Stylově - na stole

Bílé nádobí - nuda, nebo elegantní klasika a krása jednoduchých tvarů?



Zdroje:
Marianne bydlení, leden 2007
Canadian House and Home, October 2005

A tak

Protože už je to oficiální: zpracovávám pro památkový ústav katalogy jedné zámecké knihovny, tzn. přepisuju záznamy o dokumentech z fyzických katalogů do knihovnického systému Clavius. Je to místama fuška, místama otrava, ale zatím mě to docela baví. Občas si říkám, že některou knížku bych si moc ráda přečetla...

Zahrada rozkvétá do krásy, momentálně jedou tulipány, jak je vidět z pravého sloupečku. Doma nám krášlí prostory množství pugétů, které dostala mamka k narozeninám. Nad některými vazbami kroutím hlavou... naštěstí není těžké je očesat od přebytečných "okras" a těšit se jen z květin. Bylinky prošly jarním sestřihem, tak jsem zvědavá, jestli se z toho vzpamatují. Obzvlášť šalvěj to dost schytala, ale té mám z loňska ještě třetinu sklizně.

Přes zimu mi v pokoji chcíply tři rostliny (u bambusu mě to moc nepřekvapilo, ale štěstíčko a tlustice mi nejdou z hlavy). Těžko říct, čím to je.

Vypadá to, že budu malovat. Ve svém i bráchově pokoji. Ten projde mírnou změnou a chtěla bych si v něm zařídit drobnou dílnu. Už mě nebaví to všechno kramařit na tom jednom vytíženém prostoru... těším se, jak tam přestěhuju všechny rukodělné krámy a vytvořím si "obytnou" zónu, kam se vlezu. Taťka slíbil vyrobit speciální poličky nad stůl. Snad to bude dřív než za deset let...

Nestíhám nic kromě nestíhání pracovních povinností. A to mě ještě taťka tahá kamsi do České Lípy na měření divadla. Jsem z něj nadšená.

Tento víkend slaví náš oddíl 20 let od svého vzniku. Těším se na dávné tváře, pokud teda přijdou. Teď, když už mám "job", přestávám se na tyhle scuky stydět chodit. Zkuste pořád dokola opakovat, že jste na pracáku, když všichni kolem budují kariéru:-). Ne, že by mi o ni tak šlo, ale vypadat furt jak debil není zrovna zábava.

Tento týden musím zaplatit přihlášku. Rozhodla jsem se jít na magistra. Poslední pokus o praktičtěji zaměřené vzdělání (učitelství estetické výchovy pro střední školy). Je to "u nás" na katedře a něco na pajdáku. Netvrdím, že musím nutně učit, ale mít na to papíry nemůže uškodit.

Oběd

Italské bramborové noky s domácí brynzou a olivovým olejem + Ledový salát, mražená bazalka z loňska, olivový olej a špetka soli = luxus jednoduchých chutí, plnost tak akorát.

Stylově II.

Koloniální styl

Styl obrovských oken rozdělených na menší tabulky. Interiéry vypadají, že je pořád ráno.
Převládá bílá, aby se člověk alespoň pocitově ochladil (což platí spíš pro rovníkové oblasti), případně barvy koření, prostor mají také světlá i tmavá dřeva. Atmosféra s nádechem exotiky, tradičně tkané a barvené textilie, výhledy do palem, velké terasy a voliéry s křičícím ptactvem (občas opice). Dveře či okna s barevnými dřevěnými okenicemi vedou do stinných dvorů, skleníků nebo na terasy. Všude plno zeleně, takže někdy nevíte, jestli jste ještě vevnitř, nebo už venku.

Návratem do minulosti a využitím přírodních materiálů je příbuzný předchozímu stylu (stejně jako příbuzenstvím národnostním). Důležité je uvědomit si, že není cílem vytvořit historický interiér, ale pomocí materiálů, barev a současných prostředků zachytit jeho atmosféru.

Historicky je to s ním trochu složitější, každý kolonizátor si dovezl do nových krajů obraz architektury své staré vlasti a tak existuje architektur koloniální doby několik, navíc se na nich také podepsala délka tohoto období (od konce 17. do poloviny 19.stol, to se ve střední Evropě vystřídalo baroko, rokoko, klasicismus, empír, biedermayer, inženýrská architektura a neo-styly). Typický a známý je španělský koloniální styl (Jižní Amerika, např. Havana) nebo Queen Anne style (severní Amerika, Austrálie).

U nás je trochu problém s tou dlouhou zimou a naprosto odlišnou architektonickou tradicí - uzavřenými, malými místnostmi s malými okny. Hlavně aby nebyl průvan.






