Melancholická

Poslední svobodný týden před nástupem do úvazku v Praze si v nejlepším městě na světě (Brně, samozřejmě) užívám. V pondělí jsem si vychutnala nákupy v centru a knihovnu, v úterý nákupy zeleniny a ovoce na Zelňáku a procházku s plným batohem přes Špilberk, večer jsme na počest bráchových narozenin grilovali proklatě dobré prase na zahradě. Stihla jsem dokonce i své běhací kolečko, na dlouhou dobu asi poslední, kdo ví. Včera jsme se na frisbee konečně nepřipíkali k hřišti, většinou bylo zataženo a suše foukalo, takže člověk rychle schnul a hru si užil.

Přemýšlím, jestli budu dojíždět z Prahy do Brna do školy, nebo z Brna do Prahy do práce. Kdybych si registrovala předměty před tím, než bych dostala tu práci, tak bych mnohem víc uvažovala, jestli to chci dělat, protože nabídka předmětů je u nás tak zajímavá, že se jí prostě nedá odolat. Takže z těch sedmi předmětů budu ještě hodně škrtat, abych to vůbec zvládla...

Rukodělná

Při úklidu na půdě jsme s tetou objevily mimo jiné také krabici s jejíma starýma výtvarnýma potřebama. Některé z nich byly ještě použitelné, po důkladném omytí, takže jsem si domů odnesla tyto poklady:

• plechovku od tabáku
• několik kulatých štětců s dlouhýma štětinama nebo chlupama
• trojúhelník
• razítkovou barvu modrou a zelenou
• plakátové barvy
• několik temper
• plastickou gumu
• dvě násadky a tři krabičky se špičkama
• tuhy do pentelky
• tři šutry a zlaté prase :-)

Kromě toho kus tuhé technické tkaniny a, zlatý hřeb, tetina vlastnoruční výšivka, ze které bych ráda vytvořila nějakou hustou tašku.

Včera jsem dokončila a hned i na Bohemia Jazz Festu ozkoušela nové letní šaty s velmi letním výstřihem, empírovou siluetou a barvou světle lila. Přemýšlím, jestli délka až ke kotníkům je opravdu to pravé...

Ode dneška jsem bez dveří. Taťku chytl letní opravářský záchvat, nakoupil barvy a kyty a konečně si tedy můžu opravit dveře, ve kterých jedna skleněná tabulka chybí hádám už rok (to když se na mě tatínek naštval a práskl s něma), kromě toho jejich výzdoba pamatuje mé pubertální psavé záchvaty, na které už se dlouho nemůžu koukat. Takže vysadit, otlouct starý kyt, opálit a ošmirglovat, nafermežovat a natřít. Ve světle přesunu do Prahy se to může zdát jako velká námaha k ničemu, ale jsem rozhodnuta se vracet jak jen to půjde - proč jinak bych si taky se zápalem zařizovala v bráchově pokoji vysněnou dílnu (už se to rýsuje!).

Stylově IV.

Skandinávský styl
aneb něco pro kecu :-)

Derivát skandinávského stylu známe všichni z Ikea - jednoduché tvary a barvy, praktičnost, vzdušnost.
Skandinávský design se proslavil v padesátých a šedesátých letech a jeho sláva trvá dodnes. Myšlenkově vychází z minimalismu a funkcionalismu meziválečného období, důležitá je jednoduchost, funkčnost a nízká cena - tedy orientace na masovou produkci, která využívá moderní postupy při zpracování obnovitelných zdrojů materiálů.

Hlavní barvou je bílá, doplněná nekomplikovanými jasnými základními barvami a přírodními tóny, případně kontrastní černou. Tvary jsou minimalistické, praktické - stohovatelné, využitelné více způsoby, lehce udržovatelné.
Obložení stěn je často dřevěné, barevně ladí se stěnami, podlahou i nábytkem ve světlých barvách (asi potřebovali navodit alespoň dojem světla, obzvlášť hodně na severu:-). Taky by se daly zmínit jednobarevně pruhované textilie... to je ovšem takový univerzální přímořský prvek, který najdeme po celé Evropě i severní Americe.

Skandinávský styl má hodně společného s cottage stylem, nepochybně z něj ten druhý vyšel. Na nás suchozemce může dýchat až prázdninovou atmosférou.

Fascinuje mě především sofistikovaný design nádobí, je tak klasický i originální zároveň, a v minimalismu mi připomíná japonský design...

Inspirace a zdroje:
Alvar Aalto
Iittala (Fiskars)
Design House Stockholm
Style files

před půl rokem

Takhle bylo v Brně 8.ledna, tedy před 6 měsíci :-)

mňam

Nevím, jak jste na tom se zmrzlinou vy, ale já spíš preferuju ledňáky před kopečkovou, alespoň většinou (rozhodně ne v Itálii a když někdo ví, kde mají excelentní). Nejmíň ze všeho mám ráda točenou, možná proto, že nejvíc nejradši mám ovocné dřeně a mezi těmahle dvěma je propastný rozdíl. Rozhodně se mi nikdo nezavděčí polárkáčem.

