Pamatujete si ještě na dobu, kdy jsme říkali : "Až budu velká/ý, budu (mít)..."?
Je jedno, zda to byl plán týkající se vlastnění věcí, budoucí profese, domácích zvířat či podobně. Časem se naše přání měnila, revidovala. Něco jsme zavrhli jako ptákovinu, něco v naší duši zůstává dosud...
A taky se v průběhu let měnil začátek věty: "Až dodělám školu...", "Až se přestěhuju od našich...", "Až budu mít děti...".
Pro mě je po dlouhé roky zaklínadlem úvod "Až budu mít peníze". Nesnáším tento problém z hloubi duše, a přece se ho nemůžu zbavit. A tak si spřádám sny o tom, co všechno budu dělat, až na to budu mít...
Např., hodlám se obklopovat stohy knih a časopisů. Momentálně na mém top listu periodik, které bych si ještě dnes objednala, jen na to mít, jsou:
Respekt, A2, Era 21, Blok, Art&Antiques, Architekt, Literární noviny, Gymnasion, Ateliér, Apetit, Dějiny a současnost, The NYTimes, The Guardian, National Geographic.
Možná jsem na něco zapomněla... ale i tak je to dlouhatánský seznam, nehledě na kila papíru, které bych musela někde skladovat :-).
Ale co...
Až budu mít vlastní byt...
3 komentáře:
... úplně nevím, čím to je, ale čím víc se blíží - nebo už tu je - onen okamžik "mám peníze", tím víc mám pocit, že je nemám... každopádně jsem si před víkendem objednala Gymnazion a počítám dny do výplaty :-)
Krásná pointa :)!
Jinak, až budem velký, Ty budeš slavná návrhářka a já Tvůj manažer, pamatuješ? A taky budem bydlet spolu v úžasném bytě s obatikovanými závěsy :)))!
Navrhovala bych nemít peníze nebo tak akorát na respekty a gymnaziony a udržet si ideály a sny... nějak mě to setkání se společností peněz vzalo...
Hezký návrh...
Obávám se, že bys takhle nemluvila, kdyby ses musela pár měsíců krmit jen čínskýma polívkama, nevystrčila paty z města, nemohla ani na kafe ani do kina a rozpadalo by se ti spodní prádlo:-)
Jde jen o to, co s těma penězma děláš.
Okomentovat