sobota 27. února 2010
pátek 26. února 2010
Rozplývám se
Nad obnoveným zážitkem z filmu Amelie z Montmartru.
Dostal se ke mně tak nějak mimochodem, jako náhle splněné nevyslovené přání, možná proto, že nevysloveným přáním byl. Pustila jsem si ho v hodině ke koukání na film dost netradiční, neboť zcela denní, s tím, že se jen potěším několika scénami. Jenže už úvodní zajetá moucha na Montmartru mě přibila k obrazovce a já se následujících několik desítek minut jen střídavě smála a dojímala, nechala se okouzlit vším, co na mě režisér, scénárista a herci nastražili.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme na Amelii šli do kina, na to, jak i kluci z něj byli nadšení, jak jsme o něm dlouze diskutovali (byli jsme tehdy tak mlaďoučcí:-).
Nevím, čím to je. Asi je to prostě geniální film, nabitý emočně tak, že to málokoho mine. Máte-li šedivé období (a kdo v únoru nemá?), doporučuju. Je to sice třeskutě romantické, ale současně roztomile ujeté, krásně barevné, výtvarně vymazlené, chytré a vykutálené (vždycky mě dostane soused u fotbalu), hudebně famózní a prostě celkově povznášející.
Neviděla jsem ho několik let a asi proto je ten zážitek tak silný... delší přestávky se prostě hodí, člověk toho hodně zapomene a taky trochu dospěje a všimne si pak věcí, kterých si předtím nevšiml.
Dostal se ke mně tak nějak mimochodem, jako náhle splněné nevyslovené přání, možná proto, že nevysloveným přáním byl. Pustila jsem si ho v hodině ke koukání na film dost netradiční, neboť zcela denní, s tím, že se jen potěším několika scénami. Jenže už úvodní zajetá moucha na Montmartru mě přibila k obrazovce a já se následujících několik desítek minut jen střídavě smála a dojímala, nechala se okouzlit vším, co na mě režisér, scénárista a herci nastražili.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsme na Amelii šli do kina, na to, jak i kluci z něj byli nadšení, jak jsme o něm dlouze diskutovali (byli jsme tehdy tak mlaďoučcí:-).
Nevím, čím to je. Asi je to prostě geniální film, nabitý emočně tak, že to málokoho mine. Máte-li šedivé období (a kdo v únoru nemá?), doporučuju. Je to sice třeskutě romantické, ale současně roztomile ujeté, krásně barevné, výtvarně vymazlené, chytré a vykutálené (vždycky mě dostane soused u fotbalu), hudebně famózní a prostě celkově povznášející.
Neviděla jsem ho několik let a asi proto je ten zážitek tak silný... delší přestávky se prostě hodí, člověk toho hodně zapomene a taky trochu dospěje a všimne si pak věcí, kterých si předtím nevšiml.
úterý 23. února 2010
Sny
Vždycky, když se o kousek zvedne pravděpodobnost, že by mě někde zaměstnali (tzn. pozvou mě na pohovor), začnu si hned v barvách a 3D představovat, jaké by to bylo tam pracovat: do práce bych chodila přes zahrádky nad pivovarem, je to nejrychlejší a skoro pořád z kopce... S Azu, Kewem, Kapikem a dalšími bychom se scházeli na oběd, nebo někde po škole... hlavně by za mnou chodili na návštěvu a já bych jim ze skladu donesla ten nejhezčí výtisk dokumentu, který by potřebovali. V létě po práci na záhradku u pivovaru... jezdit do práce na kole a po práci kolem řeky oklikou domů. Mohla bych pořád číst a pro další studium bych měla nevyčerpatelné zdroje informací.
Hezké, no.
Hezké, no.
čtvrtek 11. února 2010
pondělí 8. února 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)