Jane Eyre (2011)

Po dlouhé době v kině, poprvé v Oku, notoricky známý příběh, velice zajímavý zážitek.
Tahle adaptace vůbec poprvé vystihla moje představy o místech, kam se Jane dostala, když utekla z Thornfield Hall. Neutěšené, osamělé, rozlehlé, nelítostné pláně vřesovišť v knize Charlotty Brontë přesně vystihují pocity, které Jane musela prožívat - odešla od muže, kterého milovala, protože s ním nemohla být, a tím pro ni skončilo jakékoli spojení s lidmi, se společností. Obrátila se k jediné zbývající hodnotě - k Matce přírodě, schoulila se do její náruče a poprvé za svůj život se odevzdala osudu.
Nezní to moc povzbudivě a ten film vůbec povzbudivý není. Tahle adaptace se totiž zaměřuje na černou stránku známé romantické knihy - na to, co je v knize strašidelného a nejasného, temného a tajemného, na utrpení Jane jako dítěte a na utrpení Jane dospělé, když nemůže být s tím, kdo se k ní tolik hodil.
Poprvé jsem si u tohoto filmu uvědomila, jak obrovské rozdíly mezi Jane a Rochestrem jsou. Skoro dvakrát starší a navíc muž, byl o století starší co do zkušeností - se společností a jejími pravidly, v kontaktu s druhým pohlavím, se světem, který procestoval. Kontrastem k tomu je Jane, která přichází z internátní školy, kromě ředitele nikdy nemluvila s mužem, neviděla nic než dům své tety a svou školu a světem cestovala pouze ve své bohaté fantazii. Musela si vybojovat, aby přežila, a byla díky tomu silná a neústupná. Její nevinnost a čistota, a současně síla, klid, vášeň, inteligence, přímost, unaveného Rochestra samozřejmě okouzlí, ale nebyl by to on, aby ze situace netěžil. Hraje si s Jane, která se neumí bránit, uvědomuje si, že nejedná správně, ale stále v tom pokračuje, až dosáhne svého. Kdo by ho nemiloval :-).
Tahle adaptace shrne rozvíjení jejich vztahu do pár krátkých, ale intenzivních setkání, takže lze jen těžko uvěřit, že tam vzniklo tak silné pouto. Režisér i scénáristka se tedy spolehli na notorickou znalost jejich příběhu a rozhodli se poukázat na jeho jiné rozměry. Ti, kteří si chtějí užít přesný přepis knihy na plátno, můžou shlédnout například adaptaci z r.1983 s Timothy Daltonem a Zelah Clarke v hlavních rolích (je to taková statická konverzačka). Mě osobně se hodně líbila adaptace z roku 2006, s Ruth Wilson a Toby Stephensem, která se právě na rozvíjení vztahu mezi hlavními hrdiny hodně soustředí.
Film lze doporučit také kvůli skvělé scénografii - dechberoucí exteriéry, nádherné interiéry, puntičkářské kostýmy. Plus spousta tmavých scén pouze se svíčkami...
A nenechte se zmást trailerem... podle něj je to velice akční film. Není.

Zdroj: IMDB