Něco do uší

Hrozně moc jsem se těšila, až budu mít chvilku času nafotit nejžhavější novinky v naušnicové kolekci ind.U.S.try.

Tak tady je máte.

.....................

Když jsem se dnes ve tři v noci konečně dostala do postele, koukala jsem do tmy a přemýšlela, jestli cítím nějakou úlevu. Odvalení obrovského balvanu se však zatím nekonalo.
Dnes mě čeká ještě jedna důležitá věc a nejsem schopná otevřít knížku a připravit se na ni.

Jediné, co cítím, je únava... taková ta, co svým ledovým klidem prostupuje každou molekulu těla a nedává mu cítit žádné bolesti ani radosti... jsem prostě citově úplně apatická, utlumená, všechno muselo v posledních třech týdnech stranou.
Současně ale cítím, že krize, přicházející jako ozvěna nějakou dobu po nárazu, je blízko. A tak doufám, že vydržím ještě do večera, až doma nikdo nebude, naliju si panáka a dám všemu volný průchod...

Chci tímto poděkovat všem svým blízkým i vzdálenějším, kdo mi v posledním roce, a obzvláště v jednom období na jaře a teď na podzim, stáli věrně po boku a všemi možnými prostředky mě podpořili. Případně za mě hasili nějaký požár... Díky vám to mám za sebou, a co bude dál, to už je jiná kapitola.

Průvodce Roger Scruton

Ano, už jsem ho dvakrát rozsáhle citovala. Čím více se do něj nořím, tím více chápu význam této knihy a nadávám si, že jsem si ji nepřečetla hned v prváku, když nám ji doporučili - a od té doby ještě několikrát.
A tak jsem se rozhodla ji tímto doporučit těm, které zajímá současná, moderní, postmoderní, populární kultura, chápaná v tom nejširším slova smyslu.

Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře v jednotlivých kapitolách seznamuje čtenáře s tím, jak se od počátku modernistických tendencí ve všech oblastech umění měnil význam, chápání, vnímání, společenská funkce tohoto. A dělá to velice prospěšným způsobem, protože se neomezuje na pouhé konstatování v rámci jednoho, konkrétně kunsthistorického oboru, ale je si vědom těch nejširších souvislostí. Industrializace společnosti, ztráta náboženství, změna poměru dělnictva a střední třídy, opouštění venkova a růst měst, ztráta vztahu k půdě. Přechod umění z úlohy paralelního únikového světa k úloze zboží. Úloha umělecké byrokracie, udržující nevědomé v nevědomí a vědomé v opovržení.

Mohla bych citovat celé stránky. Vřele, vřele doporučuju. Hned na začátku se dozvíte hlavní rozdíly ve vnímání kultury - a můžete se rozhodnout. Líbí se vám více tento názor: "...kultura formuje jazyk, umění, náboženství a dějiny a zanechává svůj otisk i na těch nejnepatrnějších událostech. Žádný člen společnosti, jakkoli špatně vzdělaný, není bez kultury, neboť kultura a příslušnost k jistému společenství jsou jedno a totéž."
Nebo byste se přiklonili k tomuto názoru: "Kulturu nemá každý, neboť ne každý má dostatek volného času, zaujetí a schopností, aby se naučil vše potřebné. Tedy kultura je majetkem vzdělané elity, duchovní výdobytek, vyžadující inteligenci a studium."

Já za sebe, oproti svým dřívějším názorům, se začínám vzhledem k bezprostředním zkušenostem přiklánět k názoru druhému. Asi se tím takhle na první pohled řadím k těm, co tomu rozumí, což bych nerada ... problém je mnohem složitější. Podívejme se kolem sebe s otevřenýma očima, čtěme a vzdělávejme se. A diskutujme.

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. Na konci je pěkný seznam další doporučené literatury:-)

Jenom dnešní četba...

