pátek 15. února 2013
neděle 10. února 2013
A co budeš studovat teď?
... se mě zeptalo několik lidí.
NIC.
Kromě toho, co mě oslovuje stále víc, a co se mi zdá stále důležitější - estetická výchova a smysluplná pedagogika. Ale nemusím z toho psát už žádnou další diplomku nebo skládat zkoušky. Teď už si to udělám tak, jak chci já.
Takže ano, má studia jsou, po nepočítaně letech, úspěšně za mnou. Ještě se s tím vyrovnávám - občas se mi ta úleva zdá až k neunesení. Ne, že bych posledního půl roku chodila do školy, jen tam byl pořád ten pocit tlaku na dodělání. Nakonec jsme dospěla k závěru, že napsat diplomku je spíše záležitostí vůle, odhodlání, zaťatých zubů, schopnosti se zorganizovat a sedět dost dlouho na židli, než vyspělé inteligence a hlubokého vzdělání. Jak smutné, a současně jak jasné. Jen obraz vysokého školství.
Neodpustím si ještě poděkování, jako na Oscarech: především našim, kteří všechny mé studijní nápady přijímali s klidem a aktivní podporou (kromě toho, že se půjdu vyučit švadlenou... no, pořád ještě je to otevřená možnost, není nad zvládnuté řemeslo). A pak taky vám všem, co jste mi drželi pěsti a občas i pomohli.
Tak, co teď podniknem s mým volným časem?
(Jo, a kdybyste věděli o nějakém zajímavém místě pro mě, dejte vědět:-)
NIC.
Kromě toho, co mě oslovuje stále víc, a co se mi zdá stále důležitější - estetická výchova a smysluplná pedagogika. Ale nemusím z toho psát už žádnou další diplomku nebo skládat zkoušky. Teď už si to udělám tak, jak chci já.
Takže ano, má studia jsou, po nepočítaně letech, úspěšně za mnou. Ještě se s tím vyrovnávám - občas se mi ta úleva zdá až k neunesení. Ne, že bych posledního půl roku chodila do školy, jen tam byl pořád ten pocit tlaku na dodělání. Nakonec jsme dospěla k závěru, že napsat diplomku je spíše záležitostí vůle, odhodlání, zaťatých zubů, schopnosti se zorganizovat a sedět dost dlouho na židli, než vyspělé inteligence a hlubokého vzdělání. Jak smutné, a současně jak jasné. Jen obraz vysokého školství.
Neodpustím si ještě poděkování, jako na Oscarech: především našim, kteří všechny mé studijní nápady přijímali s klidem a aktivní podporou (kromě toho, že se půjdu vyučit švadlenou... no, pořád ještě je to otevřená možnost, není nad zvládnuté řemeslo). A pak taky vám všem, co jste mi drželi pěsti a občas i pomohli.
Tak, co teď podniknem s mým volným časem?
(Jo, a kdybyste věděli o nějakém zajímavém místě pro mě, dejte vědět:-)
pondělí 4. února 2013
pondělí 28. ledna 2013
Roky 2011 a 2012 na čb negativu
Naskenovala jsem fotky z loňské zimy a jara, co jsem fotila na černobílý negativ. Jsou všechny na mé picase.
čtvrtek 24. ledna 2013
pondělí 14. ledna 2013
Diplomka finished
Komu jsem se ještě nechlubila - dopsala jsem to a v termínu odevzdala. Teď ještě obhajoba a státnice a jsem out.
Díky všem, kdo mi vytrvale či náhodně psali podpůrné zprávy, kdo se aktivně zapojili radami a sháněním literatury, kdo na mě mysleli a posílali mi zbytky své energie. Pomohlo to.
Díky všem, kdo mi vytrvale či náhodně psali podpůrné zprávy, kdo se aktivně zapojili radami a sháněním literatury, kdo na mě mysleli a posílali mi zbytky své energie. Pomohlo to.
čtvrtek 20. prosince 2012
Možná ty pocity znáte.
Automatizované vykonávání denních rituálů. Za 10 minut už nevím, jestli jsem si ty zuby teda čistila, nebo ne. Skládám nádobí z myčky, přijde myšlenka, běžím ji zapsat, k nádobí se už nevrátím. Automatické úsměvy při konverzaci s kýmkoli. Mě je fakt jedno, co mi teď zrovna říkáte... Večer jdu na večírek, abych z toho aspoň občas vypadla, a stejně se nezmůžu na nic jiného, než sedět, poslouchat, co si ostatní povídají, koukat do prázdna a pojídat bezmyšlenkovitě cokoli, co je v dosahu ruky. Stejně nemám, co bych k tématu dodala - nečtu zprávy, časopisy se vrší na hromadě na později. Poslední beletrii jsem měla v rukou o prázdninách, zůstala nedočtená. Podlaha pokoje je pokrytá hromádkami knih, není možno vysávat. Aspoň se mi tu nekupí zasychající nádobí... Každý den pozoruji tmavé kruhy pod očima a přibývající vrásky. Až donedávna se mi vyhýbaly.
