"Základním konfuciánským principem bylo, že "je to člověk, kdo dělá pravdu velkou, a ne pravda, která dělá člověka velkým". Z tohoto důvodu byly "lidskost" nebo "lidská laskavost" vždy nadřazovány "spravedlnosti", neboť člověk samotný je větší než jakákoliv idea, kterou může vymyslet. Jsou doby, kdy lidské vášně jsou daleko spolehlivější než lidmi stanovené principy. Jelikož jsou protikladné principy nebo ideologie nesmiřitelné, války, které se vedou o principy, budou válkami vedoucími ke vzájemnému vyhlazování. Zato války vedené z prosté hrabivosti budou daleko méně destruktivní, neboť agresor bude dávat pozor, aby nezničil to, co chce ukořistit. Rozumní - tj. lidští - lidé budou vždy schopni učinit kompromis, ale lidé, kteří se dehumanizovali tím, že se stali slepými ctiteli ideje nebo ideálu, jsou fanatiky, jejichž oddanost abstrakci z nich udělala nepřátele života."

Alan W. Watts: Cesta Zenu. Votobia, Olomouc 1995. str. 43-44.