
V noci jsme spálili čarodějnice, tedy i vše nedobré v nás, čeho se chceme zbavit. Symbolizovala ji střapatá postavička z klacíků...
A po ní vzplála na hranici moje kytara. Chtěla bych jí touto cestou vzdát hold, za to, že se mnou vydržela více méně věrně od mých kytarových počátků doteď. Mé objevy, co všechno se z ní dá vyloudit za zvuky, naše společné cestování po koutech této země, mé bolavé prsty, její odlepující se kobylka... na to všechno zůstanou v mé paměti vděčné vzpomínky.
I když ji nahradí nová, ta první je vždy nejdůležitější.

2 komentáře:
No jo... Uprimnou soustrast... (Pamatujes, jak jsme slavnostne palily tu mou...?)
pamatuju...vyuzila jsem stejne prilezitosti...smrdelo a plalo to stejne...
Okomentovat