prostě Albert

Tohle mě dnes po ránu pobavilo... asi se v tom sama trochu vidím...

"My passionate sense of social justice and social responsibility has always contrasted oddly with my pronounced lack of need for direct contact with other human beings and human communities."

Albert Einstein

Jenom dnešní četba...

„Víme, že jsme zvířata, že jsme součástí řádu přírody, jsme svázáni zákony, které nás poutají k přírodním silám, jež vládnou celému světu. Jsme přesvědčeni, že bohové jsou náš výmysl a že smrt je přesně tím, čím se zdá být. Náš svět byl zbaven kouzla a naše iluze byly zničeny. Přesto však nedokážeme žít tak, jako by toto byla celá pravda o našem životě. I moderní člověk je přinucen k tomu, aby chválil a obviňoval, miloval a nenáviděl, odměňoval a trestal. I moderní člověk – a zvláště pak moderní člověk – si uvědomuje své „já“, středobod svého bytí. A i moderní člověk se snaží spojit s ostatními „já“ kolem sebe. Proto vnímáme ostatní, jako by byli svobodnými bytostmi, jimž „já“ nebo duše dává život a jež čeká osud, přesahující tento svět. Když však tuto představu opustíme, promění se mezilidské vztahy v mechanickou parodii sebe sama, svět bude zbaven lásky, povinnosti a touhy a zbude pouhé tělo (dříve jeviště duše), přepínající kanály své soukromé televize. Moderní věda dodala povahu „jako by“ i lidské svobodě, nikdy by se jí však nemohlo podařit přimět nás žít bez bez víry ve svobodu.“

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. S. 101.

Paralely

Nedá mi to jinak... Je neuvěřitelné, jak byla situace ve společnosti, kultuře, sportu před 80 lety podobná té dnešní. Člověk se stále učí, i to, že doba moderní je doba moderní a že to, co funguje teď, dost často vzniklo už tehdy:-).

Následující výstřižek je z časopisu Linie, který vycházel v Českých Budějovicích v 30.letech minulého století. Autorem dlouhého, zajímavého a čtivého článku Hledá se smysl umění je k.f. (Karel Fleischmann), únor roku 1933.

Gogo je zpět! Tentokrát politicky...

Možná si pamatujete na Goga. Navštívil nás párkrát na jaře a obveselil svým uměním karikatury.

Dnes přidávám další příspěvek - vzhledem k blížícímu se Adventu na křesťanské téma:-)



Jenom připomínám, že rok vzniku je 1936, více zde.
Další příspěvky najdete ve složce historický zážitek.

Fascinace.

Přichází obvykle nečekaně.

Náhle nás přinutí se zastavit a podívat se, zaposlouchat se, celými svými smysly, celou duší.

Mráz přeběhne po zádech, dech se zastaví a srdce se prudce rozbuší.
Oči zvlhnou.

Pocity, které se nedají popsat. Jako dar přímo z nebes. Stojíme nehnutě, přesto se pohybujeme... naše duše odletí a zase se vrátí, obohacena o zcela novou zkušenost, o dar krásy světa... Odnášíme si ho s sebou a už nikdy nás neopustí, i když se někdy musí schovat hodně hluboko...

Zvuk, melodie, barva, dálka, výška, světlo, pohled, úsměv, dotek, struktura, vůně, chuť, bolest, materiál, radost...

Čistá radost ze jsoucna.



Michael Kenna - fotografie

Rychlebky

Po velmi, velmi dlouhé době se mi splnilo, co jsem si přála - puťák na horách. Byly to "jen" moravské Rychlebské, bylo to "jen" na tři dny, a bylo to "až" v polovině listopadu, ale rozhodně to stálo za to.

Sešla se nás příjemně veliká skupina dvou kluků a tří holek, takže i při chůzi jsme se skoro všichni slyšeli:-) Putovali jsme od Javorníka do Ostružné, nejčastěji přímo po hřebeni.

Opuštěná hranice, horské travnaté louky mezi stromy, sluníčko i mlha, kamenitá cestička mezi borůvčím akorát na jednu nohu, dokopce a skopce, vítr na zpocené kůži. Spadané listí, hučící vichr, lesní ticho, kapky bušící do kapuce, rachot šutrů a večerní četba Saturnina...

