Hm... asi Obrok, ne?

S jakkoli velkou nechutí jsem se balila na Obrok, odjížděla jsem domů příjemně naladěná. Když se zamyslím nad tím, čím to bylo, vracím se k otázce, kterou jsme řešili na RP09 a kterou vznesla Beru s Pajou na jejich vapráckém programu o velkých akcích:
Jaký mají velké akce smysl?

V rámci tohoto programu některé skupinky účastníků vymyslely úctyhodně dlouhé seznamy. Kdybychom se ale zamysleli nad každým jednotlivým bodem a poctivě jej zvážili, seznam by se výrazně zkrátil.

• Jak velkou možnost vzdělat dvacet lidí mám za hodinový program?

• Kolik účastníků se skutečně seznámí s někým novým, kolik kmenů skutečně naváže spolupráci s jiným kmenem, jak dlouho tyto nové známosti opravdu trvají?

• Kolik účastníků si večer sedne s jinými a sdílí své zkušenosti – ohledně řešení problémů v kmenech, programů pro kmen, s vedením kmene, inspiruje se k činnosti?

Můj osobní seznam je krátký – snad vlivem zkušeností i skepse:

Především je to místo setkání. Lidí, kteří se normálně nevídají, protože nemají příležitost (a vyrábět takovéhle příležitosti je pro jak známo vytížené skauty úkol navíc, na který obvykle nedojde). Byli spolu na kurzu, kdysi spolu pracovali na projektu... Je to místo porad těch, kteří něco řeší. Může to být místo nových myšlenek a nápadů.

Je to skvělá příležitost se medializovat, protože 1400 párů očí z jedné komunity není málo. Někdo toho využívá pro prospěch dobré věci, někdo exhibuje...

Programově bych vyzdvihla možnost realizovat něco, co v malém počtu nejde – nějakou davovku – hru v lese nebo ve městě apod.

Pro servis tým je to neopakovatelná příležitost vyzkoušet si organizaci obrovské akce, kterou jinde nedostanou – třeba jen proto, že v tom nemají vlastní peníze, a když se něco nepovede, „ti nahoře“ to za něj zalepí. Dá se to vzít i z té kladné stránky – realizují se tu dobré nápady chytrých lidí. Bohužel dost často je servis tým útočištěm doma zneuznaných „géniů“, pro které je účast na organizaci dalším zářezem v pažbě, frčkou na kroji, schodem nahoru, o kousek povyrostlým egem, předpokládaným povýšením v očích ostatních (třeba opačného pohlaví), ...

Možná na takové akci dojde u účastníka k uvědomění si sounáležitosti s komunitou. Může ho inspirovat nějaký program k vlastní aktivitě, k proniknutí do hloubky nějakého nastřeleného problému. Pokud to podmínky, náhoda a naladění účastníka dovolí.

Nejvíce je to ale prostor pro zábavu, realizaci nabídky a poptávky. Účastník se nemusí moc snažit, stačí mít vůli být baven a zabaven. V podstatě zadarmo.

Takže přemýšlím, proč jsem po tom všem tak v pohodě. Asi je to těmi setkáními. V téhle organizaci je tolik zajímavých a skvělých lidí !!!

:-))

Lítá to kolem

Předchozí příspěvek mlžně odkazuje na dlouhý rozhovor se dvěma moooc dobrýma kamarádama. Odehrálo se to v pátek, poměrně neplánovaně, poté, co jsme nakoupili materiál na svatební košili, v oblíbené kavárně, kterou jsme si oblíbili nezávisle na sobě. Probrali jsme spoustu témat a já děkuju, především za odborný vhled do současné situace v našem školství a upřímné naslouchání. Po několika pivech mi bylo doporučeno, abych si tu nezaměstnanost začala užívat... Makat budeš celý život:-).
Vyrazila na výlet, na dlouho a daleko.
Škoda, že to nevidím tak jednoduše.