Teď před Vánocemi je situace stokrát horší, než by byla třeba o prázdninách: je mnohem víc večírků plných lidí, kteří vás rok neviděli a těšili se na vás, a vy jste se taky těšili. Doma je o něco víc nároků na to, jaké úkoly mají být splněny a kdy. Je třeba sehnat dárky, ale nezbývá fantazie na jejich vymýšlení. Nesnáším kupovat a darovat blbosti k ničemu.
Prožitek a zážitek je třeba fixovat reflexí, aby se z nich stala zkušenost (to vyplývá z teoretické části mé práce). Takže: ano, mohla bych pracovat jako vědecký pracovník, dokážu se vášnivě ponořit do tématu, nikdy nemám dost načteno, abych byla spokojená, baví mě srovnávat různé teorie, jsem nadšená, když se věci propojí a mě napadne něco originálního. NICMÉNĚ: nesměla bych mít žádné blízké, i když oni by asi časem sami odpadli, protože bych jim nevěnovala NIC, ani čas, ani pozornost. Buď bych umřela na hlad, nebo na obezitu. Něco by mě zajelo, nebo bych něco zajela já a pak by mě zavřeli (hm, to by bylo času na studium...). Prostě, můj ŽIVOT by stál za houby. Takže, na základě těchto poznatků opravuji předchozí tezi: Nemohla bych být vědeckým pracovníkem, protože mě to příliš pohlcuje, ždímá, vyčerpává.
Myslela jsem si, že se sem občas svěřím s nějakým úžasným poznatkem, který jsem někde vyčetla, ale bohužel.
Pro všechny ty, na které jsem letos neúmyslně zapomněla s dárkem nebo aspoň PFkem - berte to prosím sportovně. Od února jsem zase fit a přítomná v tomto světě (jestli to všechno stihnu). Možná udělám další narozeninový taneční večírek, anebo to vynahradím příští Vánoce.
Přeju všem krásné svátky, hlavně klid a dobré zdraví, a dobrý rok se scifi číslem 2013.
Automatizované vykonávání denních rituálů. Za 10 minut už nevím, jestli jsem si ty zuby teda čistila, nebo ne. Skládám nádobí z myčky, přijde myšlenka, běžím ji zapsat, k nádobí se už nevrátím. Automatické úsměvy při konverzaci s kýmkoli. Mě je fakt jedno, co mi teď zrovna říkáte... Večer jdu na večírek, abych z toho aspoň občas vypadla, a stejně se nezmůžu na nic jiného, než sedět, poslouchat, co si ostatní povídají, koukat do prázdna a pojídat bezmyšlenkovitě cokoli, co je v dosahu ruky. Stejně nemám, co bych k tématu dodala - nečtu zprávy, časopisy se vrší na hromadě na později. Poslední beletrii jsem měla v rukou o prázdninách, zůstala nedočtená. Podlaha pokoje je pokrytá hromádkami knih, není možno vysávat. Aspoň se mi tu nekupí zasychající nádobí... Každý den pozoruji tmavé kruhy pod očima a přibývající vrásky. Až donedávna se mi vyhýbaly.
Teď před Vánocemi je situace stokrát horší, než by byla třeba o prázdninách: je mnohem víc večírků plných lidí, kteří vás rok neviděli a těšili se na vás, a vy jste se taky těšili. Doma je o něco víc nároků na to, jaké úkoly mají být splněny a kdy. Je třeba sehnat dárky, ale nezbývá fantazie na jejich vymýšlení. Nesnáším kupovat a darovat blbosti k ničemu.
Prožitek a zážitek je třeba fixovat reflexí, aby se z nich stala zkušenost (to vyplývá z teoretické části mé práce). Takže: ano, mohla bych pracovat jako vědecký pracovník, dokážu se vášnivě ponořit do tématu, nikdy nemám dost načteno, abych byla spokojená, baví mě srovnávat různé teorie, jsem nadšená, když se věci propojí a mě napadne něco originálního. NICMÉNĚ: nesměla bych mít žádné blízké, i když oni by asi časem sami odpadli, protože bych jim nevěnovala NIC, ani čas, ani pozornost. Buď bych umřela na hlad, nebo na obezitu. Něco by mě zajelo, nebo bych něco zajela já a pak by mě zavřeli (hm, to by bylo času na studium...). Prostě, můj ŽIVOT by stál za houby. Takže, na základě těchto poznatků opravuji předchozí tezi: Nemohla bych být vědeckým pracovníkem, protože mě to příliš pohlcuje, ždímá, vyčerpává.
Myslela jsem si, že se sem občas svěřím s nějakým úžasným poznatkem, který jsem někde vyčetla, ale bohužel.
Pro všechny ty, na které jsem letos neúmyslně zapomněla s dárkem nebo aspoň PFkem - berte to prosím sportovně. Od února jsem zase fit a přítomná v tomto světě (jestli to všechno stihnu). Možná udělám další narozeninový taneční večírek, anebo to vynahradím příští Vánoce.
Přeju všem krásné svátky, hlavně klid a dobré zdraví, a dobrý rok se scifi číslem 2013.
úterý 11. prosince 2012
čtvrtek 6. prosince 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)