A jako vždy, člověk by tam zůstal ještě pár dalších dní... třeba prošel přes Jeseníky až do Orliček...



fotky zde
Vaškovy fotky zde

A lepší literární líčení a naše inspirace zde.

Zdrhací choutky

Někdy stačí tak málo...

... venku svítí slunko, a člověk má chuť se sbalit a vyrazit... Všem, kteří mají podobné choutky, posílám video, které jejich utrpení asi ještě trochu zvětší...:-). Takže se omlouvám, užijte si to.

Já se teď dvakrát víc těším na víkend...

Dívka v červeném svetru

Proč sem vkládám tohle video, pochopí jen ti, kteří četli knížku Naivní.Super.

A pokud se nechytnou, prozradím - hlavnímu hrdinovi této knížky (se kterou jsem například pracovala v alternativním duchovním programu na Oikose) se líbí jedna dívka, se kterou se setká díky tomu, že hlídá syna jedněch sousedů... no je to trochu na delší vysvětlovaní. Každopádně, připodobní dívku k Alanis v červeném svetru...

A protože si občas nemůžu v těchhle věcech pomoct, našla jsem klip, na který jsem si díky Erlendu Loe vzpomněla.

A teď se můžete mrknout i vy.

Vyhledávání kaváren - v Praze

Vracím se obloukem k tématu kaváren.
Náhodou jsem narazila na stránku, která by mohla být tím, co občas potřebujeme - najít kafe v Praze, někde na konkrétním místě, nebo podle zadaných parametrů.
Tak se mrkněte na kafevemeste.

Křtiny

Naposledy jsem byla v Křtinách dávno. Tak dávno, že mi bylo jedno, že tam je vůbec nějaký kostel, natož abych se zajímala, o jaký kostel jde...
A tak jsme v úterý po obědě využily příležitosti, a vyběhly z místní školy na průzkum do terénu. Cílem bylo pro většinu výpravy kafe, ale vzaly jsme to i přes ten kostel.

Teoreticky jsem se na návštěvu vůbec nepřipravila, i když dnes už vím, že je chrám Jména Panny Marie jedním z nejvýznamnějších poutních míst u nás a navíc je to nesmírně cenná stavba projektovaná Janem Blažejem Santinim.
Bylo mi líto, že nejsem schopná říct o chrámu nic zajímavého - vyčíst ze samotného prostoru se daly jen základní charakteristiky barokních staveb. Zajímavým prvkem je to, že půdorys je centrální, hlavním motivem je rovnoramenný kříž, vepsaný do kružnice, kterou vyplňují přidané apsidy. Výsledkem je mohutný centrální prostor, doplněný bočními propojenými prostory, kterými je možno plynule proplouvat... Celá stavba je prosvětlena důmyslně umístěnými okny, díky kterým se prostor směrem vzhůru odlehčuje a pohled končí svoji cestu v nejvyšší kupoli.

Pamatuju si doby, kdy jsem barok nenáviděla. Připadal mi pompézní, přeplácaný, křečovitý. Tehdy jsem milovala gotiku:-). Dnes se dívám na každý sloh do konce 19.století skoro stejně.
A u barokních staveb je obzvlášť fascinující sledovat ty souvislosti - ať už politické pozadí, nebo propojenost projektu s krajinou, která jej obklopuje. Ke kostelům, poutním místům či klášterům a zámkům téměř vždy patří nějaké další stavby, nehledě na úpravy terénu, příjezdové cesty, zahrady, parky. V závislosti na kvalitě projektu a míře realizovanosti pak můžeme jen zírat na tak zajímavá a komplexní řešení...

Pro ty, kdo nemají rádi baroko z podobných důvodů, jako já kdysi, mám jednu radu: Odmyslete si v interiéru pozlacené ozdůbky a prdelaté andělíčky a soustřeďte se na

prostor a světlo.

To je totiž esencí baroka - pravoúhlé prostory kombinované s konkávně zprohýbanými a oválnými, dynamicky tvarovaný půdorys, způsob osvětlení a měkká modelace světlem všech těch zprohýbaných stěn...
Třeba rádi zapomenete na funkcionalismus paneláků a necháte se unést poezií tvarů...

Ří.Jen

Tichý nedělní večer.

Výřezem okna hledíš do pokoje. Měkce žluté světlo lampy ozařuje stůl pokrytý papíry a otevřenými knihami. Z konvice stoupají chuchvalce voňavé páry. V pozadí obrys křesla s hromádkou šatů a na prádelníku u stěny hoří svíčka mezi sklenicemi s kamením. Otevřené dveře dávají tušit tmavý prostor bytu.