Nicméně, myslím, že si to užívám:
Velikonoce jsem zcela nečekaně strávila v Rakousku, bydleli jsme v Linzi a v sobotu a neděli lyžovali (Obertauern a Schladming). Byla to dost spontánní akce, a byla to dost zajímavá sestava. Nevyplodila jsem ani jednu německou větu, která by měla německou hlavu i patu (hrůza, musím s tím něco dělat). Na lyžích jsem se cítila jako ryba ve vodě (holt bylo to už mokrý:-), tančila jsem na vlnkách bílé třpytivé nádhery jako plachetnice při dobrém větru. Fakt. Fyzický požitek z nejkrásnějších. Užili jsme si sluníčka jak u moře, výhledy do hor a údolí a lyžovali jen tak v mikince. Ufí vždycky všechno našla:-)
Sobotní večer byl naplněn nečekaným rozhovorem a ten nedělní procházkou po Linzi. V pondělí ráno jsme to namířili zpět... moc děkuju všem zúčastněným, především panu hostiteli.

Ve středu jsem si ohromně užila pravidelné frisbee. Začíná mi to trochu běhat.
Ve čtvrtek večer jsme s Kec koukaly na Into the Wild, silný filmový zážitek následovala ohnivá diskuze těsně před spaním. V pátek ráno jsme to vyplavaly v bazénu...

Spoustu energie strávím na zahradě, která během pouhých dvou týdnů neuvěřitelně vyrostla, rozkvetla a zazelenala se. Bohužel... je to moc rychlé, narcisky i tulipány sotva vykvetly a už je slunko spálilo, na duben bylo prostě až moc teplo. Jsem zvědavá, jak se vyvede záhon před barákem, který jsem se rozhodla zásadně rekultivovat. Momentálně je to velká hliněná plocha:-). Záhon s bylinkama, zdá se, přežil zimu úspěšně a brzy bude možno ochutnat čaj z čerstvé meduňky.

V sobotu jsme jela k babičce. Známou silnici lemovaly lány tak krásně zelených polí, že jsem měla chutě pustit volant a běžet k obzoru... byl nádherný výhled, od Hádů k Pálavě, na vinohradech uklizené řádky pučících hlav, barevné mraky a kouzelné světlo, všechno vonělo, v dědinách rozkvetlé předzahrádky. Myslím, že budu muset jet zkontrolovat Pálavu, musí tam teď být nádherně.

A v neposlední řadě, v tomto volném období dochází na věci, které jsem tak dlouho odkládala - ušít, zašít, zajít do sklenářství, spravit, vymyslet a vyrobit, dočíst, probrat a vyházet, poskládat, achivovat,vyvětrat, navštívit...

Když si to tak vezmu, mám víc práce, než když jsem studovala. Kdybych měla bohatého sponzora, mohla bych být nezaměstnaná pořád - udělala bych spooousty práce.

Ondro,
já teď ze sebe nic kloudného nevyplodím. Ale abys měl co číst, tak to sem píšu.
Jestli jsi tohle četl, napiš do komentáře hvězdičku, jo? dík. (metodologicky nepromyšlený a příliš konkrétně zaměřený průzkum, sorry:-)

Co potěší po úžasném víkendu v horách?

Umět říci "ne" mnohonásobně silnějšímu "soupeři". A přitom k němu cítit nekonečný vděk.
Upomínka z knihovny, že rezervovaná kniha je k dispozici.
V antikvariátu Saturnin vydaný roku 1954, Vlastní životopis Agathy Christie a Ecovo O zrcadlech a jiné eseje.
U Vágnera nová červená pentelka, tlustá lihovka, lepidlo v tyčince a hnědé papírové pytlíky.
Na zahradě rozkvetlé růžové tulipány.
Nemuset vařit oběd.

Cecily: Muž, o kterém se hodně mluví, je vždycky velmi atraktivní. Člověk má pocit, že by na něm přece jen mohlo něco být.

Žena, která bude zbožňovat svého manžela, jej zcela jistě ztratí;
žena, která si jej ochočí, jej zcela jistě mít bude, ale jenom jako pejska, který se k ní lísá.

Muž může být šťasten s každou ženou, pokud ji ovšem nemiluje.

Jsme dnes natolik vzdělaní, že nás už nic kromě šťastného manželství nemůže překvapit.

Kdybychom si brali ženy, které si opravdu zasloužíme, byla by to tragédie a děsivý život.

Opravdu rozumná žena by nás za necelý půlrok přivedla do stavu dokonalé imbecility.

