pocit chrámového prostoru umocňují boční panely, rozdělující prostor na jednu hlavní a dvě boční lodě. Plující objekty plní hlavní loď, panely a boční lodě tvoří prostor pro nástěnné i pozemní plastiky. Často v příkrém kontrastu s něžnými odlehčenými smotky drátů, jsou uzemněné, připevněné a z masivních materiálů, z geometricky přísných objektů.
A pak jsou tam ještě kresby-malby. Speciálně umístěné:-). Z pastelů křičí barvy. Tohle mi viset doma, nezlobím se.

Mám ráda umění, které inspiruje, mám ráda výstavy, kde se může fotit. Pohled skrze hledáček může, obzvlášť pak u abstrakce, pomoci proniknout k dílům. Člověk si uvědomuje kompozice, barvy, materiály, světla a stíny, povrchy. Sám z uměleckého díla tvoří, převádí do plochy své dojmy a postřehy, svůj pohled na vnímaná díla.

Až se vrátíte z výstavy, dejte vědět, jak jste to viděli vy.
Foceno mobilem. Více fotek zde.

Info: http://www.karelmalich.cz/
Na ČT 24

Pinterest

Tak jsem mu nakonec podlehla. Co mě zaujalo, můžete sledovat zde.

A kdybyste někde v obchodě viděli něco takovéhoto, tak mi dejte určitě vědět. Zdroj.

Vajíčka

Inspirována jakýmsi obrázkem kdesi, pojala jsem letošní barvení vajíček trochu experimentálně. Co kdyby přece jen někdo přišel, že jo.
Výsledkem je kolekce akvarelových, více či méně zapitých, pruhovaných a flekatých vajec. 

"What a terrible mistake to let go of something wonderful for something real."

Miranda July, No One Belongs Here More Than You (zdroj)

Dixit!

Koupila jsem si Dixit!
Tak a teď mi můžete všichni hlasitě závidět.

(a kdybyste si o Velikonocích chtěli přijít zahrát, dejte vědět)