Když prší

Když prší,
kvetou paraplíčka.
Když prší voda do ticha,
poslouchej déšť a zavři víčka.
Když prší,
kvetou paraplíčka
a každé někam pospíchá.

Jiří Žáček

Jaro navzdory upřímným a tvrdým pokusům postupuje v opanování krajiny zvolna. Pozoruji otevřeným oknem, jak zahradu bičuje vytrvalý, studený déšť jarní bouřky. Voní mokrá hlína, ale ne tak, jako v létě, kdy vyprahlá syčí šokem ze střetu s vodou. Teď je vlhká stále, přijímá vodu s povděkem, jak má, jako elixír života. Až vysvitne slunce a paprsky ohřejí vše živé, propukne zuřivý růst, tak rychlý, že by se při troše trpělivosti dal pozorovat pouhým okem. V tom spočívá síla jara, v neporazitelné kombinaci vody a slunce, která probudí vše, co se probudit chce.
A tak, místo abych se zlobila na mokré sobotní odpoledne, s radostí vnímám přívaly vody. Příroda ji po suché zimě tolik potřebuje...