Krása zimních hor

 

Krkonoše.
Co může být lepšího, než se celý den toulat po hřebenech na běžkách?
Více fotek zde.

Hochkar 22.12.

Jeseníky

další fotky z Jeseníků zde

Karpaty (po stopách Žítkovských bohyní)

Třídenní (a kousek) puťák po hřebeni Bílých Karpat (skoro pořád po hranici), ze severu (Bylnice) na jih (sedlo pod Velkou Javořinou). Vedra vystřídalo několik bouří a vichřice, které nás naštěstí chytly v pátek vpodvečer v penzionu Na Žítkové. V neděli bylo zase vedro.

Zimní ráj

Obertauern.

Slovinsko

Ljubljanská katedrála

Plečnik

Skautská základna u Bohinjského jezera.

Bohinjské jezero

Další fotky zde.

Dovolená v Chorvatsku

Slyšela jsem už dost vtipů a narážek na českou řízkovou dovolenou v Chorvatsku, ale musím říct, že jsem jim nikdy moc nerozuměla. Když jsme tam jezdili ještě s našima, vždycky týden někde na horách v Itálii nebo Slovinsku, a pak týden u moře, přišlo mi to hodně dobrodružné a k řízkům na pláži to mělo hodně, hodně daleko.

Teprve včera jsem ty narážky pochopila (inu, člověk se učí celý život).
Takže takhle to vypadá? Hotely podél pobřeží, malinké škaredé pláže s navezenými oblázky, ohraničená místa pro koupání, špinavá mrtvá voda, hlava na hlavě, otravní prodejci všech nezbytností na světě, adrenalinové vodní sporty, děti od zmrzliny, školy v přírodě, sedm dní v kuse. Jediné vzrůšo, když kolem projede loď s turisty a přijdou nějaké větší vlnky.

Moje asociace na dovolenou v Chorvatsku "po našem": opuštěné kamenité pláže, někdy i oblázky, tyrkysová voda, ryby, sasanky, krabi, ježci, šnorchlování, prozkoumávání nepřístupných míst pobřeží na nafukovacím člunu, prázdný nekonečný modrý horizont, každá noc někde jinde (v jiném keři), cestičky mezi kamenitými zídkami a trnitými keři a uschlými travinami, shánění pitné vody, nákupy u místních, rybářské vesničky, první olivy a suché místní víno, služby ve vaření na vařiči a mytí nádobí mořskou vodou, západy slunce nad horizontem přímo před stanem, pokusy o lovení ryb na vlasec, dlouhé diskuze o focení, sbírání kamínků a mušliček, čtení a psaní knih, sůl ve spacáku, meloun k svačině, příboj na útesech.

Není Chorvatsko jako Chorvatsko...

Baroko fotogenické

Fotky z výletu na Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou i jinam zde.

Když do Vídně...

Do Vídně jsme s mamkou vyrazily týden před Vánoci, takže už je to pár pátků, ale byl to skvělý výlet, tak jsem si říkala, že se podělím o pár tipů pro ty, kteří by tam taky chtěli vyrazit.

Protože mamka vlastně ve Vídni nikdy pořádně nebyla (nepočítají se průjezdy směr Alpy a jižní Evropa), tak jsem zvolila poměrně tradiční oblast pohybu - zůstaly jsme v centru a lahůdky typu Schönbrunn jsme si nechaly na jindy (až budou zelené zahrady). Ráno jsme přijely se Studentem už v 8 na Praterstern a večer jsme odjížděly opět kolem osmé. Vzhledem k vánočním trhům jsme zvolily pátek, protože o víkendu by tam bylo strašně lidí, kdežto v pátek tam bylo jen strašně Vídeňáků. Mimochodem, pokud Vídeň navštívíte v pracovní den, a budete se chtít vozit MHD, doporučuji koupit tzv. Wiener Einkaufskarte, neboli Shopping Ticket, která platí v pracovních dnech od 8 do 20 hodin a stojí méně než běžná denní jízdenka (na 24 hodin).

Takže, je sychravé prosincové ráno, dovezly jsme se metrem na Stephansplatz, co dál? Okouknout Stephansdom a - Snídaně! Vždycky jsem chtěla jít do Café Hawelka, takže jsme tam po chvilce řízeného bloudění usedly na prošoupané proužkované potahy a daly jsme si kafe a čaj. Příjemná atmoška i po ránu.
























Posilněné jsme vyrazily prošmejdit ranní ulice a uličky, a nakonec jsme zamířily do Albertiny na dvě výstavy: tradiční naučnou Monet bis Picasso a následně krátkodobou René Magritte (tu jsme ale spíš proběhly zmoženy dvouhodinovkou s Monetem až Picassem). Mimochodem, viděla jsem tu výstavu podruhé a byla zase dobrá.

Po výstavách jsme prošly Hofburgem k Rathausu, kde jsme na trzích okukovaly nabídku a docela dlouho jsme hledaly plněné brambory (co jsme tam měli kdysi před koncertem Wise Guys). Nakonec jsme úspěšně poobědvaly napůl jednu Kartoffel mit Schinkel, mezitím ale začalo pršet. Bylo zapotřebí vyhledat další přívětivou kavárnu. Kolem Rathausu nic moc není, takže jsme došly až do Café Central, kde jsme sice musely chvíli čekat na stůl, ale servis a teplíčko a barevné klenby a kavárenský ruch stály za to. Dokonce jsme i docela uschly.

Také jsme se tam rozhodly, že zvýšíme počet zhlédnutých výstav na tři, a vyrazily jsem do Museumsquartier na výstavu módních fotografií Vanity v Kunsthalle Wien. Mezitím se setmělo, přišel tedy čas na další návštěvu trhů, tentokrát i s osvětlením a punčem. Prošly jsme komplet trhy na Marie-Theresie Platz, pak kolem srandovního parlamentu k Rathausu, kde jsme koukaly hlavně na lampy ve větvích stromů. Takhle večer už tam fakt byly davy, takže když nás to přetlačování přestalo bavit, vyrazily jsme osvětlenými ulicemi zpět na Stephansplatz, kde jsme nasedly na metro na Praterstern. Cestou jsme ještě prošly pár menšími trhy, např. farmářským, všude bylo příjemně živo.

Pokud si pořád říkáte, že do Vídně je kousek, a někdy se tam určitě dostanete, tak se vykašlete na někdy a jeďte tam hned! Výstav se tam dá vždy najít dost, pamětihodností taky, kaváren už vůbec a parků na sezení a svačení v teplé sezóně je tam taky hafo.

Více fotek k vidění zde.

Bulharsko

Tak já už mám položku "letošní první sníh" splněnou.

Někdy před rokem

Duna du Pyla, jihozápadní pobřeží Francie.

Nad Jihlavkou

Výprava kolem řeky mých dětských dobrodružství.

Tak trochu monochromní, ale moc hezké... vzpomínky

Francie - barvy

Konečně zpracovávám fotky z loňské dovolené. Fotila jsem jak šílená :-). Tu je pár barevných dojmů z jižní Francie.

Vysněný domeček někde ve Francii