Kam tím směřuju? Protože dřeň je tak obecně jaksi nedostatkové zboží, vymyslela jsem něco dalšího, co můžu v pohodě debužírovat v klidu domova. Asi jsem to někdy někde četla... je to mražené, ne příliš sladké, hodně ovocné, a je to na špejli... mražený jogurt!

Prostě si koupíte oblíbený jogurt v kelímku (150g), doporučuji spíš smetanové a v kulatých vysokých kelímcích. Doma do jejich skrz víčko propíchnete žličku, já používám kovové s dřevěným držátkem z vyřazeného servisu (mohly by být i silné plastové) a strčíte je do mražáku. Když na tom necháte víčko, tak vám do toho nic v mražáku nespadne a hlavně to drží žličku ve vzpřímené poloze. Jakmile máte chuť na ledňák, vytáhnete z mrazáku, na pár sekund kelímek ponoříte do teplé vody, odstraníte víčko, vytáhnete zmrzlý jogurt a můžete si pochutnávat... na skvělém ledňáku za pár korun :-). Zatím jsem nezkoušela jiné než ovocné, asi proto, že je moc nemusím, nejčastěji používám smetanový Florian. Taky by to asi šlo jíst jako dřeň, nezapíchnout tam tu žličku.
Kdybyste to zkusili, tak dobrou chuť.

letní jazz! jazzové léto?

Skvělá zpráva pro jazzové nadšence - Bohemia Jazz Fest (organizovaný našim oblíbencem Rudy Linkou) se letos poprvé podívá i do Brna! (takže už nemusíme jezdit do Českých Budějovic:)
22.7. od 17hod na Svoboďáku, to bude pařba!

Kromě této pecky si lze jazz podávat i v menších, ale zase pravidelných dávkách - každý čtvrtek po celé prázdniny v areálu koupaliště na Monte Bú (Kraví hora).

Stylově III.

Středomořsky

... aneb trocha inspirace s prázdninovou příchutí
Co říct ke středomořskému stylu?
Vůně tymiánu, saturejky, rozmarýnu a suché zeminy mísené se slaným větrem od moře. Spalující slunko, křupání kamínků pod botami, třpytivé světlo. Rozložité borovice, olivové háje, křoví aloe.

Domy jsou kamenné s dřevěnými okenicemi, aby se bránilo vstupu vedra. Žije se napůl venku, takže prostorné dvory, terasy či balkony jsou zařízené jako další obývák. Dominantní bílá tu je tentokrát pro pocit ochlazení, další barvy se odvíjí od konkrétní oblasti. V interiérech jsou kamenné či dlaždicové podlahy a schody, místo dveří slouží závěsy, nábytek je ze dřeva.
Skvělou inspiraci lze nalézt (třeba) na stránkách style-files a v jejich archivu, třeba zde (následujte odkazy pod článkem).

Syndrom začátku července
Město ztichlo

Zbrojovka

Při návštěvě FFM prohlídka co nejvíce prostor. Škoda, že se u nás s těmihle budovami a prostory neumí pracovat... viděla jsem už hodně zajímavě využitých brownfieldů a starých továren, ale za hranicemi. U nás se vždycky z nějakého areálu jeden barák opraví a hrozně se o tom kecá, ale většina se zbourá a místo toho vznikne větší, levnější a sterilnější stavba (viz Vaňkovka a projekty na přestavbu Zbrojovky).

just married

O víkendu se veřejně předvedly výsledky mé červnové práce - svatební šaty pro Daj. Zde malá ochutnávka, než budu mít víc fotek v galerii.

v práglu

k módě aneb Vyznání

Mám ráda jednoduché formy, čisté plochy se zajímavými detaily, kvalitní a zajímavé materiály, eleganci 50. a 60. let, maxidélky 70. let, minimalismus konce 90.let, široké nabírané či skládané sukně a k nim upnuté vršky, styl japonských návrhářů (chromatické barvy, složitě jednoduché střihy, maxivelikosti, zavinování, variabilitu a nadhled), sandálky, baleríny a kozačky bez podpatků, pánské sportovní polobotky, přírodní materiály i barevné tóny, zavinovací efekt, asymetrii, velké tašky, vysoké límce na bundách, objemné šály, vrstvení, zajímavé náušnice a náramky, citrusové vůně, široké kalhoty s velkýma kapsama, dobře střižená saka, hrubé pleteniny, proužky a pruhy, etno vlivy...

Nemám ráda styl-nestyl neslušivých 80. let, zužující se mrkváče, přeplácanost - ve tvarech i třeba potiscích, platformy, minikraťásky a tak celkově když se toho ukazuje až moc, zlato, záměrně ošoupané a pravidelně roztrhané rifle, zvířecí potisky, pravé kožešiny s hlavama a packama, když se všichni oblékají stejně, příliš mnoho make-upu a oranžové opálení ze solárka, tmavé kalhotky pod bílýma kalhotama, silonky nepřirozeně "tělových" barev, boty na podpatku těsně pod kotníky, kabelky z krokodýlí kůže, předražené značky, těžké parfémy naplňující 10x10 m kolem nositele, ulíznuté pánské účesy, okázalost, nabubřelost a nepokoru...