A zase Scruton. Ten chlap má fakt podnětné myšlenky. Včera jsme se s Kecu při našem bleskovém "filosofickém" rozhovoru zadumaly nad tímto odstavcem:

"Když víra není daností, nýbrž pochybným přežitkem nebo těžce vydobytým osobním úspěchem, pak se potřeba náboženství zhmotní v jeho nových podobách, z nichž některé se ke svému náboženskému základu otevřeně přiznávají, třeba jako výbuchy New Age, které nakrátko zachvátily mladé, jiné tento základ jednoznačně popírají, jako nyní vyhaslé, nebo alespoň spící sopky fašismu a komunismu. Každá z těchto podob však představuje vzedmutí kolektivního niterného pocitu, že je třeba najít cosi, co by zaplavilo trpící duši novým citem a utopilo smutek z osamění. Charakteristickým znakem těchto náhražkových náboženství je rys, který odsuzovali všichni modernisté, a sice sentimentálnost. Sentimentálností míním touhu po slávě hrdinské nebo jinak proměňující vášně, avšak bez toho, že bychom ji skutečně museli prožít. Pokusíme-li se zachytit ji uměleckou formou, dopadneme stejně jako komunistické a fašistické společnosti: toto zpodobení zůstane na úrovni kýče, jakým byl socialistický realismus nebo norimberské demonstrace. Kýč je dle mého názoru náboženským fenoménem, pokusem o zamaskování ztráty víry tím, že se svět zaplní napodobeninami emocí, mravnosti a estetických hodnot."

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. S. 116-117.

mjůzyk v těžkých dobách

Překvapivě mi zvedla náladu, po dlouhé době, co jsem ji neposlouchala - Regina Spector. Kousek textu písně On The Radio:

This is how it works
You‘re young until you're not
You love until you don't
You try until you can't
You laugh until you cry
You cry until you laugh
And everyone must breathe
Until their dying breath

No, this is how it works
You peer inside yourself
You take the things you like
And try to love the things you took
And then you take that love you made
And stick it into some
Someone else's heart
Pumping someone else's blood
And walking arm in arm
You hope it don't get harmed
But even if it does
You'll just do it all again

Básník je ten, kdo má sílu básnicky viděti.

Veškeré mé pisatelské síly se teď soustředí na jediný výkon, což je důvod, proč v poslední době jen opisuju moudrá slova, která nacházím... Kdyby nestála za sharing, ani by tu nebyla:-)

prostě Albert

Tohle mě dnes po ránu pobavilo... asi se v tom sama trochu vidím...

"My passionate sense of social justice and social responsibility has always contrasted oddly with my pronounced lack of need for direct contact with other human beings and human communities."

Albert Einstein

Jenom dnešní četba...

„Víme, že jsme zvířata, že jsme součástí řádu přírody, jsme svázáni zákony, které nás poutají k přírodním silám, jež vládnou celému světu. Jsme přesvědčeni, že bohové jsou náš výmysl a že smrt je přesně tím, čím se zdá být. Náš svět byl zbaven kouzla a naše iluze byly zničeny. Přesto však nedokážeme žít tak, jako by toto byla celá pravda o našem životě. I moderní člověk je přinucen k tomu, aby chválil a obviňoval, miloval a nenáviděl, odměňoval a trestal. I moderní člověk – a zvláště pak moderní člověk – si uvědomuje své „já“, středobod svého bytí. A i moderní člověk se snaží spojit s ostatními „já“ kolem sebe. Proto vnímáme ostatní, jako by byli svobodnými bytostmi, jimž „já“ nebo duše dává život a jež čeká osud, přesahující tento svět. Když však tuto představu opustíme, promění se mezilidské vztahy v mechanickou parodii sebe sama, svět bude zbaven lásky, povinnosti a touhy a zbude pouhé tělo (dříve jeviště duše), přepínající kanály své soukromé televize. Moderní věda dodala povahu „jako by“ i lidské svobodě, nikdy by se jí však nemohlo podařit přimět nás žít bez bez víry ve svobodu.“

Scruton, Roger. Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře. Praha : Academia, 2002. S. 101.

Paralely

Nedá mi to jinak... Je neuvěřitelné, jak byla situace ve společnosti, kultuře, sportu před 80 lety podobná té dnešní. Člověk se stále učí, i to, že doba moderní je doba moderní a že to, co funguje teď, dost často vzniklo už tehdy:-).

