LIX.

Když na mě doléhá únava z cesty a žízeň parného dne, když příšerné hodiny soumraku vrhají stíny na můj život, tu volám nejen po tvém hlase, nýbrž i po tvém doteku, můj příteli.

V mém srdci je úzkost pro bohatství, které jsem ti nedal.

Vztáhni svou ruku v noci a dej, abych ji uchopil, naplnil a podržel, dej mi pocítiti její dotek na rostoucích prostorách mé opuštěnosti.

Rabindranath Thákur: Česání ovoce.