V poslední době jsem tu ukázala některé zajímavé výroky současných módních návrhářů (nevím, proč je většina japonského původu:). No, možná ne tak zajímavých jako mě osobně sympatických.

Móda je opravdu zvláštní věc.

Na jednu stranu nestojí za to, aby se nad ní moc dumalo, protože 1.) je to plýtvání časem na něco nesmírně prchavého a povrchního, 2.) nenucenost je to, co dělá styl unikátní, 3.) vždyť je úplně jedno, co máme na sobě (důležité je to, co je uvnitř).
Na druhou stranu, 1.) nebrat ji vůbec v úvahu je krátkozraké a hloupé, protože nás prostě obklopuje a když jen slepě kupujeme, co je v obchodech, stáváme se součástí stáda, 2.) osobní styl je jednou z důležitých forem mimoslovní komunikace, ať už se nám to líbí nebo ne (takže oblečení absolutně čehokoli lze číst jako naše sdělení nějakého názoru/nálady okolním světu, a to včetně ignorace trendů), 3.) není nezbytně nutné, aby móda povrchní a pomíjivá opravdu byla. Stačí se zamyslet nad několika věcmi, které vedly a vedou ke vzniku oděvu.

Zakrytí těla - kvůli společenským konvencím (historické a sociální souvislosti, tradice, náboženství), kvůli tepelnému komfortu (ochrana před zimou, vedrem, ochrana kůže, vlasů).

Spolu s prostým zahalením těla přichází myšlenka - když už se do toho zabalit, proč by to nemělo mít i další funkce? - tedy otázka funkčnosti oděvu - úložné prostory na osobní potřeby, nepromokavost, prodyšnost, mimikry - splynutí s prostředím, víceúčelovost, střihová funkčnost (jak dlouhý krok asi mohly dělat dámy v secesních sukních? Proč Keltové kdysi a nejen Skotové dodnes používají sukně?).

Estetická stránka - když už to mám na sobě a je to funkční, proč by to nemělo být hezké? Otázka slušivosti konkrétní osobě, potlačování nedostatků a zvýrazňování předností lidského těla, aplikace tradičního zdobení a střihů pro danou oblast - vyjádření příslušnosti ke skupině, současně svým oděvem spoluvytváříme podobu životního prostředí ostatních lidí (popravdě, my se vlastně moc nevidíme, koukat na nás musí hlavně ti druzí).

Samozřejmě také - vyjádření vlastního stylu a vkusu, vnímání vlastního těla, vnímání okolí, pro které se oblékám, vyjádření k příležitosti, pro kterou se oblékám, souhlas či opozice ke společnosti a jejím zvyklostem, vyjádření společenského statusu, který zastáváme nebo bychom chtěli zastávat a oděv by nám v tom mohl pomoci, což vede třeba k investici do renomovaných značek nebo naopak k zamítnutí trendů a třeba recyklaci oděvů po dědečkovi.

A krokem, ke kterému dojde jen málokdo, je povýšit módu na umění a filosofii a podle toho s ní i zacházet. Nová estetika není zkoumána jen prostřednictvím obrazů a soch v galeriích, nových avantgardních staveb a progresivních hudebních stylů, ale také modely, které se prochází po přehlídkových molech. Když se to tak vezme, je móda součástí všeho toho uměleckého průmyslu. O kterém současném uměleckém díle řekneme, že je to nadčasová klasika? Jistě, jsou tu věci, které vydrží dlouhá desetiletí či století, jako je třeba nová knihovna, zatímco kabát a plavky nosíme maximálně dvě tři sezony a když nás omrzí, jednoduše je schováme nebo vyhodíme. Ale drtivá většina veškerého umění je ovlivněna módou, ne tou oděvní, ale tou, co je nad tím vším - módními názory, módní politikou, módními konvencemi, módní vědou - věcmi, které hýbou společností tady a teď (nebo poslední 3 roky).
Oděvy ale potřebují být nošeny, kdežto sochu lze schovat do muzea - snad proto je móda považována za povrchní (musí zvolit jazyk, který oslovuje davy), kdežto umění apriori za hluboké (cha!), protože mu radši nikdo nerozumí.

Tak tohle se mi teď prostě prohnalo hlavou.

P. S.: Mám ráda návrháře, kteří se ženou za podstatu kabátu a plavek a přináší něco nového. Často osloví a podnítí víc než výherce Ceny Jindřicha Chalupeckého (nic proti němu:-).
A někdy mám prostě jen ráda krásné oblečky. To mě na módě baví - co je špatného na tom, být občas povrchní?

k módě V.

Yohji Yamamoto
je borec!
Jeho práce zde (nejen, kdo hledá, najde)



Zdroj obrázku s portrétem: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.
Modely skrze Google search:-), tmavý Yohji's Jeans, světlé "I do".

k módě IV.

Junya Watanabe
Práce k nahlédnutí zde, tu a tady!

Zdroj: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.

k módě III.

Naoki Takizawa a jeho práce.

Zdroj: Jones, Terry. Rushton, Susie (ed.). Současní módní návrháři. Taschen/Slovart 2006.