Následující výstřižek je z časopisu Linie, který vycházel v Českých Budějovicích v 30.letech minulého století. Autorem dlouhého, zajímavého a čtivého článku Hledá se smysl umění je k.f. (Karel Fleischmann), únor roku 1933.

Gogo je zpět! Tentokrát politicky...

Možná si pamatujete na Goga. Navštívil nás párkrát na jaře a obveselil svým uměním karikatury.

Dnes přidávám další příspěvek - vzhledem k blížícímu se Adventu na křesťanské téma:-)



Jenom připomínám, že rok vzniku je 1936, více zde.
Další příspěvky najdete ve složce historický zážitek.

Fascinace.

Přichází obvykle nečekaně.

Náhle nás přinutí se zastavit a podívat se, zaposlouchat se, celými svými smysly, celou duší.

Mráz přeběhne po zádech, dech se zastaví a srdce se prudce rozbuší.
Oči zvlhnou.

Pocity, které se nedají popsat. Jako dar přímo z nebes. Stojíme nehnutě, přesto se pohybujeme... naše duše odletí a zase se vrátí, obohacena o zcela novou zkušenost, o dar krásy světa... Odnášíme si ho s sebou a už nikdy nás neopustí, i když se někdy musí schovat hodně hluboko...

Zvuk, melodie, barva, dálka, výška, světlo, pohled, úsměv, dotek, struktura, vůně, chuť, bolest, materiál, radost...

Čistá radost ze jsoucna.



Michael Kenna - fotografie

Rychlebky

Po velmi, velmi dlouhé době se mi splnilo, co jsem si přála - puťák na horách. Byly to "jen" moravské Rychlebské, bylo to "jen" na tři dny, a bylo to "až" v polovině listopadu, ale rozhodně to stálo za to.

Sešla se nás příjemně veliká skupina dvou kluků a tří holek, takže i při chůzi jsme se skoro všichni slyšeli:-) Putovali jsme od Javorníka do Ostružné, nejčastěji přímo po hřebeni.

Opuštěná hranice, horské travnaté louky mezi stromy, sluníčko i mlha, kamenitá cestička mezi borůvčím akorát na jednu nohu, dokopce a skopce, vítr na zpocené kůži. Spadané listí, hučící vichr, lesní ticho, kapky bušící do kapuce, rachot šutrů a večerní četba Saturnina...

A jako vždy, člověk by tam zůstal ještě pár dalších dní... třeba prošel přes Jeseníky až do Orliček...



fotky zde
Vaškovy fotky zde

A lepší literární líčení a naše inspirace zde.

Zdrhací choutky

Někdy stačí tak málo...

... venku svítí slunko, a člověk má chuť se sbalit a vyrazit... Všem, kteří mají podobné choutky, posílám video, které jejich utrpení asi ještě trochu zvětší...:-). Takže se omlouvám, užijte si to.

Já se teď dvakrát víc těším na víkend...

Dívka v červeném svetru

Proč sem vkládám tohle video, pochopí jen ti, kteří četli knížku Naivní.Super.

A pokud se nechytnou, prozradím - hlavnímu hrdinovi této knížky (se kterou jsem například pracovala v alternativním duchovním programu na Oikose) se líbí jedna dívka, se kterou se setká díky tomu, že hlídá syna jedněch sousedů... no je to trochu na delší vysvětlovaní. Každopádně, připodobní dívku k Alanis v červeném svetru...

A protože si občas nemůžu v těchhle věcech pomoct, našla jsem klip, na který jsem si díky Erlendu Loe vzpomněla.

A teď se můžete mrknout i vy.

Vyhledávání kaváren - v Praze

Vracím se obloukem k tématu kaváren.
Náhodou jsem narazila na stránku, která by mohla být tím, co občas potřebujeme - najít kafe v Praze, někde na konkrétním místě, nebo podle zadaných parametrů.
Tak se mrkněte na kafevemeste.