Nikdy bych se neprovdala za muže, který má budoucnost. Proč bych mu měla pomáhat v kariéře - a ke druhé ženě?

Oscar Wilde, výběr:-))

Proti kouření

Když už byly zmíněny podniky, ve kterých je příjemné sedět (viz předchozí příspěvek) - zajímavá jsou kritéria pro tuto příjemnost.
Dá se říci, že se s drtivou většinou svých kamarádů shodnu na podmínce nekuřáckého prostoru.

Zajímavý (ovšem pro znalce tématu nepřekvapující) článek jsem našla na idnes : Boom nekuřáckých hospod apod konečně dorazil do Čech.
Dalšími důležitými odkazy jsou: Stop kouření, Dokuřte (v pravém okraji lze vyhledávat nekuřácké podniky a pod heslem Projekty lze vlastní nekuřácký podnik do této databáze zařadit), portál Nekuřácké restaurace (také pro vyhledávání).

Dobrou chuť. :-)

Hospodské/kavárenské povalečství...

... je zřejmě jeden z nejzajímavějších (praktických, příjemných,...) rozměrů života, kterému se lze naučit při studiu vysoké školy. Udržování tohoto zvyku po ukončení studia záleží na mnoha okolnostech - zda jsou v okolí často nového bydliště vhodné podniky, zda existuje kapitál, který je pro tento koníček potřeba, zda je pro jedince dostatečnou prioritou čas ve zvoleném podniku, nebo naopak čas strávený vyráběním kapitálu, a zda je jedinec závislý na společnosti kamarádské, či se neostýchá vyrazit si sám.

Pro lepší orientaci, kam vyrazit v městě domovském, či hostovském, založili jsme s podobně založenými přáteli stránky s osobními doporučeními. Navštivte Dobrou kavárnu a dozvíte se víc.

Výpisky z archivu...

"Víme, že jsme zvířata, že jsme součástí řádu přírody, jsme svázáni zákony, které nás poutají k přírodním silám, jež vládnou celému světu. Jsme přesvědčeni, že bohové jsou náš výmysl a že smrt je přesně tím, čím se zdá být. Náš svět byl zbaven kouzla a naše iluze byly zničeny. Přesto však nedokážeme žít tak, jako by toto byla celá pravda o našem životě. I moderní člověk je přinucen k tomu, aby chválil a obviňoval, miloval a nenáviděl, odměňoval a trestal. I moderní člověk – a zvláště pak moderní člověk – si uvědomuje své „já“, středobod svého bytí. A i moderní člověk se snaží spojit s ostatními „já“ kolem sebe. Proto vnímáme ostatní, jako by byli svobodnými bytostmi, jimž „já“ nebo duše dává život a jež čeká osud, přesahující tento svět. Když však tuto představu opustíme, promění se mezilidské vztahy v mechanickou parodii sebe sama, svět bude zbaven lásky, povinnosti a touhy a zbude pouhé tělo (dříve jeviště duše), přepínající kanály své soukromé televize. Moderní věda dodala povahu „jako by“ i lidské svobodě, nikdy by se jí však nemohlo podařit přimět nás žít bez bez víry ve svobodu.“

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. S. 101.

Narozeniny jara

Tak jsem náhodou zjistila, že Jarní blok slaví rok existence. Hm. Přežil jaro, o kterém si myslel, že nepřežije, a dokonce celý ten rok, co následoval. Naštěstí data nemají city - jinak by se na ty žvásty už dávno vykašlaly. Protože tento rok došlo k okamžikům, kdy zbyla pouze poslední cesta - vyblít to do klávesnice.

Teď už je jinak, mnohem lépe. Ale existence je i nadále nejistá. Recyklováním sebe sama se však lze taky uživit (nějakou dobu). Co tedy naplnilo první blogařský den před rokem? Gogo a Jarní volání.

Předmluva

Umělec je stvořitel něčeho krásného.
Zjevit umění a ztajit umělce, to je cílem uměleckého díla.

Kritik je ten, kdo dovede tlumočit jinou formou a novými prostředky svůj dojem z něčeho krásného.
Nejvyšší stejně jako nejnižší forma kritiky je jakýmsi druhem autobiografie.

