Šlapu vodu...

... uprostřed moře a hledám, kde uvidím břeh, aspoň srpeček příslibu pevné země pod nohama, abych věděla, kterým směrem se vydat.

Nemám ráda, když se neorientuji. A v posledních týdnech plavu více než kdy jindy v informacích, neschopna odhadnout, co všechno do závěrečné práce patří a co ne. Situaci komplikuje hejno žraloků, piraněk a delfínů, ztěžujících soustředění tak, že občas zapomenu i na to šlapání vody. To se pak člověk pořádně naloká hořké mořské vody a motivován zvýšeným tlakem udělá i pár temp naslepo. Pak se zase zastaví a rozhlíží, proč mu aspoň chobotnice neporadí?

V sobotu nabídl odpočinek kolemjedoucí člun. Chytila jsem se bortu a poklábosila s posádkou o věcech na tisíce námořnických mil vzdálených od hloubky, která byla v tu chvíli pode mnou. Pak odpluli. Dobrou náladu udržel ještě pozdně večerní rozhovor s delfínem, který mě ocasní ploutví párkrát propleskl.
V hlavě mi přeskočilo pár spojení a druhý den jsem začala jednat, vysílajíc pleskáním dlaní naplocho na hladinu alarmující zprávu tomu, kdo mě čeká na tom břehu. Ozval se, sice s alternativnějším návrhem na využití temp, než jsem čekala, ale psychicky to pomohlo. Zachytila jsem směr jeho vysílání a učinila pár zkušebních temp jeho směrem. Začít se musí pomaličku, aby nepřišly křeče...

A jak dokládá tato spousta řádků, technická vybavenost a připravenost by snad byla. Teď ještě doplnit obsahovou stránku, rozvrhnout dobře síly a plavem vpřed!