Bylo to trochu jako loučení se se starými přáteli.
Myslí probíhaly vzpomínky na to, které triko se mnou zažilo co, kde jsem koupila tohlencto a jak jsem mohla získat tak úžasný svetr? Případně, proboha, jak jsem tohle někdy mohla nosit...
Všechno to skončilo ve velkých pytlech, pár dní se kolem toho váhavě chodilo a nakonec se to odvezlo na vlak... (kromě tří svetrů, které jsem na poslední chvíli vytáhla a schovala zpět do skříně... mám s nimi nové plány). Doufejme, že potřebnější alespoň něco užijí.
Teď jsou skříně trochu prázdnější, přehlednější. Doufám, že se zase příliš rychle nezaplní, na třízení nenošeného oblečení nemám náladu každý rok.
Žádné komentáře:
Okomentovat