Máš pocit, že přes studené skleněné tabule slyšíš tikot hodin posunutých na zimní čas.

Až...

Pamatujete si ještě na dobu, kdy jsme říkali : "Až budu velká/ý, budu (mít)..."?

Je jedno, zda to byl plán týkající se vlastnění věcí, budoucí profese, domácích zvířat či podobně. Časem se naše přání měnila, revidovala. Něco jsme zavrhli jako ptákovinu, něco v naší duši zůstává dosud...

A taky se v průběhu let měnil začátek věty: "Až dodělám školu...", "Až se přestěhuju od našich...", "Až budu mít děti...".

Pro mě je po dlouhé roky zaklínadlem úvod "Až budu mít peníze". Nesnáším tento problém z hloubi duše, a přece se ho nemůžu zbavit. A tak si spřádám sny o tom, co všechno budu dělat, až na to budu mít...

Např., hodlám se obklopovat stohy knih a časopisů. Momentálně na mém top listu periodik, které bych si ještě dnes objednala, jen na to mít, jsou:
Respekt, A2, Era 21, Blok, Art&Antiques, Architekt, Literární noviny, Gymnasion, Ateliér, Apetit, Dějiny a současnost, The NYTimes, The Guardian, National Geographic.

Možná jsem na něco zapomněla... ale i tak je to dlouhatánský seznam, nehledě na kila papíru, které bych musela někde skladovat :-).
Ale co...
Až budu mít vlastní byt...

Just listen...

Někdy se člověk jen diví, jak může píseň vystihnout náladu, situaci... (načež si uvědomí, že skladatelé jsou taky lidi:-). A tak vám k definitivnímu konci léta posílám píseň... včetně slov.

"These Are The Days" by Jamie Cullum

These are the days that I've been missing
Give me the taste give me the joy of summer wine
These are the days that bring new meaning
I feel the stillness of the sun and I feel fine
Sometimes when the nights are closing early
I remember you and I start to smile
Even though now you don't want to know me
I get on by, and I go the extra mile

These are the times of love and meaning
Ice of the heart has melted away and found the light
These are the days of endless dreaming
Troubles of life are floating away like a bird in flight

These are the days
These are the days
These are the days

I've thought you said that love would last forever
Leave and that the tears would end for good
I told you that we get through any weather
Maybe that didn't work out
But we did the best we could

These are the days that I've been missing
Give me the taste give me the joy of summer wine
These are the days that bring new meaning
I feel the stillness of the sun and I feel fine

K oblíbeným kavárnám

Byl mi doporučen jeden podnik, který není vlastně kavárna, ale návštěva by mohla být zážitkem kladného druhu. Nedaleko od pivovaru na Mendláku, v té ulici, co vede do Pisárek, je na pravé straně podnik, který by se dal nazvat "jogurtovým barem". Dají se tam prý koupit různé druhy jogurtů, nechat si umíchat z jogurtu a čerstvého ovoce koktejl, lahodně se nasnídat, posvačit...
A tak čekám, až bude příležitost tam zajít. Škoda, že je to tak trochu mimo dění... ale od domu to mám vlastně kousek.
Více info zde.

Mno a co se týče těch kaváren, měla Kec. nápad vytvořit jakési interaktivní stránky s recenzemi kaváren odkudkoliv... Tak jsem zvědavá, jak to dopadne. Byl by to rozhodně zajímavý projekt. Zatím můžete přidávat své názory pod starší článeček. ---menší diskuze tam již probíhá.

Brzy?

Podzim je, jak má být - ohnivě barevný, lehce vlezlý, kouřově voňavý, mírně zamžený a občas ještě teploučký...

A já cítím, jak na mě doléhá tíha stísněného prostoru betonového vězení města. Chtěla bych se rozletět po širých pláních, ztratit se v hlubokých lesích, rozplynout se v modravých horizontech.
Chybí mi zima, vlhkost, promočené boty, pachy a špína, štiplavý kouř ohně a uslzené oči, vítr pronikající na kůži, ledové potůčky, uchozená únava. Opar, lechtající slunce, rychlý dech při výstupech a pocit vítězství i malosti při dosažení vrcholu.

Kopce mé, ať jste kde jste, uvidíme se?
Brzy?