Zdroje:
Elle, srpen 2004
web
Wiki

Stylově I.

Moje jaro je vždycky provázeno touhou po změně, jak už jsem zmínila dříve. Hledaje inspiraci a nápady pro své prostory, nacházím toho tolik, že nabízím k nahlédnutí i vám.


Styl numero uno

Říká se mu prostý styl, simple style, nebo taky cottage style.
Dominuje barva bílá v kombinaci s přírodními, tlumenými odstíny šedivé, béžové, modravé, hnědavé a míchaninami všech dalších barev. Inspiračně vychází z venkovských domů, chat, i způsobu života v nich. Nejde tedy jen o to, jak vypadají interiéry, ale jakým způsobem se zde žije - nábytek a podobné vybavení se spíš opraví a nově natře, případně nakoupí v bazaru a antiku (kombinují se tedy kousky z různých dob a různých slohů, často se sjednocují právě nátěrem), pěstují se bylinky a zelenina na vlastní zahradě (která zcela samozřejmě obklopuje dům), vyrábí a používají se domácí produkty (marmelády, mýdla,...), případně se nakupují organické, fair-trade a místní produkty. Spotřebovávají se všechny použitelné "odpady" - zbytky látek, papíru, skla, nebo se přísně třídí.
Vše se inspiruje přírodou a návratem do minulosti, ale nebrání to přítomnosti luxusu současného městského života (jen to nesmí být zbytečně vidět:-). Je to vlastně takový romanticky zestetizovaný vesnický styl.
Bohužel, v paneláku se takového vzhledu dociluje obtížně... ;-)



Inspirace:
časopis cottage style
Provence
Shabby chic
Belle Blanc
Atelier September

Zdroje:
Canadian House and Home, October 2005
Vítejte doma, 9/2008
web

Pro Pošt.

"I have found it helpful to think of a garden as sculpture... that is, large enough and perforated enough to walk through."

James Rose, landscape architect
převzato z Garden design, Set/Oct 2005

Garden design

Moje oblíbená zahradní + architektonická kochačka. Toto číslo zaměřené na současný zájem o modernismus poloviny minulého století.
Líbí se mi rozmístění textu a obrázků, kolik prostoru je věnováno detailům rostlin i jednotlivým zákoutím domů. Přehledné a jednoduché, přesto chic (jako kniha za spoustu peněz).

Bílá

Proč přemýšlím o bílých zdech?








Další úchvatné obrázky zde a zde a tu. A taky tady a tuhle.
Nebo zkuste do Googlu zadat white interior.

Touha po změně

Asi je to normální... v průběhu let se nám "mění oko" a některé prvky interiéru, ve kterém trávíme nejvíce času, je třeba obměnit (případně se úplně přestěhovat:). Poslední rok koukám značně kriticky na své kanárkově žluté stěny a přemýšlím o změně barvy. Je fakt, že do mé nory přináší aspoň pocit slunka (které sem nesvítí přibližně 6 měsíců v roce), ale nějak jsem z ní vyrostla. Taky bych se hrozně ráda zbavila tmavě modrého koberce, který je tak zničený, že i po úklidu vypadá pořád hrozně.

Protáhlá nemoc mi poskytla čas na listování některými časopisy a přemýšlení o změně. Momentálně to vypadá na obligátní bílé stěny a béžovou podlahu, což zní dost nudně, ale když si vezmu, co všechno je v pokoji barevného a výrazného, zdá se mi to jako krok správným směrem (k více dospěláckému pokoji:-). Mohlo by se to celé opticky zvětšit a provzdušnit. Bylo by samozřejmě potřeba taky vytřídit přebytečné krámy, což se mi daří pomalu, ale ještě je tu možnost část věcí přestěhovat do pokoje po bráchovi, na který mám zálusk jako na svou "dílničku". Tam bude ostatně taky potřeba vymalovat (mezi stěnami v rastafariánských barvách se moc necítím:-). Vypadá to na pěkný jarní projekt.

Ještě k těm časopisům. Nevím, jak je na tom náš trh co se týče populárních, ale kvalitních časopisů o zahradě, architektuře a interiérech. Myslím, že dost špatně. Obvykle, když jsem někde v zahraničí a zbývají mi nějaké peníze, snažím se domů dovézt nějaký inspirativní svazek. Před lety v Kanadě jsem měla šťastnou ruku při nákupu časopisu Garden design a taky Canadian House and Home. Vždycky se k nim můžu vrátit a najdu inspiraci. A protože je škoda, že se do nich koukám jen já, v následujících pár článcích vám dám nahlédnout na jejich stránky...