Ti, kdož objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. To je nedostatek.
Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje.
A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu.

Není nic takového jako morální nebo nemorální kniha. Knihy jsou buď dobře napsány, nebo špatně napsány. Toť vše.

Žádný umělec netouží nic dokazovat. Vždyť dokázat se dá i to, co je pravda.
Žádný umělec nemá mravoučné záliby. Mravoučná záliba u umělce je neodpustitelný formalismus.
V žádném umělci není nikdy nic morbidního. Umělec smí vyslovit všechno.

Myšlenka a jazyk jsou umělci nástroji umění.
Neřest a ctnost jsou umělci surovinami k umění.

Všechno umění je zároveň povrch a symbol.
Ti, kdož jdou pod ten povrch, činí tak na vlastní nebezpečí.
Ti, kdož luští ten symbol, činí tak na vlastní nebezpečí.

Diváka, nikoli život, umění doopravdy zrcadlí.

Oscar Wilde : Obraz Doriana Greye

Dojmy nezaměstnaného

Zajímavý úkaz – mám pocit, že pro jakéhokoli kamaráda bych našla několik relativně zajímavých nabídek v jeho oboru. Pro sebe však nic. Napadá mě, jak si osud s člověkem hraje – je mi jasné, že je těžké najít práci v textilním průmyslu, když českým domácnostem a šatníkům vládne textil asijské provenience. A když už existuje česká textilka, tvrdohlavě produkuje, zřejmě za pomoci všech svých zaměstnanců od ředitele logistiky po paní uklízečku, nesmírně originální designy (kdo to může kupovat?).
Proč jsem to vlastně studovala?
To samé se ovšem můžu ptát ohledně uměnověd. Lze se kulturním institucím divit, že nikoho nenabírají, když neví, jestli záchvat ekonomické hysterie samy přežijí?

No, možná to není osud, ale vlastní blbost. Tak to vypadá, když člověk zásadně studuje jen to, co ho baví, bez ohledu na pravděpodobnost přežití v budoucnu. Mám dojem, že jsem si nemohla najít lepší čas pro ukončení studia než leden 2009. Už před státnicemi mi při sledování zpráv běhal mráz po zádech. Tušení se plní a velmi cílevědomě. Sedět na pracáku a čekat na audienci je zajímavější alespoň o to, jaké typy se tam sejdou dohromady...

Nojo, no

Pravděpodobně jsem se stala obětí softwarové kriminality.
(následuje hlasitý smích)

Nové kousky

Včerejšek byl plodný...







... posílám velké díky Pošty za stálé zásobování zajímavými kamínky...

Galerie tu.

Nicest Thing

By Kate Nash:

All I know is that you're so nice,
You're the nicest thing I've seen.
I wish that we could give it a go,
See if we could be something.

I wish I was your favourite girl,
I wish you thought I was the reason you are in the world.
I wish I was your favourite smile,
I wish the way that I dressed was your favourite kind of style.

I wish you couldn't figure me out,
But you always wanna know what I was about.
I wish you'd hold my hand when I was upset,
I wish you'd never forget the look on my face when we first met.

I wish you had a favourite beauty spot that you loved secretly,
'Cos it was on a hidden bit that nobody else could see.
Basically, I wish that you loved me,
I wish that you needed me,
I wish that you knew when I said two sugars, actually I meant three.

I wish that without me your heart would break,
I wish that without me you'd be spending the rest of your nights awake.
I wish that without me you couldn't eat,
I wish I was the last thing on your mind before you went to sleep.

All i know is that you're the nicest thing I've ever seen
I wish that we could see if we could be something

Chyby kdyby

Kdybych byla chlap, byla bych stěhovákem.

Dostala bych se do prostor, kam se normální smrtelník nedostane, navštívila bych nespočet cizích domovů, které takhle nikdy neuvidím...
Setkala bych se se spoustou lidí a většina z nich by mi přišla zajímavá, zvláštní, divná a možná i srandovní.
Viděla a nosila bych spousty nábytku a mohla si udělat představu o vkusu spoluobčanů.

No prostě, je to nefér. Doufám, že existuje aspoň jeden stěhovák, který touží být uměnovědcem, ale kvůli fyzickým předpokladům jím být nemůže.